Marie Rýdlová

Narodila se v rodině Karla Liera, předního herce a režiséra smíchovských divadel a herečky Antonie Bollardové,[2] dva její sourozenci, starší bratr František[3] a nevlastní sestra Karla, se rovněž věnovali hereckému povolání.[4] Od útlého mládí vystupovala v dětských rolích u divadelních společností, kde působili její rodiče, profesionální divadelní dráhu nastoupila jako žačka herečky ND Izy Grégrové nejprve v Grauově společnosti vedené bratrem Františkem Lierem (1901),[5] od sezony 1902/1903 do roku 1910 byla členkou smíchovského Švandova divadla, kde prošla řadou činoherních i zpěvoherních rolí, tančila v operetních představeních a zpívala ve sboru, postupně se však profilovala v oboru činoherního herectví. Po rozpadu manželství s operetním tenoristou Vladimírem Jelenským (vlastním jménem Jaroslav Jelínek) odešla z Prahy,[6] v letech 1910–1919 hrála ve venkovských kočovných divadelních souborech V. Suka, R. Morávka, H. Benoniové a K. Jičínského.[7]

Následně získala angažmá u ředitele a režiséra Václava Jiřikovského v nově konstituovaném ostravském NDMS (1919–1922, 1924–1944),[8] společně se svým manželem, hereckým kolegou a režisérem Antonínem Rýdlem (sňatek 1922)[2] byli v letech 1922/1923 angažováni v bratislavském Slovenském národním divadle a jednu sezonu (1923/1924)[9] v pražském Divadle Komedia, které v roce 1923 založil bulvární spisovatel a podnikatel Felix Achille de la Cámara.[10] Na pozvání druhého ředitele NDMS Františka Uhlíře se v roce 1924 oba vrátili do Ostravy. Ve druhém ostravském angažmá navázala Marie Rýdlová na své předchozí úspěchy a ztvárnila řadu charakterních i komediálních postav české a světové klasiky.[2] Vedle hlavního činoherního oboru působila nejprve externě (od 1927), v letech 1934–1940 pak smluvně také jako sólistka operetního souboru.[11] Od konce třicátých let soukromě vyučovala herectví, k jejím žačkám patřila např. Slávka Budínová.[12]

Po odchodu z Ostravy krátce hrála v holešovické Uranii a věnovala se filmové práci,[2] v roce 1945 nastoupila do Divadla 5. května, odkud přešla do Městského divadla na Královských Vinohradech, pozdějšího Divadla čs. armády (1945–1951). Svou úspěšnou divadelní kariéru zakončila na scénách Městských divadel pražských (1951–1952),[7] v důsledku vážného onemocnění odešla k 1. dubnu 1953 na trvalý odpočinek.[13] Kromě své divadelní práce herecky spolupracovala s ostravským rozhlasem[11][8] a podílela se na vzniku osmi filmů.[14] U příležitosti jejích sedmdesátých narozenin byla jmenována zasloužilou umělkyní (1954).[15]

• 1943 Šťastnou cestu (uklízečka v obchodním domě)
• 1944 Jarní píseň (Kozlerová)
• 1945 Rozina sebranec (rukavičkářka Markéta)
• 1946 Nezbedný bakalář (Alžběta)
• 1949 Němá barikáda (stará Němka)
• 1949 Divá Bára (Vlčková)
• 1952 Akce B (abatyše)
• 1952 Divotvorný klobouk (žena kováře)