Evžen de Beauharnais

Narodil se Marii Rose de Beauharnais, rozené de Tascher de la Pagerie, a jejímu manželovi vikomtu Alexandrovi de Beauhernais. Josefína (Marie Rose) vyrostla na Martiniku jako dcera majitele cukrové plantáže a v patnácti letech byla poslána do Francie, aby se tam provdala za svého bratrance Alexandra. Alexandr byl synem martinického guvernéra, markýze de la La Ferté-Beauharnais Françoise de Beauharnais, a Marie de Chastullé. Po matčině smrti se Alexandrův otec znovu oženil s Evženií de Tascher de la Pagerie.

Manželství mezi Evženovými rodiči nebylo šťastné. Matka nakonec po klášterním vyhnanství požádala roku 1785 o rozluku a vrátila se na Martinik. Roku 1789 (počátek Francouzské revoluce) se vrátila do Paříže a její salón se stal místem schůzek poslanců Národního shromáždění, včetně jejího manžela. Během pár let se revoluce změnila v krvavou hrůzovládu, jíž padly za oběť tisíce aristokratů včetně krále Ludvíka XVI. a královny Marie Antoinetty.

Evženův otec byl obžalován ze spiknutí a 23. července 1794 sťat gilotinou. Veškerý majetek "zrádce" republika zabavila. Matka tomuto osudu unikla a roku 1796 se provdala za generála Italské armády, Korsičana Napoleona Bonaparta. Na jeho přání začala používat jméno Josefína, madam Bonaparte.

Evžen i jeho sestra Hortensie navštěvovali přední školy v Saint-Germain. V době, kdy se jeho rodina vyrovnávala s tíživým osudem, se stal tesařským učněm. V roce 1797 se stal Napoleonovým pobočníkem. Bojoval v Egyptě, kde byl zraněn střepinou do hlavy, či v bitvě u Marenga. V roce 1804 získal povýšení na generála a byl dosazen na post velitele jízdních myslivců Císařské gardy.[2] Od tohoto roku byl také členem francouzské císařské rodiny a italským místokrálem. Roku 1806 se oženil s bavorskou princeznou Augustou (1788–1851). O tři roky později vedl armádu v bitvě u Sacile, kde utrpěl porážku. O dva měsíce později za asistence svého vojenského poradce Jacqua MacDonalda zvítězil v bitvě u Raabu (dnešní Győr) a následně i u Wagramu. V roce 1812 se zúčastnil tažení do Ruska, kde se vyznamenal hlavně v bitvě u Borodina a Malojaroslavce.[2]

Po Napoleonově pádu přesídlil do Mnichova. 14. listopadu 1817 mu byl bavorským králem Maxmiliánem I. udělen titul vévody z Leuchtenberka a knížete z Eichstättu. Zemřel ve věku 42 let na krvácení do mozku.[2]

S bavorskou princeznou Augustou měl sedm dětí:

• Karolína (1816–1816)
• Joséphine (1807–1876) ~ 1823 korunní princ a pozdější norský a švédský král Oskar I.
• Evženie (1808–1847) ~ 1826 kníže Konstantin Hohenzollern-Hechingen
• August (1810–1835), leuchtenberský vévoda ~ 1835 portugalská královna Marie II.
• Amélie (1812–1873) – 1829 brazilský císař Pedro I.
• Teodolinda (1814–1857) – 1841 württemberský hrabě Vilém
• Maxmilián (1817–1852), leuchtenberský vévoda a kníže ~ 1839 ruská velkokněžna Marie Nikolajevna Romanovová, dcera cara Mikuláše I.

• GULLAND Sandra, Různé životy a tajné smutky Josefíny B., TALPRESS, Praha 2003, BN 80-7197-207-X
• GULLAND Sandra, Příběhy vášně, příběhy žalu, TALPRESS, Praha 2004, ISBN 80-7197-208-8
• GULLAND Sandra, Poslední velký tanec na zemi, TALPRESS, Praha 2004, ISBN 80-7197-220-7

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Evžen de Beauharnais na Wikimedia Commons

Předchůdce: -

Italský vicekrál 1805–1814

Nástupce: -

Předchůdce: -

Leuchtenberský vévoda 1817–1824

Nástupce: August