Gottfried Hohenlohe-Schillingsfürst

Svatební portrét prince Gottfrieda Hohenlohe a jeho manželky, arcivévodkyně Marie Henrietty (1908)

Pocházel z významného německého rodu Hohenlohe, patřil k linii Hohenlohe-Schillingsfürst. Narodil se jako čtvrtý syn c. k. generála jízdy a císařského nejvyššího hofmistra prince Konstantina Hohenlohe (1828–1896) a jeho manželky Marie Pauliny, rozené princezny zu Sayn-Wittgenstein (1837–1920). Gottfried absolvoval prestižní katolické gymnázium ve Vídni, poté vstoupil do armády (1887) a v letech 1893–1895 pokračoval ve studiu na Tereziánské vojenské akademii. Po roce 1895 sloužil u generálního štábu a postupoval v armádních hodnostech (kapitán 1900, major 1906). Mezitím vstoupil do diplomatických služeb a v letech 1902–1907 působil jako vojenský atašé v Petrohradě, v letech 1907–1908 byl velvyslaneckým radou v Berlíně. Po balkánské krizi byl v únoru 1913 pověřen mimořádnou diplomatickou misí do Petrohradu, která měla zmírnit napjaté vztahy s Ruskem. V dubnu 1914 byl jmenován rakousko-uherským velvyslancem v Berlíně a v této důležité funkci se za první světové války snažil prosazovat rovnoprávné postavení mocností Trojspolku. Během války se ale začala zhoršovat ekonomická situace Rakouska-Uherska a po nástupu Karla I. na trůn se Gottfried stal zastáncem myšlenky uzavření separátního míru. Mimo aktivní vojenskou službu byl v roce 1917 povýšen do hodnosti generálmajora a téhož roku se stal rytířem Řádu zlatého rouna (spolu se svým starším bratrem Konradem). Byl též c. k. tajným radou a komořím, v Německu obdržel pruský Řád černé orlice. Diplomatickou misi v Německu ukončil 11. listopadu 1918 a od té doby žil v soukromí.

V roce 1908 se v Badenu oženil s arcivévodkyní Marií Henriettou (1883–1956), dcerou vrchního velitele rakousko-uherské armády arcivévody Bedřicha. Měli spolu tři děti, dcery Marie Alžběta (1909–1987) a Natálie Isabela (1911–1989) zůstaly neprovdané, syn Bedřich Konstantin (1913–1945) sloužil za druhé světové války v německé armádě a zemřel v zajetí na Kavkaze.