Maximilian Hell

Základní školní vzdělání získal ve Štiavnických Baních, gymnázium absolvoval v Banské Bystrici. Po skončení gymnázia požádal Hell o přijetí do jezuitského rádu. V roce 1738 nastoupil do Trenčína do dvouletého noviciátu. Na podzim roku 1740 odešel studovat do Vídně historii, teologii a filosofii. Jako posluchač filosofie na Vídeňské univerzitě a asistent profesora J. Franze (1704–1766), s ním spoluzaložil kabinet – muzeum experimentální fyziky, kde uložil svou sbírku hodin, měřících přístrojů a modely báňských strojů. Během studia se zabýval zejména astronomií a báňským měřičstvím. Přeložil báňské právo z němčiny do latiny. S Josephem Franzem založili společně i univerzitní observatoř.

V roce 1745 přišel do Levoče, kde dva roky působil jako profesor latiny, řečtiny, dějepisu a zeměpisu na jezuitském gymnáziu. Vysvěcen na kněze byl v roce 1750 a v roce 1751 jej řád vyslal do Banské Bystrice, kde učil na jezuitském gymnáziu, krátce i na univerzitě v Trnavě. V roce 1752 ukončil studium na univerzitě ve Vídni, kde byl promován doktorem filosofie. Následně odešel do Kluže, kde kromě přednášení matematiky, fyziky a astronomie vybudoval hvězdárnu a zřídil nové kolegium.

V roce 1755 byl pověřen funkcí ředitele univerzitní observatoře ve Vídni. Funkci vykonával až do své smrti. Observatoř se stala centrem přírodovědeckého bádaní v habsburské monarchii. Byl následníkem dvorního astronoma J. J. Marinoniho (1676–1755).

Maximilián Hell také hrál hlavní roli při vybudování hvězdáren v Trnavě, Kluži a Budíně. Velký význam pro astronomii měla jeho pozorování přechodu Venuše přes sluneční kotouč. Přechod v roce 1761 pozoroval ve Vídni, na jeho základě vyvrátil názor o existenci satelitu Venuše. Uskutečnil expedici za severní polární kruh na dánský ostrov Vardö, kde pozoroval druhý přechod Venuše před slunečním diskem. Na expedici jej pozval dánský král Kristián VI. Hell získal světové vědecké uznání přesným výpočtem sluneční paralaxy. Jeho vypočítaná hodnota byla 8,82', dnešní hodnota je 8,79415'.

Roku 1775 vypracoval návrh k založení Říšské akademie věd ve Vídni, podle mapy Gesta Hungarorum vypracoval historickou mapu Uherska.

Vydával astronomické ročenky Ephemerides Astronomicae ad meridianum Vindobonensem, dílo o efemeridech v celkem 37 svazcích, které začal vydával od roku 1757 až do své smrti v roce 1792. Průkopnické byly také jeho výzkumy v oblasti polární záře a magnetického pole Země. Kromě toho vydal 26 vědeckých studií.

Maximilian Hell byl členem učených společností v Paříži, Stockholmu, Bologni, Kodani, Göttingenu, Trondheimu a v Londýně. Spolupracoval s anglickou Královskou společností a v roce 1790 mu byl udělen její řád. Jeho jméno nese jeden z měsíčních kráterů – Hell a také Krajská hvězdárna v Žiaru nad Hronom. UNESCO zařadilo v roce 1970 250. výročí jeho narození do kalendáře výročí významných osobností. Maximilian Hell zemřel 14. dubna 1792 ve Vídni a pochován je na hřbitově v Maria Enzersdorfu.

Na počest M. Hella je pojmenován planetka s katalogovým číslem (3727) Maxhell.

Znázornění pozorování Venuše – paralaxa

• Elementa Algebrae Joannis Crivellii magis illustrata et novis demonstrationibus et problematibus aucta, 1745
• Adiumentum Memoriae manuale, seu tabulae succinctae historico-chronologico-genealogicae […], 1750, 1760, 1760, 1761, 1763, 1772, 1774, 1775, 1789 [po nemecky pod názvom Chronologisch-genealogisch-historisches Handbuch zum Behuf des Gedächtnisses, 1796, 1797, 1800]
• Varia Compendia praxesque operationum arithmeticarum, itemque regulae aureae simplicis, compositae [...] cum primis ad usus mercatorum et civiles applicatae, 1755
• Elementa Mathematica Naturalis Philosophiae ancillantia, ad praefixam in scholis normam concinnata, 1755, 1760, 1761, 1762, 1768, 1773
• Exercitationum mathematicarum Partes tres, 1755, 1759, 1760, 1773
• Ephemerides astronomicae ad meridianum Vindobonensem, 1757 – 93
• Dissertatio complectens calculos accuratissimos Transitus Veneris per discum Solis in tertiam Junii 1769, praedicti, methodosque varias observationem hanc instituendi, 1760
• Kurzer Unterricht der Oster-Feyer. Für den ungelehrten gemeinen Mann, sammt der gründlichen Wiederlegung einer Schrift, welche Herr [...] Schumacher [...] verfasset, 1760
• Observatio transitus Veneris ante discum Solis die 5. Junii 1761, 1761, 1770
• Introductio ad utilem usum Magnetis ex calybe, 1762 [německy pod názvem Anleitung zum nützlichen Gebrauch der künstlichen Stahl-Magneten, 1762]
• Tabulae Solares ad Meridianum Parisinum, 1763
• Tabulae lunares ad Meridianum Parisinum, 1763
• Tabulae Planetarum Saturni, Iovis, Martis, Veneris et Mercurii ad Meridianum Parisinum, 1763
• De Satellite Veneris, 1765
• Elogium Rustici Tyrolensis celeberrimi Petri Anich, 1766, 1768
• Observationes astronomicae ab anno 1717 ad annum 1752 factae et ab Augustino Hallerstein [...] collectae. Zwei Theile, 1768
• Observatio transitus Veneris ante discum Solis die 3. Junii 1769 Wardöehusii, 1770, 1770
• De parallaxi Solis ex Observationibus Transitus Veneris 1769, 1773
• list zo dňa 8.3.1773 Michaelovi Denisovi, in: Michael's Denis Literarischer Nachlaß. Teil 2, 1802
• Supplementum Dissertationis de Parallaxi solis, 1774
• Methodus astronomica sine usu Quadrantis vel Sectoris [...] elevationem poli cujusvis loci in continente siti accuratissimum definire, 1774 [po nemecky pod názvom Astronomische Art, (...) allein durch Hülfe eines Sehrohres (...) die Polhöhe eines jeden auf dem festen Land gelegenen Ortes (...) zu bestimmen, in: Beyträge zu verschiedenen Wissenschaften, 1775]
• Schreiben über die alhier in Wien entdeckte Magnetenkur, an einen seiner Freunde, 1775
• Unpartheiischer Bericht der alhier gemachten Entdeckungen der künstlichen Stahlmagneten in verschiedenen Nervenkrankheiten, 1775
• Erklärung über das zweite Schreiben Herrn D. Mesmers die Magnetkur betreffend an das Publikum, o.O. o.J; Von der wahren Größe, die der Durchmesser des vollen Mondes, oder der Sonne zu haben scheint, wenn man ihn mit freyem Auge ansieht, in: Beyträge zu verschiedenen Wissenschaften, 1775
• Appendix Ephemerides anni 1777. Aurorae borealis theoria nova, 1776
• Der Zucker, ein neues Präservativmittel wider den Scorbut (Scharbock). Nebst einer Zuschrift, darinn des Scharbocks Ursachen etc. und auch des Zuckers Eigenschaften gründlicher erwogen und widerlegt werden, von Herrn von Albertiz, 1779
• Epistulae Septem de Rebus mathematicis, in: Litterarium Commercium Josephi Steplingii, 1782
• Monumenta, aere perenniora, inter astra ponenda, 1789 [německy pod názvem Drey neue Sternbilder, die als ewige Denkmäler am gestirneten Himmel errichtet werden sollten. Aus dem Lateinischen von Anton Jungnitz, 1789, 1790]
• Diplomata, Bullae, Privilegia, libertates, immunitates, constitutiones et statuta etc. antiq. universitatis Vindobonensis, 1791
• Beyträge zur praktischen Astronomie, in verschiedenen Beobachtungen, Abhandlungen und Methoden aus den Astronomischen Ephemeriden des Herrn Abbé Max. Hell aus dem Lateinischen übersetzt von L.A. Jungnitz, Breslau; Hirschberg 1791 – 94
• P.H.s Reise nach Wardoe bei Lappland und seine Beobachtung des Venus-Durchganges im Jahre 1769. Aus den aufgefundenen Tagebüchern geschöpft und mit Erläuterungen begleitet von Carl Ludwig Littrow, 1835