Lékařství ve starověkém Egyptě

O kvalitách egyptského lékařství se s uznáním zmiňuje již v Odysseji Homér, dále řecký historik Hérodotos a jiní antičtí vzdělanci.[1] Informace o egyptské medicíně se získávaly také z archeologických nálezů.[2] Nejdůležitějším zdrojem o lékařství ve starém Egyptě je ale 13 papyrů[3] – svitků vyrobených ze šáchoru papírodárného.[1] Zejména se jedná o papyrus Edwina Smithe a Ebersův papyrus.[4] Ebersův papyrus, opis z počátku Nové říše (podle jiného zdroje až ze Staré říše),[5] je asi 20 metrů dlouhý a jedná se o jakousi příručku praktického lékaře. Nemoci zde ještě nebyly přesně klasifikovány, svitek obsahuje pouze jejich symptomy a v některých případech syndromy. Smithův papyrus, necelých 5 metrů dlouhý, se věnuje chirurgii a je opět považován za kopii textu z Nové říše.[6] Přístup jeho autora vykazuje některé rysy vědeckého uvažování,[5] pouze v jediném případě je doporučeno použití magie. Mezi další lékařské papyry patří Kahunský, Hearstův, Berlínský 3038, papyrus Carlsberg VIII, papyrus Chestera Beattyho IV a papyry z Ramessea.[6]

Nástroje staroegyptského lékaře vyryté v chrámu Kom Ombo

Starověcí Egypťané se domnívali, že nejdůležitějším tělesným orgánem je srdce, které mělo řídit lidské myšlení, pocity i charakter. Mozek považovali pouze za zdroj určitých tekutin – slz, nosního sekretu, slin atd. Člověk měl být podle tehdejších představ protkán sítí trubic – tzv. metu, stejně tak jako Egyptem křižoval systém kanálů. Přitom staří Egypťané nedělali rozdíly mezi cévami, nervy, svaly a jinými částmi lidského těla. Neznali krevní oběh a vlastně ani důležitost krve samotné. Domnívali se, že jde o jakousi nečistotu, která způsobuje nemoc. Aby člověk mohl být podle egyptských lékařů zdravý, musel mít průchodný systém trubic metu. To se v případě potřeby řešilo např. podáváním projímadel či vypouštěním hnisu z ran.[7][8]

Ve starém Egyptě byli tři kategorie léčících odborníků: klasičtí lékaři neboli sevenu (případně sunu), kněží bohyně Sachmet – uab a kouzelníci. Názory na rozdíly mezi sevenu a kněze Sachmet se různí. Podle některých pracovali kněží jako chirurgové, podle lékaře Bruna Haliouy je často „charakterizoval jejich kněžský stav“ a cituje také egyptologa Gastona Masperu podle něhož: „uab Sachmet je kterýkoli kněz, alchymista, jenž při přípravě nadpřirozených receptů nechává pracovat svou inspiraci, kterou získal od božské paní“. Někteří lékaři používali jak titul lékaře, tak kněze.[9][10][11]

Podle Hérodota vykonávali ve starověkém Egyptě praxi specialisté v jednotlivých odbornostech, ovšem zda to tak jednoznačně bylo, na tom se badatelé neshodnou. Je ovšem dokázána existence např. některých zubních a očních lékařů.[12][10]

Medicína ve starém Egyptě byla hierarchicky organizována. Nejníže stáli praktičtí lékaři, nad nimi byli vrchní lékaři a nejvýše postavený byl hlavní lékař nebo také „hlava lékařů“, který byl většinou osobním lékařem faraona. Mezi povinnosti lékařů patřil dohled nad dodržováním hygieny u veřejných prací a vojska, kontrolovali také pohřby.[13][10]

Studenti medicíny se vzdělávali v tzv. domech života, které byly jakýmisi knihovnami a písárnami při nejvýznamnějších chrámech.[14] Dá se říci, že tyto domy fungovaly zhruba jako tehdejší „kulturní centra“.[15] Adepti medicíny zde studovali lékařské texty, pravděpodobně se je učili i znát zpaměti.[16] Podle některých badatelů se medicínské vědomosti předávaly i v rámci rodiny z generace na generaci.[15]

Staří Egypťané věřili, že nemoci mohou být způsobeny nadpřirozenými silami. Snažili se proto žít podle pokynů bohů – např. Sachmet a Selket, různých duchů a také mrtvých předků. Součástí léčby byly modlitby, zaříkávání i jiné rituály.[14][17] Tehdejší seznam nemocí víceméně odpovídal zdravotním problémům dnešního egyptského zemědělce. Výjimkou jsou nemoci, které se v důsledku klimatických změn dnes vyskytují více na jihu, např. spavá nemoc, tropická malárie nebo filarióza. Egyptskou populaci ničila často se vyskytující tuberkulóza, naopak se vůbec nevyskytovala syfilis a mnoho dnešních virových nákaz. Lepra se do Egypta dostala až za vlády Ptolemaiovců. U mumií byla také zjištěna arterioskleróza a 70 zhoubných nádorů, spolu s nimi i nádory nezhoubné.[14]

Kvality staroegyptského lékařství byly ve své době srovnatelné pouze s lékařstvím v Mezopotámii. Egyptským lékařům se povedlo vytvořit první ucelený medicínský systém v historii lidstva, který ovlivnil medicínu řeckou a později i římskou. Zřejmé je to v Hippokratových knihách, kde jsou pasáže podobné textům z egyptských lékařských papyrů.[24] Někteří antičtí lékaři také odjížděli do Egypta studovat. I přesto, že tamější lékaři používali při léčení magii, tak dnešní odborníci na starověký Egypt hodnotí velice pozitivně jejich racionální uvažování, získané systematickým sbíráním zkušeností.[1]