Bohumil Matějka

Narodil se v Litoměřicích jako syn Jindřicha a Alžběty Matějkových. Po studiu na gymnáziu v Litoměřicích pokračoval v letech 1886 -1893 studiem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl také promován doktorem filozofie a dějin umění[2]. Roku 1897 se oženil s Helenou, rozenou Schulhofovou, s níž měl jediného syna Jaroslava (1901). Jeho kariéru a život předčasně ukončila duševní choroba, pro kterou byl v posledních letech hospitalizován.[3]

Věnoval se studiu dějin umění, v roce 1891 byl tajemníkem uměleckého oddělení na Jubilejní výstavě v Praze v roce 1891, vykonal několik studijních cest do Itálie, Francie a Německa.

Patřil k badatelům v oboru nemovitých i movitých památek a k dobrým organizátorům. Tak se stal dobrovolným konzervátorem a posléze kustodem archeologické a historické sbírky Národního muzea, v této funkci ho roku 1892 vystřídal Jan Koula. Dále byl tajemníkem c.k. Umělecké průmyslové školy v Praze, docentem dějin umění na Akademii výtvarných umění a na České technice (od roku 1900). Roku 1904 byl jmenován mimořádným profesorem dějin umění na Karlově univerzitě.[4] Je autorem řady odborných publikací a mnoho článků, které publikoval v periodickém tisku. Pro Ottův slovník naučný zpracoval řadu hesel. Některé jeho práce byly vydány v němčině.

• Miniatury z doby románské (1890)
• Přestavba a výzdoba chrámu sv.Tomáše na Menším městě Pražském (1896)
• České pavezy (1902)
• Zbytky románského chrámu na Vyšehradě (1903)

V rámci edice Soupis památek historických a uměleckých v království Českém provedl soupisy okresů:

• Lounsko, vydáno 1897 dostupné on-line
• Roudnicko (s Maxem Dvořákem), vydáno 1898 dostupné on-line
• Litomyšlsko (s Josefem Štěpánkem a Zdeňkem Wirthem), vydáno 1908 dostupné on-line