Ladislav Burian z Valdštejna

Narodil se jako syn majitele panství a císařského číšníka Adama staršího z Valdštejna (15??–1615). Ten koupil Žehušice a díky manželství s Veronikou Trčkovou z Lípy měl Burian Ladislav nárok na panství Opočno. Vykonal se svým bratrem okolo roku 1627 tzv. kavalírskou cestu do Francie a po návratu byl přijat do řad císařské armády, kde mu byla posléze udělena hodnost plukovníka. Od roku 1632 směl užívat hraběcí titul. V souvislosti s vraždou Albrechta z Valdštejna v Chebu byl majetek Trčků zkonfiskován a Burian Ladislav za složitých poměrů získal z trčkovského majetku alespoň panství Světlá nad Sázavou[2][3] se čtyřiceti vesnicemi.[4] Panství Světlá později rozšiřoval dalšími nákupy (Vlastějovice, Kounice).[5]

Roku 1638 převzal po smrtí hraběte Baltazara Marradase funkci vrchního zemského velitele pro České království, kterou vykonával do roku 1639, a v nepřítomnosti generála Maxmiliána z Valdštejna také funkci velitele Prahy.[6] Roku 1639 získal též funkci císařského komorníka a na jaře téhož roku byl také krátce hejtmanem Čáslavského kraje[7], později se stal členem dvorské válečné rady.

Po vpádu švédské armády pod velením generála Lennarta Torstensona do Čech byl umístěn na česko-lužickou hranici v okolí Děčína a Litoměřic, kde se se svými vojsky snažil švédskému náporu čelit. V listopadu téhož roku donutil Švédy k vyklizení obsazené Mladé Boleslavi, jeho vojska však následně město vyplenilo. Za prokázané zásluhy byl z vůle Ferdinanda III. a vojenského velitele Matyáše Gallase roku 1643 pověřen obléháním Olomouce, která byla ve švédském držení od roku 1642. Nemoc jeho tažení zdržela, v červnu 1644 pak velel obléhacím operacím města, které ani po devíti měsících nakonec nepřinesly úspěch. Kvůli zaháhení Torstensonova tažení z Čech přes Moravu na Vídeň obléhání v březnu 1645 přerušil a vojsko se vydalo švédské armádě vstříc. Valdštejn spolu s voji generála Jana Kryštofa Buchheima[8] zaujal pozice u Uherského Hradiště, vídeňské tažení Švédů však bylo nakonec fatálně narušeno bezvýsledným obléháním Brna v květnu 1645. S šesti sty jezdci se pak vydal na podporu Vídně.[9]

Ladislav Burian z Valdštejna zemřel 8. října 1645 v Praze na blíže neurčenou nemoc. Byl pohřben v malostranském kostele sv. Mikuláše.[10]

Ladislav Burian během své kariéry v armádě vedl značně nehospodárný život a svůj majetek zatěžoval dluhy, které v době jeho smrti dosáhly výše bezmála 80.000 zlatých. Nátlak věřitelů vedl k řadě soudních procesů, které se táhly bezmála dvacet let.[11] Panství Světlá bylo mezitím rozprodáváno po částech[12], zatímco Žehušice jako celek s třiceti vesnicemi koupil v roce 1661 hrabě Michael Osvald Thun-Hohenstein.[13]

Jeho manželkou byla od roku 1622 Anna Marie ze Starhembergu (1600–1682), která po manželově smrti a ztrátě majetku ve východních Čechách přesídlila do Vídně. Měli spolu sedm dětí. Ze synů starší Maxmilián Adam (1627–1706) dosáhl hodností císařského tajného rady a člena říšské dvorské rady. Další syn Bertold Vilém (1640–1724) byl dlouholetým hejtmanem Hradeckého kraje (1695–1712) a po své manželce zdědil panství Lázně Bělohrad, kde zahájil stavbu zámku podle projektu J. B. Santiniho.

• Dizertační práce o barokních Valdštejnech