Kniha Mormonova

V dalším vidění roku 1823 se Smithovi zjevil anděl jménem Moroni a pověděl mu o knize, psané na zlatých deskách, podávající zprávu o dřívějších obyvatelích Ameriky. [1] Joseph Smith měl tuto knihu přeložit pomocí nástrojů, které získá spolu s deskami. Joseph Smith tento zážitek popisuje ve vlastním životopisu:[2]

Jedno ze starších vyobrazení anděla Moroniho, jak předává Zlaté desky a další posvátné předměty Josephu Smithovi

„Měl volné roucho nanejvýš pronikavé bělosti. Byla to bělost přesahující cokoli pozemské, co jsem kdy viděl; aniž věřím, že by jakákoli pozemská věc mohla vypadati tak nesmírně bělostně a zářivě. Ruce měl holé, a paže také, trochu nad zápěstí; rovněž, také, měl holá chodidla, stejně jako nohy, trochu nad kotníky. Hlavu a krk měl také holé. Mohl jsem si povšimnouti, že na sobě nemá jiného oděvu než toto roucho, jelikož bylo rozhaleno, takže jsem mohl viděti jeho hruď.

Nejenže jeho roucho bylo nesmírně bílé, ale celá jeho osoba byla nepopsatelně nádherná a tvář jeho vpravdě jako blesk. Pokoj byl nesmírně jasný, ale ne tak velmi zářivý jako bezprostředně kolem jeho osoby. Když jsem na něj poprvé pohlédl, bál jsem se; ale strach mne brzy opustil.

Nazval mne jménem a řekl mi, že je poslem poslaným ke mně z přítomnosti Boží a že se jmenuje Moroni; že Bůh má pro mne dílo, které mám vykonati; a že mé jméno má býti pokládáno za dobré i zlé mezi všemi národy, pokoleními a jazyky, neboli že má býti mezi všemi lidmi vyslovováno jak v dobrém, tak ve zlém.“ Životopis Josepha Smitha 1:31-33

Roku 1827 získal podle svého vyprávění od anděla zlaté desky a do roku 1828 je překládal z reformní egyptštiny démotického typu. O totožnosti tohoto jazyka se vedou veliké diskuze.[3][4][5]

Znaky, které Joseph Smith opsal a které jsou derivacemi hebrejského, egyptského, chaldejského a fénického písma

Joseph Smith nazýval překladatelské nástroje, jež získal od anděla, Urim a Thummim.[6] Členy mormonské církve je Smith nahlížen jako „Vidoucí“, neboť byl podobně jako někteří proroci ze starověku oprávněn používat kameny Urim a Thummim. O těchto kamenech se píše v Bibli i Knize Mormonově.[7][8][9][10][11][12][13]

Ohledně překladu Knihy Mormonovy vzniklo mnoho kontroverze. Hlavním tématem těchto diskuzí o způsobu překladu bývá často téma „vidoucích kamenů“, které Joseph Smith k překladu prý používal.[14][15][16][17] Jedna z nejvlivnějších mormonských církví, CJKSPD, existenci „vidoucích kamenů“ nepopírá.[18] Často vzniká zmatek kvůli tomu, že lidé nerozlišují mezi Urim a Thummim, daným Josephu Smithovi andělem, a Vidoucími kameny, které Joseph nalezl sám pomocí inspirace.

Kniha Mormonova obsahuje patnáct hlavních částí neboli „knih“, známých většinou pod jménem svého autora. První díl (od Nefiho k Omnimu) je překlad z náboženských textů Nefitů. Druhý díl, od Mosiáše po Mormona, je zkráceným záznamem historických dějin Nefitů. Závěrečný díl, od 8. kapitoly Mormonovy do konce svazku, vyryl Mormonův syn Moroni, který poté zkrátil historii nejstarší americké civilizace (Jareditů) a přidal vlastní záznam o svém životě.

• 1. Nefi
• 2. Nefi
• Kniha Jákob
• Kniha Enos
• Kniha Jarom
• Kniha Omni
• Slova Mormonova
• Kniha Mosiáš
• Kniha Alma
• Kniha Helaman
• 3. Nefi
• 4. Nefi
• Kniha Mormon
• Kniha Eter
• Kniha Moroni

Jednou z ústředních událostí Knihy Mormonovy je narození a vzkříšení Ježíše z Nazareta.[19] Tzv. "americké evangelium" [20] je rozděleno do 4 částí

A) Znamení Kristova narození - advent Mesiáše v souladu s proroctvími (3.Nefi 1:4-21) [21]

B) Znamení Kristova ukřižování a jeho smrti - hlas Krista je slyšet po celé zemi (3.Nefi 8-10) [22]

C) Třídenní služba Spasitele mezi Nefity (3.Nefi 11-26) [23]

1. Dramatické osobní zjevení Ježíše mezi Nefity blízko chrámu v zemi Hojnosti. Učí nauku pokání a křtu vodou a Duchem svatým.
2. Je povoláno 12 apoštolů a je jim dána pravomoc křtít. Ježíš učí stejné hodnoty, které jsou v biblickém "kázání na hoře".
3. Ježíš léčí nemocné a žehná dětem.
4. Ježíš zavádí "večeři Páně" (tělo a krev/chléb a víno) a vysvětluje důležitost modlitby. Učedníkům je dána moc předávat dar Ducha Svatého.
5. 12 učedníků je pokřtěno vodou a Duchem svatým.
6. Ježíš pronáší proroctví, cituje Micheáše, Izajáše a vysvětluje Písma.
7. Proroctví o Novém Jeruzalému na americkém kontinentu.
8. Ježíš napomíná Nefity za vynechání prorockých slov Samuela Lamanity a opravuje nefitské záznamy.
9. Ježíš vysvětluje Malachiášovo proroctví, malé děti zázračně mluví.

D) Kristova poslední návštěva mezi Nefity (3.Nefi 27-28) [24]

Stejně jako Bible je i Kniha Mormonova (posvátné Písmo mormonismu) souborem různých literárních forem a stylů. V obou knihách najdeme historické pasáže (Knihy Samuelovy / Kniha Alma), prorocké pasáže (Izajáš / Jeremjáš / promluva Samuela Lamanity / Abinadiho proroctví), zjevení (Jan / Eter), podobenství (Jákobovo a Zenosovo podobenství), žalmy (Davidovy žalmy / Nefiho žalmy), epištoly/listy (Pavlovy epištoly / Moroniho epištoly / Almovy epištoly) a evangelia (Matouš / 3.Nefi).

Jazyk Knihy Mormonovy působí starobylým dojmem. A například český překlad Knihy Mormonovy používá částečně archaický styl Bible kralické.

Mormoni věří, že Kniha Mormonova je propojena s příběhy Starého zákona pro propojení se starozákonními proroky:

Mormoni věří, že Joseph Smith (zakladatel mormonismu) je duchovním i skutečným potomkem biblického Josefa. [25][26] Proroctví o jeho příchodu najdeme i v Knize Mormonově (2.Nefi 3).[27]

"A tak prorokoval Jozef řka: Vizte, onoho vidoucího Pán požehná; a ti, již budou usilovati o zničení jeho, budou poraženi; neboť tento slib, jež jsem obdržel od Pána o plodu ledví svého, bude splněn. Vizte, jsem si jist naplněním tohoto slibu; A on se bude jmenovati po mně; a bude se jmenovati po otci svém. A bude jako já; neboť to, co Pán přinese rukou jeho, to přivede mocí Páně lid můj ke spasení."

Podle Knihy Mormonovy byl Lehi a jeho synové z izraelského rodu Manassese. Izmael a jeho dcery, jež se staly manželkami Lehiho synů, byli původem z Efraima, tedy Manassesova bratra. [28] Mormoni věří, že toto spojení 2 josefových rodů je naplněním biblického proroctví z knihy Genesis (Genesis 49,22-26[29]), kde biblický patriarcha Jákob dává požehnání svému synu:[30]

"Josef, toť mladý plodonosný štěp, plodonosný štěp nad pramenem, přes zeď pnou se jeho ratolesti. Hořkostí ho naplnili, ohrožovali ho, střelci úklady mu nastrojili. Jeho luk si zachová svou pružnost, jeho paže svoji svěžest. Z rukou Přesilného Jákobova vzejde pastýř, kámen Izraele, z rukou Boha tvého otce. Kéž pomáhá tobě, kéž ti Všemohoucí žehná shora hojným požehnáním nebes, hojným požehnáním tůně propastné, jež odpočívá dole, hojným požehnáním prsů, požehnáním lůna. Požehnání tvého otce překonají požehnání horstev věčných, pahorků dávnověkých dary vytoužené. Ať přijdou na hlavu Josefovu, na temeno zasvěcence mezi bratry."

Mormoni věří, že starozákonní prorok Ezechiel ve svém vidění předpovídal spojení Bible s Knihou Mormon.[31] Mormonský apoštol Bruce McConkie ve své knize Mormonská doktrína vysvětluje: "Ezechiel nazval Knihu Mormonovu "dřevem Efraimovým" a "dřevem Josefovým v rukou Efraima". V podobné symbolice nazval Bibli "dřevem Judovým" a slíbil, že obě dřeva budou spojena v jedno (Ezechiel 37:15-28)[32]".[33]

Kniha Mormonova obsahuje velké množství citací z Knihy Izajáš. Tyto citace prostupují celou knihou a tvoří jakousi osu nefitského příběhu.

Mormoni tvrdí, že Ježíš před svými učedníky mluvil ještě o jiných ovcích, které musí přivést do společného ovčince, tak měl na mysli právě "odlomenou větev" lidí, kteří žili v Americe a  očekávali příchod Mesiáše.

Desky Nefiovy popisují dějiny Nefitů, tedy starověkého amerického národa, která údajně existoval od 6. stoletím př. n. l. a byl dobyt sousedním národem v 5. století n. l. [34] Někteří badatelé soudí, že jde o proto-mayskou civilizaci.

Historie tohoto národa je popsána především na deskách Nefiových, ale najdeme ji i v deskách Mormonových.

Desky Nefiovy byly dvoje. První (malé=krátké) se podrobněji věnovaly duchovním záležitostem, zatímco druhé (velké=dlouhé) se většinou zabývaly světskými dějinami zmíněných lidí (1. Nefi 9:2–4) [35]. Dnes máme informace z těchto desek dochované v 12 knihách Knihy Mormonovy. Menší desky Nefiovy nalezneme v prvních 6 knihách Knihy Mormon. Jde o záznam duchovních událostí mezi lety 600.př. n. l. až 130 př. n. l. Světské (tedy převážně historické) události z tohoto období byly ztraceny při překladu Knihy Mormonovy. Z toho důvodu není v dnešní Knize Mormonově příliš historických informací z tohoto časového období.

Záznam z let 130 př. n. l.-321 n. l., tedy obsah 5 následujících knih, je už spojením duchovních i světských událostí. Začíná Knihou Mosiáš a končí knihou 4. Nefi.

Záznam mezi lety 321 n. l.-421 n. l. byl sepsán kapitánem nefitského vojska, dějepiscem Mormonem, a jeho synem Moronim [36].

Mormon také zkrátil Desky Nefiovy, neboť původně obsahovaly příliš velké množství informací. Proto najdeme Mormonovy poznámky i v textu, který pochází z Nefiových desek.

Starověký dějepisec Mormon oddělil text Nefiových desek v období 130.př. n. l. „Slovy Mormonovými“ [37]. Jedná se o knihu, která obsahuje vysvětlení k Nefiovým deskám a k tomu, proč v roce 130.př. n. l. došlo ke změně zápisu svatých knih ve starověké Americe.

Dějepisec napsal ještě jednu vlastní knihu, a to z období 321 n. l.-385 n. l., kdy popisuje konec a zánik Nefitského národa.Jeho syn Moroni doplnil Mormonovy desky o svou vlastní knihu, která se odehrává po Mormonově smrti, tedy v období 385 n. l.-421 n. l. [38]