Míra (matematika)
Míra je základním pojmem teorie míry. Z neformálního hlediska je míra zobecněním pojmů velikosti (délky, obsahu, objemu, případně i počtu). Míra je zvolený způsob, jakým se měří množiny. Mírou množiny se rozumí již konkrétní výsledek (číslo) přiřazený (naměřený) konkrétní množině tímto způsobem.
Přesná definice
Mějme měřitelný prostor . Množinovou funkci nazveme mírou, jestliže splňuje:
- Míra prázdné množiny je nulová: .
- Míra je vždy nezáporná:
- σ-aditivita: Pro libovolnou spočetnou posloupnost po dvou disjunktních množin platí
Trojici pak nazýváme prostor s mírou.
Vlastnosti míry
- Pro posloupnost množin platí:
- Pro posloupnost podmnožin platí:
- Naopak pro posloupnost nadmnožin: pokud pak platí:
Příklady měr
- Diracova míra : Nechť X je neprázdná množina a a její prvek. Diracova míra je definována na σ-algebře P(X) všech podmnožin množiny X předpisem:
- Aritmetická míra
- Lebesgueova míra
- Hausdorffova míra
- Lebesgue-Stieltjesovy míry
Literatura
- Walter Rudin, Analýza v reálném a komplexním oboru
- J. Lukeš, J. Malý: Míra a integrál (Measure and integral), skripta MFF
Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.