Kostel svatého Jakuba apoštola (Cítoliby)

Schwarzenberský archivář Johann Veselý ve své knížce o dějinách schwarzenberských panství v severozápadních Čechách napsal, že před stavbou nového kostela v Cítolibech byl ten původní, zasvěcený svatému Havlovi a umístěný v zámecké zahradě, zbořený.[3] V patrociniu původního kostela se Veselý evidentně mýlil; tomuto světci je zasvěcený kostel v sousedním Brlohu. Poloha kostela v zámecké zahradě, blízko rezidenčního sídla, však také není jistá, navíc když Veselý své tvrzení neopírá o žádný písemný pramen.[4]

Podle Františka Štědrého pochází nejstarší písemná zmínka o zdejším kostele z roku 1358. Odvolává se při tom na konkrétní místo z nejstarší lounské městské knihy.[5] Na citované straně archiválie, ale ani v celém roce 1358 cítolibský plebán není jmenovaný. Ačkoliv v té době kostel zřejmě opravdu existoval, je nutné první písemnou zmínku o něm klást až do roku 1379, kdy cítolibský farář Hanek řečený Herink půjčil městské radě v Rakovníku 40 kop grošů.[6] Ze 14. a z 1. poloviny 15. století je známo několik jmen cítolibských farářů; naposledy je uváděn v pramenech farář v Cítolibech k roku 1456.[5] Pak duchovní správa v Cítolibech na 150 let zanikla.

V roce 1606 pořídil tehdejší majitel vesnice, Karel Hruška z Března, závěť. Jedním z jejích ustanovení bylo postavení nové fary a instalace duchovního. Tím se stal evangelík Zikmund Jáchym Třebenský, který byl ovšem začátkem 20. let nucen emigrovat.[7] Od 60. let 17. století administrovali cítolibskou farnost augustiniáni z kláštera v Dolním Ročově. Z dochovaných kostelních účtů původního kostela svatého Jakuba lze mj. vyčíst jeho mobiliář. Stavba byla opatřena věží, jejíž fasáda se v roce 1692 natírala zelenou barvou. V dubnu 1714 se mobiliář kostela přenášel do zámku a následně došlo k jeho zboření.[8]

Stavebníkem nového kostela byl majitel cítolibského panství Arnošt Bohumír Schütz z Leipoldsheimu. Stavba byla dokončena v roce 1715. Jméno architekta se v písemných pramenech nevyskytuje. Schütz se vysvěcení kostela nedočkal. Zemřel už v lednu toho roku a byl pohřben v kryptě kostela.[9]

Duchovní správci kostela jsou uvedeni na stránce: Římskokatolická farnost Cítoliby.

Hlavní oltář a presbytář je vyzdobený plastikami M. B. Brauna. Podle chronogramu byla výzdoba dokončena v roce 1718.[11] Na tabernáklu stojí krucifix a dva andělé. Na závěrové straně presbytáře je zavěšen obraz Kázání sv. Jakuba. Dlouho byl považován za dílo Petra Brandla, teprve Jaromír Neumann ho připsal V. V. Reinerovi.[12] Pochází ze stejné doby jako oltář. Tento obraz byl restaurován v roce 1890 Václavem Sochorem. Na pilířových podstavcích při oltáři se nacházejí čtyři sochy andělů světlonošů od M. B. Brauna. V kostele jsou dále čtyři malé obrazy s výjevy ze života Kristova v rokokových rámech. Dva protějškové barokní oltáře pocházejí z let 1718–1719 a je na nich sochařská výzdoba od M. B. Brauna, rokokové skříňky a obrazy od V. V. Reinera z období kolem roku 1733.

Reliéf sv. Václava na stejnojmenném zvonu

Jeden protějškový oltář má obraz sv. Barbory, sochy andělů a Boha Otce v nástavci, druhý protějškový oltář je vybaven obrazem sv. Jana Nepomuckého a sochami sv. Ludmily a sv. Václava a archanděla Michaela v nástavci. Další dva protějškové oltáře jsou rokokové s barokními obrazy Ecce Homo a sv. Jeronýma, soškami Panny Marie a sv. Anny, s klasicistními sochami andělů a další sochařskou výzdobou. Na barokní kazatelně je socha Boha Otce a hlavičky andílků. Lavice pocházejí z počátku 18. století a zdobí je znak Schützů z Leipoldsheimu. Dvě barokní zpovědnice pocházejí z 1. poloviny 18. století jsou opatřeny sochami sv. Maří Magdalény a Marnotratného syna. Čtyři oválné obrazy evangelistů jsou z 1. poloviny 18. století. Obraz Svaté rodiny je rokokový, obraz Nejsvětější Trojice je z 18. století. Přípravný oltářík má rokokový nástavec. Barokní pískovcová křtitelnice s cínovým víkem je datována do roku 1668 a pochází z původního kostela. V interiéru jsou náhrobníky Polyxeny Schützové z roku 1685 a Zuzany Schützové z roku 1698.

Původní varhany byly rokokové z roku 1754.[10] Současné kostelní varhany postavil v roce 1901 pražský závod Rejna a Černý.[13] Ty nahradily barokní koncertní nástroj, na který hráli mj. členové rodiny Kopřivů a který byl v období socialismu zničen na Novém Hradě. Ze starého kostela se ve věži přes všechny válečné rekvizice dochoval zvon Václav, ulitý v roce 1529 zvonařem Bartolomějem z Nového Města pražského.[14] V roce 2021 byl restaurován.

Alegorie Stáří

Alegorie Mládí

Na hřbitovní zdi před kostelem, z obou stran portálu, jsou umístěny pískovcové sochy z Braunovy dílny. Nejsou to originály, nýbrž jejich kopie ve formě výdusků, které v roce 1989 vytvořili restaurátoři Antonín Kolář a František Pašek. Oba pak v roce 1994 původní plastiky restaurovali.[15] Tyto originály jsou umístěné v lounském kostele svatého Petra. Sochy zobrazují starce s přesýpacími hodinami a mladou ženu pozvedající kalich. Obyčejně bývají nazývány Chronos a Víra. Pavel Preiss se domnívá, že se jedná o alegorické protiklady Stáří a Mládí. Klade si otázku, zda je jejich umístění na hřbitovní zdi skutečně původní.[16]

Před kostelem stály ještě dvě plastiky: Mojžíš a neznámý světec,[17] o kterém se P. Preiss domnívá, že šlo o svatého Pavla.[16] Jejich osud je neznámý. Ze čtyř soch, které bývaly na průčelní fasádě, se tři zřítily. Čtvrtou, svatého Vojtěcha, si vyžádal místní malíř Václav Sochor a umístil ji před svůj cítolibský ateliér.[10] Sloup Nejsvětější Trojice na náměstí je dílenskou prací braunovskou. V kartuši nese nápis, že ho dal vztyčit Arnošt Bohumír Schütz, který zemřel v roce 1715. Vznikl tudíž před tímto datem. Jedná se o tříhranný obelisk s plastikami Nejsvětější Trojice; sochy andílků a vázy, které zdobily pilíře zábradlí, už neexistují. Postupně byly vandalským způsobem zničeny.

Sloup Nejsvětější Trojice

Významu cítolibského výtvarného díla si byli historikové umění vědomi už za 1. republiky. Na výstavě Umění v Čechách v XVII. a XVIII. století, uspořádané v roce 1938 v pražském Valdštejnském paláci, byly vystaveny obě pískovcové alegorie z ohradní zdi kostela, většina plastik andělů z kostela i oltářní obraz.[18]

Ve 2. polovině 18. století se kostel stal centrem provozování duchovní hudby. Jejími autory byli především příslušníci místní rodiny Kopřivů. Jejich skladby vyšly na hudebních nosičích.[19]