Kostel svatého Mikuláše (Staré Město)
Kostel svatého Mikuláše se nachází v Praze na Staroměstském náměstí. Byl přestavěn v barokním slohu v letech 1732–1737 stavitelem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem.
Kostel svatého Mikuláše v Praze na Starém Městě | |
---|---|
Kostel svatého Mikuláše v Praze na Starém Městě | |
Místo | |
Stát | Česko |
Obec | Praha |
Čtvrť | Staré Město |
Souřadnice | 50°5′16″ s. š., 14°25′12″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | československá husitská |
Provincie | česká |
Diecéze | Pražská diecéze Církve československé husitské |
Vikariát | Praha-město-západ |
Status | filiální kostel |
Současný majitel | Praha |
Architektonický popis | |
Architekt | Kilián Ignác Dientzenhofer |
Stavební sloh | pozdní gotika, baroko |
Typ stavby | Jednolodní kostel |
Výstavba | před 1273 (první zmínka o bazilice)–1732–1737 |
Další informace | |
Adresa | Staroměstské náměstí, Praha 1 |
Ulice | Staroměstské náměstí a Pařížská |
Oficiální web | Oficiální web |
Kód památky | 38203/1-32 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Dnešní kostel byl postaven na místě vyhořelého gotického farního kostela, který je zmiňován k roku 1273. Byla to bazilika v západním průčelí uzavřená hranolovou věží krytou jehlancovou stříškou, k níž přiléhala budova fary a farní školy, jak je vidět na dobových vyobrazeních z let 1606–1645. Kostel sv. Mikuláše tvořil protiváhu kostelu Matky Boží před Týnem stojícímu diagonálně přes Staroměstské náměstí. Z původní stavby se dochovalo jen několik stavebních prvků zabudovaných v dnešním sklepení. Za panování krále Václava IV. se stal jedním z husitských, či lépe reformačních, center. Je spojen se jmény Jana Milíče z Kroměříže a Matěje z Janova.
Roku 1635 získali gotickou baziliku montserratští benediktini, mniši přišlí z Emauzského kláštera (Na Slovanech). První přestavba proběhla v letech 1650–1660 pod vedením nejznámějšího českého benediktina Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenberka. Ke kostelu přistavěli nejprve kvadraturu kláštera. Mezi lety 1730 a 1739 byl podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera zbudován dnešní kostel a po jeho západní straně budova prelatury.
V roce 1787 za panování císaře Josefa II. byl kostel byl odsvěcen a klášter zrušen. Většina vybavení byla zrekvírována, včetně zvonů. Podle pověsti byl jeden zvon věnován obci Dolany (okres Plzeň-sever). Socha sv. Jana Nepomuckého byla přenesena na most do Přeštic, odkud se zřítila v osmdesátých letech 20. století do řeky. Byla rekonstruována a přenesena do Lapidária Národního muzea.
Obrazy Jana Kryštofa Lišky Sv. Mikuláš žehná lodím (hlavní oltář), Sv. Václav a Sv. Benedikt (boční oltáře), obrazy Jana Bedřicha Hesse Sv. Tomáš a Panna Marie Bolestná i obraz Matěje Zimprechta Poslední soud byly rozdány či rozprodány. V roce 1791 objekt koupila pražská obec a užívala jako skladiště. K bohoslužebnému účelu se kostel vrátil v roce 1871, kdy byl pronajat ruské pravoslavné církvi.[1]
- Pravoslavná církev
Jelikož pravoslavná církev v českých zemích neměla vlastní svatostánek, sloužil kostel v letech 1870–1914 českým, ale především ruským pravoslavným věřícím. Pravoslavným duchovním správcem, a zároveň prvním knězem novodobé pravoslavné církve v českých zemích se stal Nikolaj Nikolajevič Ryžkov. Později byl správcem v Praze působící představený Ruské pravoslavné církve pro západní Evropu, metropolita Jevlogij, jenž učinil vikářem a představeným chrámu pověřeným duchovní správou, nově přišedšího biskupa Sergije a později též jeho pomocníka archimandritu Isaakije.
Poté, co pravoslavná církev získala do užívání své nové kostely Cyrila a Metoděje v Resslově ulici a také chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech, byl staroměstský kostel dočasně využíván jako posádkový kostel či skladiště. Prelatura (stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer) a klášterní budovy byly zbořeny při asanaci staré Prahy do roku 1908.
- Církev československá husitská
11. ledna roku 1920 byla v kostele vyhlášena nová Církev československá husitská, jejímž prvním biskupem se stal dr. Karel Farský. Tuto událost připomíná také pamětní deska v interiéru chrámu. Církev v kostele působí dodnes.
Interiér chrámu
V interiéru kostela stojí za pozornost varhany a nástropní fresky zobrazující životy světců sv. Mikuláše, sv. Benedikta a motivy ze Starého zákona. V letech 1735–1736 je vytvořil bavorský malíř Kosma Damián Assam. Hlavní oltář z umělého mramoru pochází z roku 1737. Štukovou výzdobu kostela provedl Bernardo Spinetti, sochařskou výzdobu vstupního průčelí a interiéru obstaral Antonín Braun.
Hlavní panikadilo (chrámový lustr) tvaru carské koruny se zavěšeným čtyřstranným křišťálovým křížem věnoval roku 1880 místní pravoslavné církvi ruský car Alexandr II.[2] Lustr o hmotnosti 1400 kg pochází z harrachovských skláren.[3]
Kazatelnu z 1. poloviny 18. století daroval kostelu sv. Mikuláše hrabě Lamberg v roce 1916. Původně byla v Kostele Nanebevzetí Panny Marie v Nezamyslicích.[1]
Reference
- SEDLÁČKOVÁ, Ema. Kostel svatého Mikuláše na Starém Městě pražském. Výtvarný odbor Umělecké Besedy. vyd. [s.l.]: Nakladatelství Vyšehrad, 1941.
- Император Александр II передал в дар пражской церкви огромную хрустальную люстру в форме короны Российской империи. Люстра была изготовлена на Гарраховском стекольном заводе в Чехии и до сегодняшнего дня украшает интерьер храма.
- Dějiny kostela sv. Mikuláše na svmikulas.cz/kostel. www.svmikulas.cz [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-08.
Literatura
Související články
- Kostel svatého Mikuláše jiné kostely téhož zasvěcení
- Kostel svatého Mikuláše (Malá Strana) jiný významný pražský kostel téhož zasvěcení
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Mikuláše na Wikimedia Commons
- Článek na radio.cz o obou pražských významných kostelech
- Stránky o kostele na tipynavylet.cz Archivováno 14. 2. 2020 na Wayback Machine
- Kostel svatého Mikuláše na praha.st Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine