Mihule mořská

Mihule mořská (Petromyzon marinus) je největší zástupce mihulí a spadá do nadtřídy kruhoústých.

Mihule mořská
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Nadtřídakruhoústí (Cyclostomata)
Třídamihule (Cephalaspidomorphi)
Řádmihulotvární (Petromyzontiformes)
Čeleďmihulovití (Petromyzontidae)
Rodmihule (Petromyzon)
Linnaeus, 1758
Binomické jméno
Petromyzon marinus
(Linnaeus, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozšíření

Anadromní populace žijí v Atlantském oceánu, ve Středozemním moři a v řekách, které do nich ústí. Vnitrozemské populace v jezerech a řekách.[pozn. 1][2][3]

Ústní otvor mihule mořské se zřetelnými zuby

Areál v severovýchodním Atlantiku sahá od Norska, Islandu a Barentsova moře na jih do severní Afriky včetně západní části Středozemního moře. V severozápadním Atlantiku se areál rozprostírá od kanadského Labradoru po Mexický záliv na Floridě v USA. Vnitrozemské populace se vyskytují ve Velkých jezerech, ve Finger Lakes, v jezeře Oneida a Champlainově jezeře. Výstavba kanálů umožnila přístup k Hořejšímu jezeru (nad jezerem Ontario).[4]

Albánie, Alžírsko, Belgie, Bosna a Hercegovina, Dánsko, Egypt, Faerské ostrovy, Finsko, Francie, Gibraltar, Grónsko, Chorvatsko, Irsko, Island, Itálie, Kanada, Libye, Litva, Lotyšsko, Malta, Maroko, Mexiko, Monako, Německo, Nizozemsko, Norsko, Ostrov Man, Polsko, Portugalsko, Ruská federace, Slovinsko, Spojené království, Spojené státy americké, Srbsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Tunisko, Turecko; v Estonsku je výskyt nejistý; v ČR vyhynula.[4]

Popis a ekologie

Štíhlé tělo je dlouhé do 120 cm. Ústa mihule jsou velká, kruhovitá.

Dospělci migrují z oceánu nebo jezera do toků, ve kterých se třou. Anadromní populace s přístupem k oceánu migrují až několik set kilometrů. Vnitrozemské populace v jezerech migrují až 80 km. Samice klade malá vajíčka do hnízda, které vytvořil samec v písku, štěrku a suti toků se středně silným proudem. Po rozmnožení mihule mořská hyne. Vylíhlá larva (minoha) se v klidné vodě zavrtá do písku a bahna na dně toku. Žije zde 2–5 let a živí se planktonem a detritem. Dospělá mihule odplouvá do moře, vnitrozemská populace do jezera, kde žije další 3 až 4 roky. Živí se paraziticky, parazituje na rybách, kterým ostrouhává maso a saje krev.

Poznámky

  1. Migrace ryb za účelem tření z moře do řek nebo z hlubin k pobřeží je anadromní tah. (Migrace ryb za účelem tření z řeky do moře je katadromní tah.)

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-22]
  2. ZÍCHA, Ondřej. Anadromní tah. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2022 [cit. 16. 2. 2022]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/glossaryterm/id2736/
  3. ZÍCHA, Ondřej. Katadromní tah. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2022 [cit. 16. 2. 2022]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/glossaryterm/id2735/
  4. Sea Lamprey. Petromyzon marinus. In: The IUCN Red List of Threatened Species 2013 [online]. Date assessed 01 March 2012, year published 2013 [cit. 16. 2. 2022]. ISSN 2307-8235. e.T16781A18229984. Dostupné z: https://www.iucnredlist.org/species/16781/18229984#geographic-range

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.