Maráthština

Podstatná jména rozlišují rod mužský (pullinga), ženský (strílinga) a střední (napusakalinga). Pravidla přiřazení slov k rodům jsou složitá, ale často platí, že jména rodu mužského končí na -á, ženského na -í. V množném čísle se mužské -á mění na -é, ženské -í se mění na -já. K podstatným jménum rodu středního končícím na souhlásku se v množném čísle připojuje -é. Příklady:

V souladu s tradiční indickou mluvnicí se v maráthštině rozlišuje osm pádů. Jejich názvy pocházejí ze sanskrtu a znamenají (s výjimkou vokativu) prostě „první“ až „sedmý“ pád. Pády se nicméně nekryjí se všemi tvary, kterých podstatná jména nabývají s pomocí přípon (koncovek). Na jednu stranu tvary akuzativu a dativu jsou v podstatě shodné. Na druhou stranu existuje řada přípon, které mají podobnou funkci jako předložky nebo záložky. Jimi vytvořené tvary by bylo možné chápat jako další pády, podobně jako v aglutinačních drávidských jazycích.

Tvar nominativu je typicky základní tvar slova bez přípony, jako je tomu ve většině indoevropských jazyků. Výjimkou je ale případ, kdy podstatné jméno tvoří podmět přechodného slovesa v minulém čase. Potom se k základnímu tvaru připojuje přípona -né.

U akuzativu a dativu jsou přípony स a ला určeny pro jednotné číslo, přípona ना pro množné.

U instrumentálu přípona ने (jednotné číslo) a नी (množné číslo) odpovídá prostému českému instrumentálu (otázka kým / čím). Naproti tomu přípona शी (jednotné i množné číslo) odpovídá významu předložky s.

Tvary genitivu se liší podle rodu a čísla vlastněného předmětu, takže spíše odpovídají českému odvozování přídavných jmen přivlastňovacích od podstatných jmen.

Přípony ablativu jsou společné pro obě čísla a odpovídají významu předložek od, z. Přípony lokativu odpovídají významu předložek v (आत, ईत) a na (वर).

Vokativ se sice v maráthské mluvnici rozlišuje, ale netvoří se připojováním koncovek ke kmeni podstatného jména. Místo toho se před slovo v nominativu vloží slovo, odpovídající českému „hej, haló!" V důvěrné komunikaci je to अरै araj a ऐ aj, zdvořilostní tvar je अहो ahó.

Příklady předložkových přípon, které nejsou v tabulce pádů uvedeny:

• करीता (karítá) = „pro“
• साथी (sáthí) = „pro“
• बाहेर (báhér) = „vně“
• खाली (khálí) = „pod“
• पाशी (páší) = „u“
• जवल (džaval) = „u“
• शेजारी (šédžárí) = „u“
• पुढे (puḍhé) = „před“
• समोर (samór) = „před“
• मागे (mágé) = „za“
• बरोबर (baróbar) = „spolu s“
• वाचून (váčún) = „bez“
• शिवाय (šiváj) = „bez“
• कदे (kadé) = „k“, „do“
• मुले (mulé) = „kvůli“
• ऐवजी (ejvadží) = „místo“

Zdvořilostní varianty zájmen 2. a 3. osoby (kromě středního rodu) odpovídají tvarům množného čísla (srov. vykání).

Na číslovkách je dobře vidět příbuznost maráthštiny se slovanskými a ostatními indoevropskými jazyky.

Infinitiv má příponu -ṇé (-णे).

Přítomné tvary slovesa बोलणे bólaṇé „mluvit“

Minulé tvary slovesa बोलणे bólaṇé „mluvit“

Budoucí tvary slovesa बोलणे bólaṇé „mluvit“

Existují i složené časy. Průběhový přítomný čas se tvoří pomocí tvaru slovesa असणे asaṇé „být." Příklad:

• Průběhový přítomný čas se tvoří z příčestí přítomného a přítomného tvaru slovesa असणे.
• Průběhový minulý čas se tvoří z příčestí přítomného a minulého tvaru slovesa असणे.
• Předpřítomný čas se tvoří z příčestí minulého a přítomného tvaru slovesa असणे.
• Předminulý čas se tvoří z příčestí minulého a minulého tvaru slovesa असणे.

Výchozí slovosled je podmět – předmět – sloveso. Přívlastek se klade před podstatné jméno, které rozvíjí. Příslovečné určení obvykle stojí před slovesem nebo před předmětem, mnohdy ale také na začátku věty. Určení času se klade před určení místa. Záporky se zpravidla kladou před sloveso. Příklady:

Pro srovnání obou jazyků je vedle maráthštiny tentýž text uveden i hindsky.