Žehušice

Městys Žehušice (německy Schuschitz) se nachází 8 km východně od okresního města Kutná Hora. Obec se skládá z místních částí Žehušice a Bojmany a žije v ní 827[1] obyvatel. V celé obci je registrováno asi 240 domů, z toho v samotných Žehušicích asi 190. Protéká tudy řeka Doubrava. Severně od Žehušic se do řeky Doubravy vlévá říčka Brslenka.

Žehušice
Empírový zámek v Žehušicích
znak
Lokalita
Statusměstys
LAU 2 (obec)CZ0205 534650
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíČáslav
Okres (LAU 1)Kutná Hora (CZ0205)
Kraj (NUTS 3)Středočeský (CZ020)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice49°58′10″ s. š., 15°24′27″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel827 (2022)[1]
Rozloha8,95 km²
Nadmořská výška220 m n. m.
PSČ285 75
Počet domů309 (2021)[2]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa úřadu městyseHlavní 107
285 75 Žehušice
[email protected]
StarostaJosef Hrubeš
Oficiální web: www.zehusice.cz
Žehušice
Další údaje
Kód obce534650
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie obce

První písemná zmínka o Žehušicích pochází z roku 1352, kdy ji vlastnil Vítek ze Žehušic. On a jeho synové byli patrony prvního kostela, oni či jejich potomci postavili tvrz, která se připomíná k roku 1544 v majetku zemanů Žehušických z Nestajova. Václavovi Žehušickému byla tvrz za účast ve stavovském povstání roku 1547 zkonfiskována. Dále panství vlastnili páni z Donína a po nich Valdštejnové. Po smrti Ladislava z Valdštejna († 1645) získali obec Thun-Hohensteinové, kteří po roce 1661 zbudovali severně od tvrze zámek s francouzským parkem, proměněným v 19. století v anglický park a rozšířeným o oboru. V roce 1742 proběhla v blízkosti vesnice prusko-rakouská bitva u Chotusic. Roku 1913 Thun-Hohensteinové zámek prodali.[3]

Současnost

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[4]

Územněsprávní začlenění

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Pardubice, politický okres Kutná Hora, soudní okres Čáslav[5]
  • 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Čáslav
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Čáslav
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Čáslav[6]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Čáslav[7]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Čáslav[8]
  • 1949 Pardubický kraj, okres Čáslav[9]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Kutná Hora
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Čáslav

Rok 1932

V městysi Žehušice (814 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, chudobinec) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[10] lékař, bednář, cukrář, 2 holiči, 3 hostince, instalace, kolář, 2 kominíci, kovář, 3 krejčí, malíř, mlýn, 3 obuvníci, obchod s ovocem a zeleninou, pekař, 4 pojišťovací jednatelství, pokrývač, porodní asistentka, provazník, 2 řezníci, 2 sedláři, 3 obchody se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Žehušice, 2 strojírny, trafika, 2 truhláři, velkostatek, zahradník, zámečník, zednický mistr, zubní ateliér.

Přírodní poměry

Západně od vesnice se nachází drobné návrší Žehušická skalka a ještě dále na západ za ní leží přírodní památka Skalka u Žehušic. Rozsáhlé území na východním okraji vesnice zaujímá přírodní památka Žehušická obora, ve které se chová stádo bílých jelenů. U silnice do Borku rostl památný strom Dub u silnice z Borku do Žehušic.

Doprava

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Obcí prochází silnice II/338 silnice I/2 – Žehušice – Čáslav – Zbýšov.
  • Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava – Z obce vedly v pracovních dnech autobusové spoje např. do těchto cílů: Chvaletice, Kutná Hora, Semtěš, Vrdy (dopravce Veolia Transport Východní Čechy). O víkendu byla obec bez dopravní obsluhy.

Pamětihodnosti
Barokní kostel svatého Marka
  • Žehušický zámek s hospodářskými budovami a parkem - raně barokní stavbu navrhl pro Michaela Osvalda Thun-Hohensteina pravděpodobně architekt Francesco Caratti. Velké stavební úpravy v empírovém stylu provedl do roku 1826 Josef Matyáš Thun-Hohenstein.
  • Žehušická tvrz s gotickou vstupní branou a dalšími architektonické prvky (přestavěna na dům čp. 18)
  • Barokní kostel svatého Marka z roku 1760 s márnicí v maurském slohu
  • Socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1830 na mostě přes Doubravku
  • Kaple svatého Jiří
  • Kaple svatého Mikuláše

Rodáci
  • František Vydra (též Franciscus Wydra S. D., 1662–1740), misionář v Peru
  • Jan Václav Stich (1746–1803), virtuos na lesní roh pod jménem Giovanni Punto

Další fotografie
  • Pošta
  • Domky ve středu obce

Odkazy

Reference
  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. S. 568–570.
  4. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  5. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  6. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  7. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  8. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28.
  9. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22.
  10. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1941-1942. (česky a německy)

Literatura
  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. S. 568–571.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.