Maxmilián Kolaja

Narodil se v rodině domkáře Jana Kolaji a jeho manželky Františky, rozené Kristové.[1] Dne 1. února 1916 se v Újezdu u Brna oženil s Valerií Eliášovou (1894).[p 1] Manželé Kolajovi měli dvě děti – Jiřího a Jitku Tardy.[2]

V roce 1906 vystudoval s vyznamenáním gymnázium v Kyjově, do roku 1910 studoval češtinu, němčinu, polštinu a ruštinu na univerzitě v Praze. V letech 1910–1915 vyučoval jako suplující učitel češtinu na reálném gymnáziu v Moravské Ostravě a v Brně. V roce 1918 byl jmenován skutečným učitelem na Státní průmyslové škole v Brně,[3] kde setrval do roku 1948.

V letech 1923–1955 pracoval jako lektor polštiny na Masarykově univerzitě v Brně.[4] V roce 1930 byl vyslán jako jeden z lektorů češtiny k volyňským Čechům do Lucku. R. 1934 získal titul PhDr. na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity.[2]

Maxmilián Kolaja byl aktivním členem mnoha spolků, jako tzv. akademický feriální klub Mojmír v Kyjově (klub absolventů uherskohradišťského gymnázia, předseda),[5] akademický odbor Českoslovanské jednoty v Praze (předseda),[6] Kroužek českých slavistů a Kroužek českých germanistů na univerzitě v Praze (člen výboru), Sokol (Praha, Ostrava, Brno), Klub za starou Prahu, pěvecký spolek Hlahol, Spolek českých profesorů odborných v Brně,[7] Moravské kolo spisovatelů, Matice školská, Československo-polský klub (spoluzakladatel), Družstvo Národního divadla v Brně, Slovácký krúžek v Praze (první předseda)[8] a v Brně, Výbor spolků slovanské vzájemnosti v Brně (předseda), Společnost československo-polského přátelství (Československo–polská společnost, předseda[9]).[2]

V rámci preventivní zatýkací akce Albrecht I. byl pro své polonofilství 1. září 1939 (den přepadení Polska Německem) gestapem zatčen a několik týdnů vězněn na brněnském Špilberku. V Brně bydlel na adrese Gomperzova 4 (nyní Bezručova/Mahenova).[10] Závěr života strávil těžce nemocný v nemocnici v Letovicích, kde také zemřel.[11]