Literární styly v Knize Mormonově

V Knize Mormonově najdeme 2 pastorální epištoly. Tento druh dopisu je určen vedoucím Božího stáda. V Bibli jsou takovými epištolami 1.Timoteus, 2, Timoteus a Titus; v Knize Mormonově zase pasáže Moroni 8:2-30 a Moroni 9. V Bibli jde o novozákonního apoštola Pavla, zanechávajícího rady svým 2 učedníkům, zatímco v Knize Mormonově píše nefitský vojevůdce Mormon svému synu Moronimu.

V knize Eter (5.kapitola) [1] najdeme jediný vzor prorocké epištoly. Jde o dopis, napsaný dějepiscem a prorokem Moronim budoucímu objeviteli desek (Josephu Smithovi).

Zbývajících 6 epištol v Knize Mormonově jsou válečné epištoly. První dva dopisy jsou dialogem mezi lamanitským vudcem Ammoronem a nefitským velitelem Moronim (odlišný od proroka Moroniho) o výměně zajatcu. Najdeme je v pasážích Alma 54:5-14 a 54:16-24. Tťetí (a také nejdelší) válečnou epištolou je dopis velitele Helamana, kde kapitánu Moronimu vypráví o statečnosti 2000 mladých mužu (Alma 56-58) [2]. Čtvrtá a pátá válečná epištola je rozhovorem mezi kapitánem Moronim a vrchním soudcem nefitské země Pahoranem (Alma 60-61). Poslední válečnou epištolu nalezneme v 3.kapitole 3.Nefi, kde Giddiani, šéf teroristické sekty, vydírá Lachonea, vrchního vladaře nefitského lidu.

Prvním a nejznámějším typem modlitby v Knize Mormonově je tzv. Pánova modlitba, kterou nalezneme v 3.Nefim. Jde o "americkou" verzi biblického Otčenáše s několika drobnými rozdíly. Ty jsou však většinou dané tím, že Pánova modlitba v Novém zákoně byla pronášena v době, kdyb byl Ježíš stále ve smrtelnosti, zatímco nefitská obdoba téže modlitby byla pronášena již vzkříšeným Kristem. Proto je například v mormonské podobě vynechána věta: "Přijď Království Tvé", neboť se zmrtvýchvstalým Mesiášem již přišlo. Stejně tak je vynechána pasáž: "Chléb náš vezdejší dej nám dnes". Další změny v modlitbě jsou již minoritní (místo "v zemi" je uvedeno "na zemi" apod.)

Kromě Pánovy modlitby najdeme v Knize také několik zástupných modliteb.Ty se většinou týkají nějaké osoby nebo skupiny lidí, za něž modlící osoba prosí. Takovou skupinou může být celý národ (jako v případě Helamana 11) nebo zvláštní a malá skupina lidí (Dvanáct apoštolů v 3.Nefim). V Eterovi 2:18-19, 2:22 a 3:2-5 najdeme typické ukázky osobní modlitby, pronášené Bohu. Tyto modlitby jsou v náboženských textech nejčastější.

Zvláštní modlitbu nalezneme v Almovi 31:15-18, kde se "pohanský" národ Zoramitů modlí na zvláštním místě, zvaném Rame-Umptom. Tato modlitba, plná sebechvály a nenávisti k lidem odlišné víry, je pro mormony vzorem "špatné modlitby", která neuctívá ani neoslavuje "Pravého Boha". Jako protiklad k této zlovolné modlitbě se o několik veršů později objevuje "modlitba pokory", kterou pronáší prorok Alma mladší.

Závěrečným (a výsostným) typem modliteb v Knize Mormonově jsou ty pronášené při obřadech. Nalezneme jich pět a první z nich je otevřená formule, kterou použil okolo roku 147.př. n. l. prorok Alma (starší), když křtil ve vodách řeky Mormonu. Tato obřadní modlitba je svým stylem spontánní a odvážná a stojí v kontrastu vůči "institucionální" křtící formuli, která se začala používat o přibližně 180 let později a jejíž text nalezneme v 3.Nefim 11:25. Zde je několik znaků a protikladů křtících formulí v Mosiášovi a ve 3.Nefim:

1. V Mosiášovi jsou slova pronesená při křtu inspirována Duchem svatým ("A když řekl tato slova, vstoupil na něj Duch Páně, a on řekl..."), zatímco v Nefim jsou křestní slova jakousi "oficiální formulací", od níž se jedinci neodchylují. Takováto praxe je i v dnešní nejpočetnější mormonské církvi, CJKSPD.
2. V Mosiášovi začíná křestní modlitba slovy: "(oslovení), křtím tě", a teprve poté je zmíněna autoritou, skrze níž je činěno. Oproti tomu v Nefim se celá modlitba začíná zmíněním autority, a teprve poté se mluví o tom, jaký typ obřadu je prováděn.
3. V Mosiášovi se Alma odvolává k autoritě, dané "Od Všemohoucího Boha", v Nefim se od počátku modlitby zmiňuje "autorita daná Ježíšem Kristem". Tento rozdíl je způsoben především faktem, že Alma křtil ještě ve starozákonní době, zatímco nefitští apoštolové jsou osobnostmi čistě "novozákonními.
4. V Nefim je osoba křtěna "ve Jménu Otce, Syna i Ducha svatého". Tato formulace v Mosiášovi zcela chybí.
5. V Mosiášovi je součástí křtící modlitby také obsáhlý individuální text, který Alma starší použil v rámci svvé osobní inspirace. Tento prvek je v Nefim i v dnešní nejpočetnější mormonské církvvi, CJKSPD, v případě křtu zcela vynechán a je užit teprve v dalších obřadech (konfirmace, udělení kněžství…).

Třetí obřadní modlitbou v Knize Mormonově je pasáž v Moronim (knize Moroni), kde je zachycen postup vysvěcování kněží a učitelů nad lidem. Tato modlitba nese některé společné i rozdílné znaky s předchozími obřadními formulemi.

1. Obřadní formule pro vysvěcování kněží začíná slovy: "Ve jménu Ježíše Krista", což se odlišuje od obou křtících formulí. Tato slova se na konci modlitby již neopakují, a tak formule končí prostým "Amen".
2. Obdarovávaná osoba je vysvěcena pouze do svého úřadu kněžství (učitel/kněz) a není jí specificky předáno kněžství (Aaronovo/Melchisedechovo). Tento fakt odlišuje vysvěcování knězů v době Moroniho života od současné praxe nejpočetnější mormonské církve, CJKSPD.