Ludvík Tošner

Narodil se 27. července 1874 v Nové Libni čp. 49 (dnes součást Prahy)[1] jako nemanželský syn služky Josefy Tošnerové (1839-??) původem z Loutí u Benešova;[3] otec nebyl v matrice uveden.[1] Jeho matka se 4. července 1882 provdala za vdovce Jana Šimona (uváděn též jako Johann Simon, 1816-1895),[3] sluhu a zasloužilého člena dobrovolného ochranného sboru.[4][p 1]

Vystudoval reálku a zemědělské oddělení techniky, kde se zaměřil na zeměpis a pomocné vědy. Roku 1895 získal místo odborného učitele české gremiální obchodní školy.[p 2] V letech 1898–1901 vyučoval rovněž na Českoslovanské obchodní akademii.[5]

27. září 1901 byl postaven před okresní soud na Ovocném trhu pro přestupek podvodu, kterého se měl dopustit neoprávněným užíváním akademického a šlechtického titulu. Vydával se za doktora filosofie, ačkoliv nebyl promován, a nechal si neoprávněně vytisknout navštívenky se jménem „PhDr. šl. Tošner de Simon“ a šlechtickou korunkou[6] (celým jménem byl v té době uváděn jako „PhDr. Ludvík Silvan Tošner de Simon“).[7] Žaloba byla postavena na svědeckých výpovědích:

• Fr. E. Babánek, majitel domů na Vyšehradě, uvedl, že mu roku 1900 poslal Tošner dopis, kde se představil jako doktor filosofie a požádal o ruku jeho dcery. Babánek se na něj zeptal u domovníka, který mu sdělil, že „pan baron“ má už poměr, jedna dívka k němu pravidelně dochází a jednou ji dokonce bil. Babánek na dopis neodpověděl, ale když Tošner napsal podruhé, pozval ho na schůzku. Tošner se představil jako potomek staré francouzské šlechtické rodiny, který má zájem o nevěstu měšťanského původu. Později posílal Babánkovi další dopisy a „šlechtické“ navštívenky. Babánek, který k němu neměl důvěru, si jeho informace ověřil u poslance Březnovského a ředitele obchodní akademie Řežábka, kteří mu potvrdili, že není ani doktorem, ani šlechticem.
• Poslanec Václav Březnovský upřesnil, že si údaje ověřoval u profesora Dolejšky a zjistil, že Tošner není francouzský šlechtic, ale syn vdovy po plynárenském zřízenci Simonovi.
• Ředitel obchodní akademie Jan Řežábek vypovídal, že mu Tošner kdysi ukázal potvrzení šlechtického původu od magistrátu s cílem požádat o stipendium. Naopak na něm ocenil, že ihned po propuknutí aféry rezignoval z profesorského místa, aby nepoškodil pověst školy.
• Největší rozruch způsobil zubní lékař dr. Šmíd, který si stěžoval, že Tošner pomocí falešného šlechtictví pronikl do rodiny jeho příbuzných. Když u soudu prohlásil, že neteř s matkou nemohly přijít, protože jsou na dovolené v Opatii, odkud mu poslaly pohlednici, odpověděl Tošner, že dívka je v Praze a že s ní den předtím přijel z Vídně.[6]

Tošner se hájil poukazem na to, že šlo jen o jeho spisovatelský pseudonym a uváděl příklady dalších spisovatelů, kteří používali šlechtická jména, aniž by je kdokoli obviňoval z podvodu.[6]

Proces se uzavřel 24. října 1901. Jediná prokázaná „oběť“ údajných Tošnerových podvodů se za něj krátce předtím provdala a soud proto vynesl osvobozující rozsudek.[8] Stejné stanovisko — že Tošner neužíval titulů s podvodným úmyslem — zaujal o měsíc později i odvolací soud.[9]

Tošner se zapojil do činnosti sociální demokracie literární tvorbou i praktickou pomocí.[10] Pořádal a propagoval výchovné kurzy pro funkcionáře družstev,[11] zejména peněžních.[12] Ve volbách 1908 neúspěšně kandidoval do českého zemského sněmu v městském okrese Kutná Hora (získal 27 hlasů z 1073; vítězný Bedřich Pacák z mladočeské strany dostal 583)[13] Neúspěchem skončila i jeho kandidatura do říšské rady ve volbách r. 1911: v městském okrese Karlín získal 1125 hlasů, zatímco František Fiedler 2372.[14]

V pátek 4. srpna 1916 se zastřelil ve svém pražském bytě. Příčinou sebevraždy byla zřejmě nesnesitelná nervová choroba.[10] Oficiální seznam ho uvádí mezi zemřelými o den později v c. k. všeobecné nemocnici.[15]