Kniha Mosiáš

Kniha je nazvána po jednom z králů Zarahemly, Mosiáši II. Ten získal jméno po svém dědovi, Mosiáši I., který vyvedl spravedlivé věřící při prvním exodu ze země Nefi. Jméno pochází ze stejného hebrejského souhláskového kmene M-S-H jako slovo "mesiáš" a znamená tedy něco jako "vykupitel" nebo "vysvoboditel".[2]

Jméno knihy pravděpodobně není autorský podpis - Mosiáš II. pravděpodobně není autorem knihy v dnešní podobě, spíš autorem starší a kratší verze nebo jejím hlavním hrdinou. Je daleko více názvem tématu knihy, která pojednává o "vysvobozování Božího lidu" a je začleněn do životního příběhu krále Mosiáše II.[2]

Zdá se, že celá kniha byla sepsána po vzoru izraelských obřadních slavností o "vysvobozování Božího lidu". Celkem 3× v knize nacházíme ikonickou scénu, kdy se lid shromáždí u krále, který mu poté přečte nově napsanou či nově nalezenou knihu - záznam o vysvobození Božího lidu.[4]

1. Shromáždění krále Benjamína (kapitoly 2-6) - Lid ze Zarahemly si připomíná příběh o prvním exodu ze země Nefi
2. Shroáždění krále Mosiáše (kapitola 25) - Lid ze Zarahemly se dozvídá příběh o druhém exodu ze země Něfi
3. Shromáždění krále Mosiáše (28:10 - 29:47) - Lid ze Zarahemly se dozvídá o Jaredově exodu po pádu babylonské věže

Ikonické scény čtení příběhů "o vykoupení" na náboženských shromážděních najdeme už ve Starém zákoně v Bibli. Příkladem může být shromáždění judského krále Josiáše během jeho reformy. Tehdy si lid připomínal exodus a vysvobození z Egypta.

Tradiční autorství Knihy Mosiáš je však také předmětem bádání. Zdá se, že kapitoly 2-5 obsahují původní text promluvy krále Benjamína, která je vsunuta do kapitol 1-8, jejichž autorem je nejspíš král Mosiáš II. (vládl 124 př. n. l. - 91 př. n. l.).

Kapitoly 9-22 jsou nazvány "Záznam Zenifův" a jejich počátečním autorem je snad skutečně Zenif, který okolo roku 200 př. n. l. odvedl skupinu lidí z města Zarahemla (jeho národ později znovu-objevil až Ammon, potomek Zarahemlův). Záznam však pokračuje i po jeho smrti během vlády krále Noeho a krále Limhiho. Z hlediska textu je nepravděpodobné, že by král Noe byl spoluautorem knihy, takže není jasné, zda záznam o jeho vládě pochází z pera jeho syna Limhiho, nebo zda byl autorem někdo zcela jiný. Verš 17:4 navíc naznačuje, že část textu kapitol 11-18 napsal Alma starší, kněz krále Noeho.[5]

Kapitoly 23-24 jsou nazvány "Záznam Almův", přičemž jejich autorem má být Alma starší. Záznam byl později spojen se Zenifovým a Mosiášovým záznamem.

Kapitoly 25-28 probíhají za společného života Mosiáše II. a Almy staršího. Není však jisté, kdo z nich psal záznam o historii v daném období, či zda tuto pasáž sepsal autor následné knihy, Alma mladší (například na základě starších textů svého otce nebo krále Mosiáše II.) Kapitola 27 obsahuje přímou řeč Almy mladšího, kterou tento autor nejspíš použil při vytváření finální podoby knihy Mosiáš. Někteří badatelé poukazují na to, že Alma mladší zkompletoval předchozí záznamy v době po Mosiášově smrti, kdy se Amlicité snažili znovu nastolit monarchii.[2]

Tradiční postoj o autorství knihy Mosiáš zastává názor, že text proroků byl redigován (zpracován) dějepiscem Mormonem asi v 3. století n. l.

Zdá se, že příchod Almy staršího do Zarahemly (kapitola 25) byl zlomovým bodem v životě krále Mosiáše II. Církev v mosiášově království byla reorganizována, nový obřad byl zaveden jako náboženská praxe a byl zásadně změněn politický systém. Z rozhodnutí krále Mosiáše II. (v souvislosti s učením Almy staršího - viz 23:7) nenastoupil nový král, nýbrž byl zaveden systém "demokracie", založené na volených zástupcích lidu a soudcovském systému, s oddělenou náboženskou mocí (církev v Zarahemle neměla podíl na legislativní, exekutivní nebo jurisdikční moci).[8]

Anti-monarchický ráz proto převažuje v textu i učení hlavních postav. Těžiště se soustřeďuje okolo příběhy zlovolného krále Noeho a jeho zneužití královské moci. Tato epizoda slouží jako vzorový příklad, na jehož základě je docíleno změny státního zřízení. Anti-monarchický prvek v knize Mosiáš je podobný tématům v 1. Knize Samuelově, kde je systém králů označen za "špatnou volbu lidu".[9]

Jedno z ústředních teologických témat knihy Mosiáš je znovu-ustanovení křestní smlouvy mezi obyvateli starověké Ameriky. Ačkoliv je křest prezentován už na počátku Knihy Mormonovy (2. Nefi kapitola 31 - asi 6. stol. př. n. l), je z textu očividné, že křest přestal být užíván. Nevíme důvod ani přesnou dobu. Na konci 2. století př. n. l. je však křest zaveden znovu Almou starším (25:18) a považován za způsob "vstupu do Boží církve". Věřící brali křest jako znamení, že "věří Almovým slovům" (25:18).

Almův křest, zvláště jeho rituální formule, se odlišuje od třetí, odlišné zmínky o křtu, která se nachází v 3. Nefim (asi 100 let po Almově křtech). V Knize Mormonově tedy existují minimálně 3 odlišné tradice křtění (2. Nefi - 6. stol.př. n. l.; kniha Mosiáš - 1.př. n. l.; 3. Nefi - 1.n. l.). Více viz pasáž "obřadní modlitby" na literární styly v Knize Mormonově.

Název Knihy Mosiáš vyjadřuje ústřední teologickou zvěst celého textu - "vykoupení". Jméno Mosiáš totiž pochází ze stejného hebrejského souhláskového kmene M-S-H jako slovo "mesiáš" a znamená tedy něco jako "vykupitel" nebo "vysvoboditel".[2] Název textu by proto šel také vyložit jako: Kniha o vysvoboditeli / Kniha o vysvobození nebo Kniha o vykupiteli / Kniha o vysvobození.