Kukačka nádherná

Americký přírodovědec Ernst Mayr v roce 1932 navrhl rozdělení druhu na 4 poddruhy podle místa výskytu, a sice:[10]

• C. l. lucidus – nominátní poddruh, vyskytuje se na Novém Zélandu a přilehlých ostrovech (Chathamské ostrovy, Norfolk); na zimu migruje do jihozápadního Tichomoří.
• C. l. plagosus – Austrálie a Tasmánie, přezimovat létá na sever Austrálie a do Papui Nové Guinei.
• C. l. layardi – Nová Kaledonie, Vanuatu, ostrovy svatého Kříže, nemigruje.
• C. l. harterti – Šalomounovy ostrovy, nemigruje.

Toto rozdělení nicméně zpochybnil ornitolog Brian James Gill (1983), podle kterého není mezi australskou a novozélandskou populací významný rozdíl. Jsou sice přítomné jemné rozdíly v barvě opeření a hlavně šířce zobáku (populace na západě Austrálie mívají nejužší zobák a novozélandské kukačky nejširší), nicméně tyto rozdíly podle Gilla nejsou natolik významné, aby se jednalo o poddruhy. Gill rozdíly považoval za klinální variabilitu a navrhl z C. l. plagosus udělat synonymum pro C. lucidus.[3][11] To nicméně později rozporoval australský ornitolog D. I. Rogers, podle kterého kukačky nádherné z východní Austrálie sice mají o něco širší zobák než populace ze západní Austrálie, avšak nedá se v rámci australské populace hovořit o klinální změně. Rogers potvrdil změny opeření mezi australskou a novozélandskou populací.[3][12]

Rozdělení do 4 poddruhů přijímá řada autorů jako Higgins (1999)[13] nebo Heather & Robertson (2005),[5] i organizací jako Mezinárodní ornitologická unie,[4] Cornellova ornitologická laboratoř[14] či Animal Diversity Web Michigenské univerzity.[15]

• Vybraná dobová vyobrazení
• 
  Jean-Gabriel Prêtre a Nicolas Huet the Younger, 1838
• 
  Iconographia Zoologica, 18. či 19. století
• 
  Walter Buller, 1888
• 
  Gracius Broinowski, 1890 (kukačka nádherná je uprostřed)

Na Novém Zélandu lze kukačku nádhernou zaměnit jen těžko, podobně zbarvené druhy se na novozélandských ostrovech nevyskytují.[22] V Austrálii je kukačce nádherné podobná kukačka Horsfieldova a kukačka trpasličí.[23]

Hlavním voláním kukačky je hlasitý, mírně stoupající, píšťalkovitý, asi vteřinu trvající tón, který se 10–20× opakuje. Poslední z řetězce těchto tónů je většinou klesající.[22] Hlas kukačky je obtížné lokalizovat, což je patrně způsobeno tím, že kukačka při těchto voláních otáčí hlavou, takže se zvuk šíří různými směry. Nejčastěji dochází k vokálním projevům kukačky na jaře a v létě,[25] v nehnízdícím období jsou většinou tiché.[5]

Na počátku hnízdního období, tedy od konce zimy do léta, dochází k tvorbám párů. Kukačky se shlukují vysoko v korunách stromů, kde dochází k námluvám. Ptáci létají z větve na větev, často tokají a různě mávají křídly, aby tak zapůsobili na opačné pohlaví. Jakmile si dvě kukačky padnou do oka, odlétají spolu pryč a později dochází ke kopulaci. Součástí námluv může být i zásnubní krmení, které bylo pozorováno u páru těsně před kopulací.[26]

Stejně jako ostatní kukačky, i kukačka nádherná je hnízdní parazit. To znamená, že si nestaví hnízdo sama, ale klade vejce do hnízd jiných ptáků, takže rodiče kukačky nádherné nehrají žádnou roli ve vykrmení nebo výchově svých mláďat.[5]

V Austrálii kladou svá vejce nejčastěji do hnízd střizlíkovcovitých (mj. z rodu Acanthiza, Sericornis a Gerygone), modropláštníkovitých a kystráčkovitých. Nejméně se jedná o 65 různých hostitelských druhů australských ptáků.[27] Na Novém Zélandu mají kukačky pouze jediného hostitele, a sice střízlíkovce novozélandského. Podobně na tom je i populace z Chathamských ostrovů, jejíž jediný jediným hostitelem je střízlíkovec chathamský,[5] nebo kukačky z Nové Kaledonie, jejichž výhradním hostitelem je střízlíkovec novokaledonský.[28] Obecně se dá říci, že si vybírá hnízda ptáků, kteří staví kopulovitá hnízda či hnízda s malým vstupním otvorem.[29]

Vejce kukačky nádherné (vlevo) ve srovnání s vejci novokaledonského hostitele střízlíkovce novokaledonského

Ještě do konce 20. století nebylo úplně jasné, jakým způsobem kukačka dostává do hostitelského hnízda své vejce, a někteří ornitologové spekulovali, že kukačky nádherné kladou vejce na zemi a teprve poté jej v zobáku donesou do hnízda.[30] Ověřená pozorování z přelomu 20. a 21. století však tyto spekulace vyvrátila. Na Novém Zélandu i v Austrálii bylo pozorováno, jak kukačka nádherná vnikne do hnízda inkubujícího hostitele (střízlíkovce novozélandského, resp. střízlíkovce žlutokostřecového) s hlavou napřed, během 5–18 vteřin naklade vlastní vejce, s ocasem napřed vycouvá z hnízda a poté zobákem nabere jedno z vajec hostitele a odletí.[30][31] V případě přítomnosti inkubujícího střízlíkovce strávily kukačky v hnízdě kratší dobu (pod 10 vteřin), v době hostitelovy nepřítomnosti tam zůstaly o několik vteřin déle. Není jasné, jak kukačky nakládají s odneseným vejcem hostitele; je pravděpodobné, že ho pozřou.[30]

Střízlíkovci mohou být na kukačku hodně agresivní a kukačky si někdy odnášejí zřetelná zranění na těle. Na druhou stranu dospělé kukačky příležitostně zabijí již vylíhlá mláďata svých hostitelů, čímž je patrně chtějí přinutit k nové snůšce a zvýšit tak své šance na další hnízdní parazitismus. Kukačky totiž kladou svá vejce jen do hnízd, kde zrovna dochází k inkubaci.[30] Snůška střízlíkovců postižená hnízdním parazitismem kukaček většinou vede ke smrti všech mláďat, pouze příležitostně se některým podaří přežít, pokud se vylíhnou včas a stihnou se osamostatnit, než je kukačka přeroste.[32]

Subsp. lucidus na Novém Zélandu

Kukačky kladou vždy jedno vejce na jedno hostitelské hnízdo. Během jediného hnízdního období takto jedna kukačka může naklást až 16 vajec do 16 různých hnízd.[27] Míra parazitismu na hostitelském druhu bývá proměnlivá. U australských střízlíkovců žlutokostřecových byl zaznamenán parazitismus kukačkami u 5 % a jiný rok až u 30 % jejich populace.[27] U střízlíkovců novozélandských v oblasti Kaikoury bylo parazitováno až 55 % hnízd,[32] u novokaledonských střízlíkovců kukačky parazitovaly na 16 % jejich hnízd.[28] Novozélandská populace typicky klade svá vejce do druhé snůšky střízlíkovců.[5] Výjimečně kukačka může naklást vejce do hnízda, kde se už nachází vejce jiného druhu kukačky.[33]

Elipsovitá vejce bývají olivově zelená s rozměry 18,5×12,5 mm a váží kolem 1,8 g. Inkubační doba trvá 13–17 dní (na Novém Zélandu nejčastěji 15 dní,[5] v Austrálii 13–14 dní).[33] Pro srovnání to je o cca 4 dny méně, než u novozélandského hostitele, střízlíkovce novozélandského,[5] a o dva 2 dny méně, než u střízlíkovce novokaledonského. Kratší inkubační doba poskytuje kukačkám výhodu v tom, že jejich mláďata se vylíhnou dříve a mohou tak rychleji vytlačit hostitelská vejce či mláďata, což zvyšuje šance mláďat na přežití.[28]

Mláďata se rodí altriciální (tj. po narození plně závislá na „rodičích“), neopeřená a slepá. V dalších několika dnech postupně začínají rozevírat oči, které jsou plně otevřené v 9. dni života. Ve stáří 15 dnů jsou mláďata plně opeřená.[33]

Mladá kukačka v prvních několika dnech po narození vytlačí mláďata hostitelského druhu z hnízda. Tito hostitelovi potomci hynou a kukačka je vykrmena a vychována samostatně. Mládě kukačky se typicky rodí před narozením hostitelských mláďat, nad kterými pak má fyzicky navrch. Pokud se narodí až po narození hostitelských mláďat, dojde k instinktivnímu vytlačení hostitelských kuřat až později – v době, kdy je kukačka velikostně doroste.[34] Mládě kukačky žebrá o potravu pisklavým „ííí-ííí-ííí“. Hostitelský druh vykrmuje mládě po dalších cca 19 dní, načež dochází k prvnímu letu a kukačka opouští hnízdo.[5] Po opuštění hnízda hostitelský druh nadále shání kukačce potravu po dobu 3–4 týdnů, dokud nedojde k jejímu úplnému osamostatnění.[35]

Kukačka s ulovenou housenkou

Živí se převážně hmyzem (noční motýli, housenky, tiplice, pošvatky, mravenci). Potravu loví většinou tak, že potichu sedí v zákrytu husté koruny stromů, odkud pozoruje dění pod sebou. Jakmile spatří vhodnou kořist, snese se na ni, sezobne ji a vrátí se na své stanoviště, kde úlovek pozře.[27] Krmí se samostatně nebo v menších hejnech do cca 5 ptáků. Občas jsou kukačky k vidění, jak se krmí se stejnými druhy ptáků, na kterých parazitují.[36]

Kukačky konzumují i některé druhy hmyzu, které jsou pro řadu dalších ptáků toxické, jako jsou slunéčkovití nebo různé druhy housenek. Příkladem může být chlupatá housenka nočního motýla Nyctemera annulata, která vedle vysoké míry toxinů disponuje i četnými ostny. Zatímco tato housenka je pro drtivou většinu ptáků nepoživatelná, podle jednoho z výzkumů potravních návyků kukaček se jednalo o nejčastější potravu kukačky.[37]

Kukačky příležitostně požírají i vejce jiných ptáků – a to nejen těch, na kterých parazitují. Někdy jednoduše navštíví i hnízdo jiného ptáka, z něhož si v zobáku odnesou vejce, které později pozřou.[30]

C. l. layardi (Nová Kaledonie, Vanuatu, ostrovy svatého Kříže) a C. l. harterti (Šalomounovy ostrovy) představují nemigrující populace. C. l. lucidus a C. l. plagosus jsou při nejmenším částečně migrující druh, z nichž většina nebo celá populace migruje severním směrem do svých zimovišť. Doba migrace se liší podle roku a na přílet a odlet kukaček mívá vliv počasí, nicméně obecně se dá říci, že kukačky odlétají do zimovišť někdy počátkem léta (cca prosinec) a přilétají zpět koncem zimy či počátkem jara (cca září).[39]

Kukačka s housenkou v botanické zahradě v australském Melbourne

Migrační cesty druhu nejsou zcela vyjasněny. Co je známo je to, že subsp. lucidus hnízdící na Novém Zélandu a na přilehlých ostrovech migruje do zimovišť v jihozápadním Tichomoří. Při nejmenším někteří migranti z této populace protahují východní Austrálií a přes ostrov Lorda Howa. Co se týče subsp. plagosus, tak je známo, že při nejmenším část migrující populace míří do Papui Nové Guinei a na Malé Sundy, a protahuje východní Austrálií.[39] Studium migrace především v Austrálii je ztíženo poměrně těžkou identifikací poddruhů v terénu; není např. jasné, zda severovýchodní populace australských kukaček subsp. plagosus také migruje, nebo se jedná o nemigrující subpopulaci poddruhu. Situaci v oblasti komplikuje mj. průtah subsp. lucidus.[40]

Před migrací se kukačka patrně vykrmuje. Po migračních trasách se pohybuje v malých hejnech a častý výskyt podél řek v době migrace napovídá, že migruje podél vodních toků. Migrační lety probíhají za tmy.[41] Většinou se vrací do stejné lokace,[5] nicméně výskyt vhodných hostitelů může mít na jejich rozšíření stěžejní vliv a může kukačky přimět rozšířit se do nových oblastí. Po příletu do cílové destinace bývají kukačky hlučné a značně vyčerpané. První den až dva zůstávají pospolu v malých hejnech, než se rozletí do lesa hledat hostitelské populace a zakládat teritoria.[41] Po migraci dochází k přepeřování.[42]

Kukačky poprvé migrují v prvním roce života. Mladí ptáci patrně zůstávají na zimovištích i přes své první léto a vrací se zpět do oblasti svých natálních teritorií až na přes rok, tedy ve druhém roce života.[5]

Obývá širokou škálu biotopů, jako jsou lesy, křovinaté oblasti, vřesoviště, deštné pralesy, borovicové plantáže i městské parky a zahrady. Většinou se pohybuje v korunách stromů či keřů.[38]

Kukačka v Tasmánii

• HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; DEREK, Onley, 2005. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. Dostupné online. ISBN 0143020404. (anglicky)
• HIGGINS, P. J.; ROGERS, D. I., 1999. Handbook. In: HIGGINS, P. J. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Parrots to dollarbird. Mrlbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 0195530713. Svazek 4. (anglicky)
• Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. (anglicky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kukačka nádherná na Wikimedia Commons
• Taxon Chrysococcyx lucidus ve Wikidruzích
• (anglicky) Kukačka nádherná na webu New Zealand Birds Online – The digital encyclopaedia of New Zealand birds
• (anglicky) Kukačka nádherná na webu Birdlife Australia
• (anglicky) Profil druhu na eBird – obsahuje fotografie a audio ukázky