Spolek výtvarných umělců Mánes

Palác Diamant v Lazarské ulici, sídlo galerie S.V.U. Mánes

Funkcionalistický komplex Mánes nad Vltavou

Pohled do interiéru budovy s Národním divadlem v pozadí

Večerní Mánes

Přímým předchůdcem byl spolek mladých českých výtvarníků studujících na akademii v Mnichově Škréta. Pro mladé malíře byly tehdejší poměry na pražské Akademii příliš konzervativní^[zdroj?] a proto odcházeli studovat do Mnichova a později do Paříže. Mezi členy mnichovského spolku byli například Antonín Hudeček, Luděk Marold, Alfons Mucha, Antonín Slavíček, Joža Uprka.[p 1] Po změně poměrů v Akademii se někteří vrátili do Prahy a stali se zakladateli SVU Mánes.

Iniciátory vzniku spolku Mánes byli malíři Jaroslav Špillar, Karel Záhorský (1870–1902), Jan Minařík a Jan František Gretsch. Po předchozím schválení pražským místodržitelstvím se zakládající schůze konala 27. dubna 1887 v hospodě U Ježíška v pražské Spálené ulici. Spolek se pojmenoval po malíři Josefu Mánesovi. Prvním předsedou byl v nepřítomnosti zvolen Mikoláš Aleš, redaktory se stali Luděk Marold a Theodor Hilšer. Byli zvoleni i další členové výboru.[1]

První výstavou, kterou spolek pořádal, byla v roce 1896 souborná výstava Mikoláše Alše v Topičově salonu.[2]

V roce 1898 proběhla na stejném místě první a druhá členská výstava SVU Mánes, uvedená plakáty Arnošta Hofbauera.[3]

Otevření kulturního obzoru, cesty umělců do zahraničí, zprávy o nich a výstavy přinesly podněty českému umění – jako například secesi, impresionismus, kubismus.

V létě roku 1902 pořádal Mánes výstavu soch Augusta Rodina, výstavu ruského umění v roce 1904, v roce 1905 výstavu maleb Edvarda Muncha, francouzských impresionistů v roce 1907, vedle výstav německého, polského, chorvatského, dánského, anglického umění. Významní umělci a architekti 20. století byli zahraničními členy SVU Mánes. Patřili k nim, kromě Rodina a Muncha, např. Henri Matisse, Pablo Picasso, Marc Chagall, Salvador Dalí, Frank Lloyd Wright, Le Corbusier, Walter Gropius a další. SVU Mánes vydával edici Zlatoroh – sbírka ilustrovaných monografií, kterou vedl Max Švabinský.[4]

Po únoru 1948 byl SVU Mánes v roce 1956 rozpuštěn, na jeho místo funkcionáři komunistického režimu dosadili Český fond výtvarných umění (ČFVU). Tehdy sice už v SSSR, který určoval dění ve svých satelitech, probíhala krátká doba „tání“, ta ale do socialistického Československa dorazila se zpožděním až počátkem 60. let.[5]

V roce 1990 byla činnost spolku S.V.U. Mánes obnovena 22 tehdy žijícími členy.[4] Jeho předsedou se stal architekt Jiří Novotný, syn autora projektu budovy SVU Mánes, arch. Otakara Novotného; po smrti arch. Jiřího Novotného, byl jedním z předsedů spolku jeho syn, architekt Tomáš Novotný (v letech 2011–2013), který je i dědicem autorských práv k projektu budovy.^[zdroj?] Od roku 2015 je předsedou spolku Ivan Exner.

V důsledku dlouhotrvajících, dosud neukončených, majetkových sporů mezi obnoveným SVU Mánes a Nadací Český fond umění, resp. Nadací českého výtvarného umění, pořádá SVU Mánes výstavy a další kulturní akce v Galerii Diamant, Lazarská č. 82/1, Praha 1.[6] Pro své členy a přátele vydává spolek od roku 1997 Listy S.V.U. Mánes.[4]

Šítkovský mlýn na dnešním Masarykově nábřeží v Praze je doložen od 12. století, rozšířen v roce 1495 o vodárnu a Šítkovskou vodárenskou věž. Následující přestavby respektovaly vodárenskou věž s barokní střechou. Vodárna zásobovala čtyři městské kašny.

V letech 1928–1930 na tomto místě vystavěl spolek Mánes s finanční podporou prezidenta T. G. Masaryka funkcionalistický komplex restaurace, klubovny a výstavní síně, navržený Otakarem Novotným.

• viz “Řádní členové Spolku výtvarných umělců Mánes od generace zakladatelů do dnešních dnů" na serveru svumanes.cz