Markéta Braniborská (1511–1577)

Markéta se poprvé provdala asi v devatenácti letech 23. ledna 1530 v Berlíně za téměř o dvacet let staršího vévodu Jiřího I. Pomořanského. Do manželství přinesla věno ve výši 20 000 guldenů, za které jí Jiří I. upsal výnosy okrsků Barth, Damgarten, Tribsees, Grimsby a Klempenow. Manželství bylo patrně dohodnuto během jednání na hradě Grimnitz o vzájemném vztahu mezi Braniborskem a Pomořanskem. Jiří I. však zemřel rok po svatbě a Markéta si užila vdovského důchodu pouhé tři roky. V Pomořansku nebyla oblíbená, a když anhaltsko-zerbstský kníže Jan V. požádal o její ruku, musel její nevlastní syn Filip I. Pomořanský vybrat zvláštní daň na zpětné odkoupení statků, které obdržela od prvního manžela, a vyplacení zbylé části jejího věna.

Markéta porodila po smrti vévody Jiřího pohrobka, dceru Jiřinu (v tamějším prostředí znělo toto jméno Georgia), která matku následovala do Anhaltska. V osmi letech se dcera podle úmluvy měla vrátit do Pomořanska. Markéta však uspěla v jednání s nevlastním synem Filipem, aby byl dceřin návrat odložen do května 1543.

Markétiným druhým manželem se stal 15. února 1534 v Dessau o sedm let starší kníže Jan V. Anhaltsko-Zerbstský. Manželství s Janem V. nebylo šťastné, i když se do něj narodilo šest dětí. Markéta od manžela odešla na své vdovské sídlo, hrad Roßlau. Církevní reformátor Martin Luther se pokusil být prostředníkem mezi Markétou a knížetem Janem. Navštívil kněžnu na hradě Roßlau a vyčítal jí, že opustila manžela. Vznikl z toho ostrý slovní spor, ke kterému Luther později uvedl: "Musel jsem jí to říct dostatečně jasně, dokud jsem nevzbudil její hněv."

Jan V. nakonec obvinil Markétu z nevěry a v roce 1550 ji uvěznil. Janův osobní lékař byl mučen, aby se přiznal ke vztahu s kněžnou, on však neustoupil. Markétě se podařilo uprchnout z vězení a po četných dobrodružstvích dorazila polonahá a okradená ke dvoru svého bratrance, krále Kristiána III. Dánského v Kodani.

Později chvíli žila se svou starší sestrou Alžbětou, která jí radila, aby se zachránila třetím sňatkem. Alžběta ovšem považovala svou sestru za nespolehlivou a nestálou a varovala svého zetě Albrechta Braniborsko-Ansbašského, aby Markétu k sobě nebral. Albrecht ji k sobě přesto vzal; po jeho smrti se o ni staral pruský správce Jiří Fridrich Braniborsko-Ansbašský, protože její vlastní děti ji odmítly podporovat.

Na konci svého života vedla neuspokojivou existenci v pomořansko-polském pohraničním regionu a údajně se provdala za prostého sedláka. Také se tvrdí, že kontaktovala svou těhotnou dceru Jiřinu a navštívila ji pod falešnou totožností v tehdejším Schlochau (dnes polské město Człuchów).