Letov Š-10

Letov Š-10 byl přímou kopií Hansa-Brandenburg B.I série 76 široce užívaného armádním letectvem Rakousko-Uherska. Tento typ patřil mezi nejpočetnější letouny nacházející se na československém území po získání samostatnosti anebo získaných krátce poté, a později bylo rozhodnuto o dalším zvýšení počtů domácí výrobou. U firmy Aero tak vznikaly stroje Aero Ae-10, a v roce 1922 byla v továrně Letov zahájena výroba 51 kusů Š-10.[1]^:s.35[2]^:s.24 Byly vybaveny šestiválcovým řadovým motorem Mercedes D.I,[p 1] písty jehož zadních válců byly při stání na zemi nadměrně zaplavovány olejem, což letounům vyneslo přezdívku „sardel“ či „sardinka“.[1]^:s.36[2]^:s.24 Další neoficiální přezdívkou typů Ae-10 i Š-10 byl „malý branďák“,[1]^:s.36 kterou sdílely s původními Brandenburgy B.I.[2]^:s.24[p 2]

Československému letectvu Š-10 sloužil spolu s příbuznými letouny Aero Ae-10 jako letoun pro základní pilotní výcvik, a ačkoliv byl brzy doplněn moderněji koncipovaným typem Š-18, ve vojenské službě byl zcela nahrazen až po zavedení letounů Praga E-39 začátkem 30. let. Typ se vyznačoval značnou stabilitou, bezpečností letu a celkovou nenáročností na pilotáž,[2]^:s.24 což vedlo k jeho oblibě u pilotů, ale brzy bylo pociťováno jako jistý nedostatek, protože tyto vlastnosti nedokázaly žáky adekvátně připravit na pilotování náročnějších bojových letounů.[1]^:s.35[2]^:s.24 Po vyřazení z vojenské služby část strojů získaly aerokluby a organizace Masarykovy letecké ligy. Stroj Š-10.1, pojmenovaný „Zdena“, sloužil u pobočky MLL v Nymburce až do listopadu 1936.[2]^:s.41

• Československo Československo
  • Československé letectvo
  • Masarykova letecká liga

Údaje podle[3]