Jan Hiebel

Vyučil se malířem nejprve v Bavorsku ve Wangenu u Jana Siehelbeina a dále pokračoval v Mnichově u Johanna Caspara Singa. Zásadní význam pro jeho kariéru mělo vyškolení u italského malíře architektur Andrey Pozza ve Vídni. Jeho fresky dotvářely zejména interiéry (klenby, chodby) kostelů, klášterů a knihoven. Mezi jeho nejvýznamnější fresky patří scény ze života sv. Klimenta a sv. Heraklia v kostele sv. Klimenta a alegorický výjev Poznání přirozené a Poznání zjevené v sále knihovny Klementina v Praze. jeho práce pro jezuity zasáhla jeho rodinu tak silně, že syn Jan vstoupil do tohoto řádu.

Jako kvadraturista (tj. malíř architektur) rád spolupracoval s figuralisty, zejména s Michalem Václavem Halbaxem a Petrem Brandlem. V závěru života ze zdravotních důvodů již nemohl malovat fresky a věnoval se návrhům na obrazy architektury a grafickým návrhům na univerzitní teze, které často prováděl Antonín Birkhardt. Jeho iluzivní architektonické fresky chrámových prostor, takzvané Theatrum sacrum (Svaté divadlo), dosahují ve středoevropském kontextu vrcholné umělecké kvality srovnatelné s pracemi jeho učitele Andrey Pozza. Byl pohřben v Praze v Týnském chrámu.[1]

Pracoval často pro jezuity v Praze a v Klatovech. Jeho díla se dále dochovala v Duchcově, Doksanech, návrhové studie v Národní galerii v Praze a v Národním muzeu.