Leo von Klenze

Narodil se v městečku Schladen jako prvorozený syn (a třetí z osmi dětí) úředníka Gotthelfa Fridricha Klenze a jeho manželky Gertrudy Josefy Terezie, rozené Meyerové z lékařské rodiny v Osnabrücku. V 16 letech byl poslán do Berlína studovat architekturu na stavební akademii. Odtamtud odešel studovat do Janova, kde vstoupil do služeb Konstantina La Flèche-Keudelsteina, ceremoniáře tehdejšího vestfálského krále Jeronýma Bonaparte, nejmladšího bratra francouzského císaře Napoleona, a s ním odešel do Kasselu. Tam se roku 1813 oženil s operní pěvkyní Felicitas Blanginiovou, s níž vychoval šest dětí, tři syny a tři dcery. Téhož roku rodina v čele s manželčiným bratrem Felixem Blanginim uprchla před Napoleonem do Mnichova na dvůr bavorského krále.

Tam se Leo von Klenze stal dvorním architektem bavorského krále Ludvíka I., pro kterého dostavěl mnichovskou rezidenci a kostel v klasicistním slohu. Dále pracoval v Řeznu, Berlíně, Kelheimu a v Petrohradě. Po osvobození Řecka od Turků roku 1834 odešel do Athén, kde vypracoval plán nové výstavby pobořeného města.

• V Mnichově:
  • Glyptotéka, galerie sbírek malby, (1816–1830)
  • Stará pinakotéka (Alte Pinakothek), sochařská sbírka, (1826–1836)
  • Residence – královský palác, slavnostní sál a dvorní kostel Všech svatých (1826–1842)
  • Monopteros Englischer Garten (1836)
  • Propylaje (1846–1862)
  • Síň slávy (Ruhmeshalle) (1850)
  • Monopteros v parku Nymphenburského paláce
  • Urbanistické řešení ulice Ludwigstraße
• Tančírna v parku zámku Wilhelmshöhe, (Kassel) (1809–1810)
• Zámek v městě Ismaning (1816) postavil pro nevlastního syna Napoleona, Eugène de Beauharnais, a jeho snoubenku.
• Mramorový památník národních hrdinů Walhalla, leží v údolí Dunaje asi 10 km od Řezna u městečka Donaustauf. Byl postaven v letech 1830–1842 za vlády krále Ludvíka I. Bavorského podle Parthenónu v Aténách. K položení základního kamene došlo 18. října 1830, 18. října 1842 se uskutečnilo slavnostní otevření. Uvnitř jsou vystaveny bysty významných osobností kulturního, vědeckého a politického života. Nyní obsahuje 127 byst a 64 pamětních desek, ze 190 osob je 12 žen. Jako jedna z posledních byla 22. února 2003 doplněna deska bojovnice proti nacistickému režimu, Sophie Scholl.
• Bazar (nyní Annast-Haus) (1824–1826), na náměstí Odeonsplatz v Berlíně
• Neues Schloss (Nový zámek) v Pappenheimu, (1819–1820)
• Litinový náhrobek Josefa Dobrovského v Brně, návrh realizovala Salmova železárna v Blansku (1830)[1]
• Nová Ermitáž v Petrohradu, Rusko (1839–1852)
• Katolický kostel svatého Dionýsia Areopagity v Athénách, Řecko (1853–1865)
• Hala osvobození (Befreiungshalle) v Kelheimu (1863)

• Napoleon v Portoferraiu, 1839
• Pohled na Akropoli a Areopág v Aténách, 1846
• Dómské náměstí v Amalfi, po 1850

• 
  Glyptotéka v Mnichově
• 
  Síň slávy v Mnichově
• 
  Bavorské ministerstvo války v Mnichově
• 
  Walhalla
• 
  Bazar v Berlíně
• 
  Atlanti, Ermitáž
• 
  Busta L. Klenze v Mnichově
• 
  Napoleon Bonaparte v Portoferraiu
• 
  Idealizovaný pohled na Akropoli v Aténách
• 
  Dóm v Amalfi

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leo von Klenze na Wikimedia Commons
• Galerie Leo von Klenze na Wikimedia Commons
• Klasicismus
• Pinakotéka