Losiná

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1327. Podle pověsti je název Losiná odvozen od „zlosynů“, zlých synů pána Radouše na Radyni. Zřícenina hradu se nachází dva kilometry severně od centra a přestože patří pod správu města Starého Plzence, je dominantou obce a nachází se také na znaku obce. Losiná má patrně starší, raně feudální původ a současně je jednou z mála obcí, o níž se dochovaly přesné zprávy o převodu na nové zákupní právo. Samotný převod byl uskutečněn roku 1327 za Jaroslava ze Štěnovic. Koncem 14. století byla majitelkou vsi bohatá měštka Anna Pabiánková, jejíž rodina vlastnila též obci Chválenice a blízké Štěnovice s tvrzí.

Začátkem 15. století převzal vedení obrodného hnutí v Čechách mistr Jan Hus, jehož stoupenkyněmi se stala i Anna Pabiánková se svou dcerou Kateřinou. Po mocenském převratu se její rodina uchýlila na štěnovickou tvrz, která byla po pětiměsíčním obléhání Plzeňany dobyta a šedesát lidí včetně dětí bylo povražděno. Jen někteří z rodiny se zachránili a těm také král Zikmund zkonfiskoval majetek, který tím připadl královské komoře. V té době dlužil Zikmund Plzni dva tisíce kop grošů, které si vypůjčil na válku a listinou ze 17. listopadu 1425 daroval pak Plzni ze zabaveného majetku vesnice Losinou a Chválenice se vším příslušenstvím.

Jak dlouho byla Losiná součástí plzeňského panství se nikde neuvádí. Později připadla Losiná ke šternberskému majetku při Radyni, který roku 1561 odkoupili Kokořovci. Od roku 1604 vlastnila Nebílovy Mariána Kokořovcová ze Svárova na Šťáhlavech.

11. října roku 1620 se obec Losiná zapsala do dějin třicetileté války, když téhož dne v noci přepadli uherští jezdci ve službách českých stavů ves Losinou, kde v té době bylo ubytováno bavorské vojsko. Pobili sedmdesát až sto mužů a zmocnili se značné kořisti. Ves byla tehdy značně poničena. Dle berní ruly zde v té době žilo sedm sedláků a třináct usedlostí bylo pustých.

V roce 1624 se pak o majetek paní Mariány podělily její synové. Jiří Petr si ponechal šťáhlavskou část a Kryštof Karel dostal nebílovskou, k níž patřila právě Losiná, Nebílovy s tvrzí, Borek, Chválenice, Střížovice, Předenice, Žákava, Zdemyslice, Mešno, Milínov, Kornatice a Olešná. Po smrti Kryštofa Karla se na nebílovské části panství vystřídalo několik majitelů. Nebílovská a šťáhlavská část panství byly opět spojeny až v roce 1715. Definitivně tak vzniklo rozsáhlé panství šťáhlavské, jehož majitelkou byla Antonie Josefa Černíková.

Dědicem panství se stal Heřman Jakub Černín, který zemřel roku 1784. Pod správou jeho syna Vojtěcha byl postaven zámek Kozel a upraven zpustlý zámek v Nebílovech. Zemřel roku 1816 bezdětný a majitelem celého panství se stal hrabě Kristián Valdštejn, v jehož rodu zůstalo panství až do konce feudalismu roku 1848 a velkostatek do roku 1945.

V polovině 18. století bylo ve vsi 23 hospodářů, švec a kovář, celkem tedy 161 duší, jež příslušelo k chválenické faře. Na samotě Bambousek pracovala železná huť založená Černíny. V okolí pak byly dva doly na stříbro, Vojtěžská a Antonínská šachta, funkční od konce 17. století po dobu asi padesáti let. Roku 1787 zde stálo přibližně 33 domů a do roku 1837 se tento počet zvýšil na 53 stavení s 375 obyvateli. Byla zde též hospoda a cihelna. Roku 1872, jak uvádí zdejší kronika, bylo v Losiné domů už 63 a obyvatel 546, na Bambousku pak 12 čísel a 75 lidí. V roce 1890 stálo v Losiné 85 domů, škola a žilo zde 580 osob.

V srpnu roku 1885 dle záznamů zdejší kroniky byly v plzeňské krajině veliké císařské manévry. Po ukončení manévrů byla pořádána konference generálního štábu, a to přímo ve školní budově v Losiné. Konference se měl účastnit samotný inspektor armády arcivévoda Albrecht a mnoho vojenských pánů různých národností.

K 28. listopadu 1905 patří pak v kronice zmínka o generálním klidu, který vznikl na popud sociální demokracie v celé říši. Dělníci v průvodech projevovali přání po zřízení všeobecného hlasovacího práva. Taktéž bylo v tomto roce vysázeno v císařském sadě 375 stromů a na počest této výsadby se konala velkolepá stromová slavnost.

V letech 1949–1960 byla Losiná součástí okresu Blovice. Během následné reorganizace státní správy byla obec zařazena do okresu Plzeň-jih. K 1. lednu 2007 byla převedena do okresu Plzeň-město. K 1. lednu 2017 žilo v obci 1315 obyvatel.