Kojetín

Jméno sídla bylo odvozeno od osobního jména Kojeta, mladší podoby původního Kojata. Jméno znamenalo "Kojetův majetek".[3]

O nejmenší obyvatele je postaráno ve dvou mateřských školách. Základní školy jsou tu také dvě, kde je vzdělání poskytováno dětem nejen z Kojetína ale i jeho místních částí Kovalovic a Popůvek, dále také z Polkovic, Uhřičic, Křenovic, Stříbrnic, Měrovic nad Hanou, a rovněž z Chropyně a Bezměrova. Součástí kojetínského školství je také gymnázium, na které dojíždí velké množství studentů z blízkého okolí.

O mimoškolní činnosti pro mládež je postaráno v Základní umělecké škole a Domě dětí a mládeže.

Oblast jihozápadně od Přerova, Müllerova mapa Moravy (původně z roku 1716) ve 2. vydání z roku 1790, výřez z mapového listu 11.

První písemná zmínka o Kojetíně pochází z roku 1233 a nachází se v listině moravského markraběte Přemysla. Zde se píše o újezdu kojetínském. V lokalitě Suché louky, asi 1 km jihovýchodně od dnešního nádraží je zmiňován středověký hrad.

Pražské biskupství drželo Kojetín od dvanáctého nebo počátek třináctého století až do doby husitského hnutí. Po skončení husitských válek bylo panství pronajato panu Jiřímu že Šternberka, za 5000 zlatek uherských. Kojetínské panství a samo město Kojetín vzrůstá za pánů z Pernštejna. Tomu přispělo udělení práva výročního trhu, které na žádost Jana z Pernštejna udělil Kojetínu český král Ludvík Jagellonský v roce 1523.

Od roku 1948 do roku 1960 byl Kojetín okresním městem.

• Jan Tomáš Kuzník (1716–1786), český kantor, básník a hudební skladatel
• František Antonín Šebesta (1724–1789), zvaný Sebastini, český malíř
• Josef Chytil (1812—1861), český historik, archivář v Moravském zemském archivu a národní buditel
• Beda Dudík (1815–1890), moravský historik
• David Kaufmann (1852–1899), profesor zemského rabínského semináře v Budapešti
• Marie Gardavská (1871-1937), malířka
• Čeněk Slepánek (1878–1944), spisovatel a publicista
• Eduard Hedvíček (1878–1947), rakouský spolkový úředník
• Karel Bíbr (1887–1972), architekt
• JUDr. František Kulfánek (1888–1947)[4]
• Alexander Niklitschek (1892–1953), rakouský spisovatel
• Alois Kulfánek (1893–1920)[5]
• Josef Kulfánek, ředitel^[zdroj?]
• Adolf Procházka (1900–1970), český právník, vysokoškolský učitel a poválečný politik Československé strany lidové (ministr zdravotnictví)
• Jana Berdychová roz. Dudíková (1909–2007), vědecká pracovnice a cvičitelka
• Ing. Leoš Ptáček (narozen 1970), starosta města, podnikatel

• Kostel Nanebevzetí Panny Marie na náměstí Komenského
• Židovský hřbitov
• Pomník hladového pochodu
• Hotel Pivovar
• Morový sloup na Masarykově náměstí
• Smírčí kříž
• Sochy svatého Václava a svaté Anny
• Fara na náměstí Komenského
• Fara, bývalý rabínský dům
• Boží muka
• Synagoga

• 
  Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• 
  Náměstí Míru
• 
  Morový sloup na Masarykově náměstí
• 
  Bývalá synagoga
• 
  Židovský hřbitov
• 
  Městský úřad
• 
  Nádraží
• 
  Křížová cesta na zdi městského hřbitova

Územím města prochází dálnice D1, a silnice I/47 v úseku Vyškov – Kroměříž. Ze severu na jih prochází městem silnice II/367 v úseku Olomouc – dálnice D1, a na východ z města na Chropyni vede silnice II/436. Silnice III. třídy jsou:

• III/04715 ze silnice I/47 na Kovalovice
• III/04718 (ulice Podvalí)
• III/36723 (ulice Palackého)
• III/4335 Měrovice nad Hanou – Kojetín
• III/43327 Kojetín – Popůvky – I/47
• III/43328 z Křenovic na Kojetín
• III/43329 (ulice Svatopluka Čecha)

Městem prochází železniční trať Brno-Přerov, zastavují zde rychlíky jezdící mezi Brnem a Bohumínem. Ze stanice Kojetín vychází dvě další tratě, železniční trať Kojetín – Valašské Meziříčí a železniční trať Kojetín–Tovačov, na které byl provoz osobní dopravy zastaven v roce 1981.

Geografie

Větší města v okruhu Kojetína :

	Prostějov (~ 19 km)	Olomouc (~ 32,8 km)	Přerov (~ 19 km)
	Němčice nad Hanou (~ 8,4 km)		Hulín (~ 13 km)
		Kojetín
	Vyškov (~ 31,2 km)	Kroměříž (~ 9 km)	Luhačovice (~ 59,5 km)

• Kojetín I-Město
• Kojetín II-Popůvky
• Kojetín III-Kovalovice