Michael Václav Halbax

Michael Václav Halbax pocházel z Dolních Rakous. Vystudoval malířství v dílně významného benátského mistra Johanna Carla Lotha (Carlo Lotti), který byl později dvorním malířem císaře Leopolda I. ve Vídni. Jedno z klíčových Lothových děl ze zámku v Jindřichově Hradci, Vyhnání Adama a Evy z ráje, bylo dlouho připisováno právě Halbaxovi.[1]

V Praze pobýval ve dvou obdobích svého života. Usadil se zde poprvé v letech 1686–1694, a vrátil se 1700–1709, kdy teprve vstoupil do staroměstského malířského cechu. V Praze se seznámil s dílem Karla Škréty a výrazně na něj zapůsobila také velkolepá nástěnná výzdoba hlavního sálu zámku Trója v Praze, provedená bratry Godynovými.

Halbax byl velmi společenský člověk, vystupuje v mnoha zprávách jako svědek či kmotr. Byl například kmotrem syna architekta Kaňky Jana Zikmunda a spolu s Brandlem se přátelsky stýkal se sochařem Reinerem, otcem V. V. Reinera. Halbax, Liška a Brandl jsou uváděni jako učitelé jednoho z největších českých barokních malířů Václava Vavřince Reinera.[2]. Vzájemné ovlivnění tvorby lze zaznamenat u Petra Brandla a Václava Jindřicha Noseckého, se kterými spolupracoval na některých zakázkách. Kromě těchto malířů lze Halbaxův vliv vystopovat také v díle Pozzova žáka Jana Hiebla (výzdoba Klementina, s nímž Halbax jako figuralista navázal vzájemně prospěšnou spolupráci (Hiebel mu maloval architektonické kulisy). Dále bývá Halbaxův vliv spatřován v díle jeho synovce Františka Řehoře Ignáce Ecksteina a syna Noseckého, Siarda Noseckého.

Pobyt v Benátkách umožnil Halbaxovi studovat díla benátských mistrů 16. století a byl důležitý i z důvodů společenských. Mezi jeho spolužáky a přáteli byli například pozdější zakladatel rakouské malířské školy Johann Michael Rottmayr nebo zakladatel vídeňské umělecké Akademie, sochař a malíř Peter Strudel. Z Benátek si Halbax přinesl také zkušenost tvůrčí svobody v malířské škole nesvázané pravidly cechovního systému. Při druhém pobytu v Praze se snažil spolu s architektem Františkem Maxmiliánem Kaňkou a sochařem Františkem Preissem roku 1707 založit uměleckou Akademii. Po odmítnutí návrhu se Halbax roku 1709 natrvalo odstěhoval do Lince v Rakousku. Již během pobytu v Praze pracoval na zakázkách pro augustiniánský klášter v St. Florianu v Horních Rakousích a na sklonku života tam prováděl výzdobu Audienčního sálu, císařských pokojů a kupole tzv. Biskupského pokoje.[3]

Michael Václav Halbax přinesl do Prahy styl benátské barokní malby, která se vyznačovala živou barevností a v návaznosti na dílo Caravaggia také dramatickými světelnými kontrasty a šerosvitem.

Pro jeho malbu jsou příznačné teatrální efekty vytvořené ostrým osvětlením scény a typizovaná gesta postav. Z Lothovy dílny si přinesl charakteristické typy mladých žen a starců a osvědčené ateliérové kompozice, které opakovaně používal.[4]

Je autorem řady oltářních obrazů i nástěnných maleb na několika místech v Čechách, ale jeho hlavní význam spočívá v ovlivnění celé řady barokních malířů, kteří byli jeho přáteli, spolupracovníky nebo následovníky.