Marco Polo

Marco se narodil v benátské kupecké rodině. Jeho otec Niccolo a strýc Matteo podnikli už v letech 1255–1269 dlouhou cestu do nitra Asie (přes Konstantinopol, krymskou Soldaiu, území Zlaté hordy na dolní Volze a Bucharu do Číny), na které dospěli až k mongolskému chánovi Kublajovi do Pekingu.

Po mnoha letech se vrátili přes přístav Akkon do Benátek s Kublajovým poselstvím pro papeže Řehoře X. Velký chán, jehož matka byla nestoriánkou, si přál, aby papež vyslal do jeho říše stovky křesťanských kněží.

Bratři Polové u chána Kublaje

Mapa cesty

Roku 1271 se bratři vypravili na cestu. Tentokrát je doprovázeli dva křesťané, kteří se však zalekli obtížného putování a z Arménie se vrátili domů. Z Arménie putovali Polové na jih, přes západní Ílchanát do Bagdádu, Basry a Hormuzu, který byl důležitým obchodním přístavem v jihovýchodním cípu Perského zálivu. Sem přijížděli kupci z Indie s kořením, drahými kameny a perlami, hedvábnými látkami a slonovinou, které místní obchodníci prodávali do mnoha dalších zemí.

Polové chtěli odsud plout do Číny, ale svůj úmysl neznámo proč změnili. Vydali se po souši na sever, vyprahlými oblastmi východní Persie, kde dlouhé dny neviděli živého tvora a jejich cesta byla lemována kostrami zvířat i lidí. Severním Afghánistánem přes pohoří Pamír a Turkestán pak dorazili na okraj největší asijské pouště Gobi a s karavanou se pustili přes ni.

Cílem jejich cesty byl opět Peking, od roku 1264 sídlo velkého mongolského chána. Kublaj je přijal s velkými poctami. Nejvíce si oblíbil mladého Marka a během sedmnácti let, které tu pobýval, mu svěřoval různé úřady. Například ho na tři roky zmocnil správou města a okresu Jang-čou v jižní Číně. Na cestách z titulu své funkce Marco Polo navštívil provincie Šan-si, Šen-si, S’-čchuan a Jün-nan, pravděpodobně i severní Barmu, a dále z Pekingu cestoval na jihovýchod až po přístav Cuan-čou.

V roce 1292 velký chán Marka Pola s otcem a strýcem bohatě odměnil a propustil, byť po jistém váhání, neboť se mu Polovy služby velmi hodily (oceňoval zejména, že na rozdíl od jiných správců provincií mu Polo nelže a podává o provincii objektivní zprávy). Do Benátek se vrátili po tříleté cestě. Na lodi se plavili jihočínským mořem do Kočinčíny a na Sumatru, kde čekali půl roku na příznivý vítr. Poté pokračovali přes Cejlon na Malabarské pobřeží Indie a podél perských břehů do Basry. Nakonec se přes Černé moře, Trabzon a Konstantinopol dostali zpátky do Evropy.

Polův Milion

Léta 1298–1299 strávil Marco Polo ve vězení v Janově jako zajatec Janovanů po bitvě benátského a janovského loďstva u Korčuly. Ve vězení trávil volný čas diktováním svých vzpomínek z cest (pravděpodobně v benátském nářečí s francouzskými prvky) Rustichellovi da Pisa (často nesprávně nazývaný Rusticiano), který je sepsal ve francouzštině pod názvem Livres des merveilles du monde (Kniha o zázracích světa). V Itálii je cestopis známý pod názvem Milione (asi podle autorova jména Marco-Emilione).

Původní text se bohužel ztratil, v Evropě se ale zachovalo více než sto opisů a překladů (např. český cca z roku 1400, nejstarší italský z roku 1599). V roce 1928 vydal Luigi Foscolo Benedetto Il milione di Marco Polo (resp. Il Milione, prima edizione integrale a cura di Luigi Foscolo Benedetto), rekonstrukci původního textu na základě srovnání více zachovaných verzí rukopisu, přičemž jednotlivé části nechal v původním jazyce (francouzštině, toskánštině, benátštině apod.). Výsledek přepsal i do prózy v moderní italštině, která vyšla v roce 1932 pod názvem Il libro di Messer Marco Polo Cittadino di Venezia detto il Milione, dove si raccontano le Meraviglie del Mondo (Kniha pana Marca Pola, benátského měšťana, zvaného Milión, ve které se popisují divy světa). Mimo významných zjištění Benedetteho zjistili moderní vědci, že existují tři rukopisy nejbližší původnímu textu: jeden latinský překlad, francouzský kodex (Národní knihovna v Paříži) – z hlediska textové kritiky nejlepší – a toskánské vydání ze 14. století.

Cestopis je prvním zeměpisným dílem o Asii a nejcennějším zdrojem historických informací o tehdejší Asii. Je obzvlášť cenný kvůli fantastickým legendám z raného středověku. Podává informace o způsobu života obyvatel, počasí, pouštích, řekách, monzunech, o Tichém a Indickém oceánu a podobně. Východní Asie je vykreslená jako velmi bohatá, oplývající zlatem, drahým kořením, přístavy s čilým obchodním ruchem a velkými městy. Text pokrývá území od Persie po Čínu, Indii a východoindické souostroví, ale i území, která Marco Polo sám nenavštívil (Rusko, Sibiř, Japonsko a další). Dílo obsahuje i více zveličených informací, které jsou ale připisovány hlavně Rustichellovi.

Dílo bylo ve 14. a 15. století často čtené a bylo impulzem pro další objevitelské cesty, například pro Kryštofa Kolumba. Údaje z něj čerpali i kartografové.

Po propuštění z vězení se Polo oženil. Jeho žena pravděpodobně pocházela z rodu Loredanů. Měli spolu tři dcery. Až do konce života se pak věnoval obchodu, a to úspěšně.[3]

Podle ojedinělých názorů (na všechny existují protiargumenty) chyby v textu dokazují, že Marco Polo v Asii nikdy nebyl.[4] Poukazuje se na to, že Polo se nezmínil o čínské zdi, o čajovém obřadu či o čínském písmu. Asi největší záhadou je, proč o přítomnosti Marca Pola v Číně neexistují záznamy přímo v čínských dokumentech té doby. Nicméně nejnověji se historikům podařily dohledat dokumenty, kde je zmiňován dvorský úředník jménem Buolo, jenž může být ztotožněn s Marcem Polem.