Marie Steyskalová

Marie Stejskalová se narodila jako čtvrté dítě v rodině. Její otec Jan Vlastimil Stejskal, národní buditel a významný reformátor školství, byl ředitelem brněnského Útulku pro zanedbanou mládež.[3] Z devíti sourozenců, se dospělosti dožilo šest. Mariino těžké dětství ji naučilo samostatnosti a vytrvalosti. V roce 1863 odešla rodina z Brna do Nosálovic u Vyškova, kde otec vyučoval na obecné škole. Prusko-rakouská válka a následná epidemie cholery zasáhly do jejich osudů. Rodina finančně strádala (otec si přivydělával soukromým vyučováním a písařstvím). Po jeho smrti v roce 1868 bydlela Marie u tety ve Slavkově. Vdova s dětmi přežívala díky podpoře příbuzných. V roce 1875 odjela Marie za matkou do Vídně a ve 12 letech se vyučila švadlenou.[4]

Marie pracovala jako vychovatelka v německé rodině revírníka Fialy na liechtensteinském panství nedaleko Slavkova a učila jeho dcery. Stala se „učitelkou“ již ve 14 letech. Strávila zde 1,5 roku, poté se vrátila do Vídně. Nastoupila na německý Učitelský ústav U svaté Anny, kde 24. června 1882 odmaturovala. Druhý den po získání maturitního vysvědčení odjela do Slavkova, chtěla učit na české škole.

Nejprve se stala učitelkou v německé škole v Neustiftě u Jemnice (1882–1887), poté byla přijata jako učitelka na utrakvistické (dvojjazyčné) škole ve Valašských Kloboukách. V srpnu 1891 odešla již 30letá Marie do Uherského Brodu. Zde působila osm let a teprve ve Valašském Meziříčí získala místo na české škole.[4]

Marie učila převážně na německých školách, ale zapojovala se do českého společenského života. Na její popud vznikl v Uherském Brodě „Spolek paní a dívek českých, Božena Němcová“, který založil knihovnu a působil v oblasti vzdělávací, osvětové, kulturní a také v oblasti vlastenecké, dobročinné, národopisné. Významně se podílel v oblasti ženských emancipačních snah. Spolek pořádal výstavy, prázdninové výpravy pro učitelky do Čech, na Moravu i Slovensko.

Marie stála u zrodu vybudování památníku Jana Ámose Komenského a také otevření zdejší měšťanské dívčí školy.

Po přeložení do Valašského Meziříčí (1899–1900) jí nevyhovovalo zdejší klima a začala trpět krčními a plicními i hlasovými problémy. Musela pedagogické činnosti zanechat. Začala se věnovat výhradně práci sociální.[5]

Ženská útulna s pamětní deskou

Od roku 1900 působila v Brně. Nastoupila do Ženské Útulny, založené v roce 1900 Eliškou Machovou s cílem pomáhat sirotkům, opuštěným dětem a také mladým dívkám, přicházejícím do Brna do služby. Z původní noclehárny a tzv. poptávárny (místo pro hledání služebných) se jí podařilo vybudovat sociální ústav, který měl svou knihovnu a čítárnu, stravovnu, penzionát, hřiště i první jesle.[6] Marie se stala jednou z vedoucích osobností tohoto ústavu, jednatelkou a posléze zastávala funkci starostky.

Peníze na provoz si musela většinou opatřovat sama, psala pro lidi dostupnou literaturu, tzv. Letáčky, různé příběhy ze života Útulny, ale i cestopisy. Později vydávala Dívčí besedy, měsíčník určený mládeži, který poskytoval návod k pořádání besed či společenských dýchánků. Její činnost byla podporována pokrokovou veřejností.

Na základě úspěchů činnosti Útulny, Marie Steyskalová založila podobné ústavy v dalších moravských městech, (později z nich vznikaly Dětské domovy a ve druhé polovině 20. století Vesničky SOS). Založila kolonii v Luhačovicích pro nemocné děti.

Na žádost ústředního učitelského spolku zřídila pro učitele na jihu Evropy zotavovnu. V roce 1909 se spolupracovnicí Marií Slavíkovou založily na ostrově Ráb kolonii „Komenský“ pro léčení a zotavování dětí. Kolonie byla oficiálně založena 10. října 1910 pod názvem „Božena Němcová“ v Crikvenici, v Jugoslávii. Ozdravovna se v průběhu sedmnácti let rozrostla. Obklopena zahradami a hájem měla vlastní molo, bazén, „slunírny“. Stala se, ve své době, moderní ozdravovnou pro děti na břehu Jaderského moře (známá jako Česká kolonie – zanikla po roce 1948 – finančním darem přispěl také Tomáš G. Masaryk).[3]

• Výprava Moravanek do Čech a do Slezska (sestavila Marie Steyskalová), 1903
• Výprava Moravanek na Uh. Slovensko, 1903
• Výprava Moravanek do Polska, 1904
• Letáčky Útulny ženské v Brně, roč. I–XXIV, 1904–1928
• Vzpomínky z mého života, Brno 1927
• Vlastní životopis, Brno 1929
• Výprava Moravanek na Slovensko
• Učitelská kolonie Komenský na Rábu v Dalmácii[6]

Další významnou činností Marie Steyskalové byla její přednášková činnost. Řada přednášek se zachovala v její pozůstalosti, dotýká se oblasti dobového ošetřovatelství, zdravovědy, výchovy (zvláště dívčí), dobročinné činnosti apod. Přednášky jsou psány kultivovaným jazykem, jsou jasně strukturované, řeší dobové problémy společnosti v oblasti sociální péče, dívčí výchovy aj. Charakteristickým rysem je také silný vlastenecký podtón, odpovídající národnostním poměrům v českých zemích na přelomu 19. a 20. století ve velmi emotivním podání.[5] 

• Křičková, Pavla. Život a dílo Marie Steyskalové, starostky útulny ženské v Brně. Brno: Česká zemská péče o mládež, 1929.

• Eliška Machová
• Ženská útulna v Brně

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Steyskalová na Wikimedia Commons