Martin Petiška

Základní a střední školu vychodil v Brandýse nad Labem, kde také v roce 1969 maturoval. Od dětství mohl poznávat široký okruh otcových přátel (Jiří Kolář, Bohumil Hrabal, František Hrubín, Jaroslav Seifert, Jiří Šlitr, Jan Grossman, Emanuel Frynta, Josef Nesvadba, ad.) a připravovat se tak na literární dráhu. Později studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy[6]. srovnávací literatury (prof. Václav Černý, prof. Karel Krejčí, doc. Josef Čermák) spolu se studiem slovanských jazyků (ruština, bulharština, polština). Když byla katedra srovnávacích literatur z politických důvodů zrušena, přestoupil na katedru dějin a teorie divadla / prof. František Černý, prof. Miroslav Kouřil, docentka orientálního divadla Dana Kalvodová /. Studium ukončil doktorátem v roce 1976 prací "F.X.Šalda – teoretik divadla".

Josef Nesvadba[7].

Dominik Duka

Tomáš Baťa ml.[8].

Martin Petiška a Karel Vilgus v květnu 2011

Už během studií začal Petiška psát divadelní hry (Synové a dcery, Černobílý večer, Tři japonské hry o lásce), psát prózu i verše (sbírka veršů Můj Faust, 1975). Po dostudování se věnoval jak psaní divadelních her, scénářů, tak i psaní veršů (Nespálené deníky 1980, Báj o Omarovi, 1987, Můj Faust,...), divadelních her (Podivuhodná událost v podivuhodné rodině, 1980, tiskem i premiéra...) a próz (řada knih z oblasti sci-fi byla zahájena svazkem povídek Největší skandál v dějinách lidstva 1984, v redakci Iva Železného).[9].

Pro rozhlas vytvořil na 600 prací různých žánrů, od reportáží až po rozhlasové hry pro děti ("Veliký diamant", o životě cestovatelů Emila Holuba a Čeňka Paclta nebo hru "Oblak a meč" o antických dětech v době katastrofy v Pompejích), pro redakci Svobodné Evropy připravil na stošedesát zamyšlení. Spolupracoval i s československou televizí a filmem.

Po revoluci se věnoval svému nakladatelství Martin, ve kterém se zaměřil především na vydávání knih v cizích jazycích (knihy v deseti jazycích, mezi nimi i japonsky a arabsky), česky vydal ve svém nakladatelství např. zpracování příběhů Starého zákona (Příběhy Starého Izraele) od svého otce Eduarda Petišky, nebo paměti Viktora Fischla, sekretáře Jana Masaryka, k jejichž napsání autora inspiroval. Jeho zájem o výtvarné umění se projevil i v galerijní činnosti, několik let vedl největší soukromou pražskou galerii, která představila desítky umělců.

Po léta vydává pravidelnou řadu Almanachů českých šlechtických rodů (projekt na tuto rodopisnou řadu vypracoval s MUDr. Františkem Lobkowiczem) a Almanachů českých šlechtických a rytířských rodů.

Od sci-fi přešel k dílům ze současnosti (sbírka povídek: "Tatínku, má ďábel oči jako maminka?", román o klonování Ježíše Krista s názvem "Prorok?" s doslovem Tomáše kardinála Špidlíka a román o velké povodni: "Déšť"). Pokračoval také v psaní veršů, vydávaných v četných sbírkách (např. Srdečné pozdravy z Titanicu).

Jeho činnost v genealogické oblasti a v rotariánském společenství (byl prvním šéfredaktorem časopisu Good News), se projevila i v množství titulů, které se těchto dvou oborů jeho činnosti dotýkají (řada jeho publikací vydávaných knižně v angličtině a pojednávajících o Rotary ...anebo např. Heraldické eseje). Dlouhá léta působí v redakční radě revue Prostor, pro kterou napsal na osmdesát esejů.

Přednášel na katedře dějin a teorie divadla a na katedře bohemistiky Univerzity Karlovy a vyučoval na Univerzitě Jana Ámose Komenského tvůrčí psaní.

V současné době se jeho tvorba orientuje na smysl lidského jednání v rámci společnosti a jeho hodnocení. To se reflektuje v sérii čtenářsky oblíbených knih, vydávaných Karmelitánským nakladatelstvím[10][11][12].

Jeho práce získala řadu cen. Z rukou Otty Habsburského přijal medaili Marie Terezie, byl vyznamenán cenou Tomáše Bati, cenou Paul Harris Fellow, oceněn medailí Franze Kafky, obdržel cenu AIEP za nejlepší detektivní povídku roku, cenu Havran.[13] Je držitelem cen společnosti Sherlocka Holmese i Společnosti Agathy Christie.[14] V roce 2015 mu byla udělena cena Jakuba Arbese a obdržel cenu Euro Pragensis Ars.[15][16] V jubilejním roce 2021 obdržel za svou poesii literární cenu SIG, udělovanou mensou České republiky.[17]

v knize ?Prorok??

[18]

[18]