Ludvika Nová-Krajíčková

Narodila se v Praze. Po absolvování měšťanské školy začala Ludvika studovat v Praze na nově otevřeném (1890) prvním soukromém dívčím gymnáziu ve střední Evropě Minerva[1]. Během studia de např. pořídila překlad Homérovy Illias z řečtiny do češtiny.[2] Gymnázium ukončila jako jedna z jeho prvních maturantek, závěrečné zkoušky složila v roce 1895.[3]

Následně začala studovat medicínu na německé lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze,[4] posléze přestoupila na českou medicínu. Až do roku 1900 docházely dívky na přednášky na hospitační studium (bez statutu řádné posluchačky); v roce 1900 bylo novým zákonem dívkám umožněno skládat zkoušky za celou dosavadní dobu studia.

19. prosince 1904 Ludvika Nová odpromovala a stala se tak teprve pátou v Čechách vystudovanou lékařkou, medička Anna Honzáková zde titul získala roku 1902. První dvě Češky, které se staly lékařkami ještě před ní (Bohuslava Kecková a Anna Bayerová), získaly titul doktorky medicíny mimo české území, na univerzitách ve Švýcarsku. Roku 1906 se provdala za pražského malíře Jindřicha Duchoslava Krajíčka a používala zdvojené příjmení Nová-Krajíčková. V té době se pak s lékařskou praxí přesunuli s manželem do Plzně,[5] kde vedla soukromou ordinaci v pozdější ulici U Tržiště.[6] Ta byla po ordinaci MUDr. Honzákové, teprve druhou soukromou ordinací zřizovanou ženou-lékařkou, jako třetí následovala ordinace MUDr. Svatoslavy Hornofové-Kochlíkové roku 1907 ve Vojtěšské na Novém Městě.

Ve své odborné činnosti se následně začala od roku 1916 zaměřovat na gynekologii a porodnictví, čímž se stala jednou z prvních českých lékařek s touto specializací. Zde rovněž působila jako učitelka tělovědy a zdravovědy a školní lékařka dívčího oddělení Obchodní akademie v Plzni. Její manžel zemřel roku 1944.

Ludvika Nová-Krajíčková zemřela 22. srpna 1955 v Plzni, ve věku 79 let. Pohřeb byl konán v plzeňském krematoriu na Ústředním hřbitově v Plzni.[3]