Joseph Smith

Roku 1820 měl vidění, v němž údajně spatřil Boha Otce a Ježíše Krista, kteří mu řekli, aby se nepřipojoval k žádné pozemské církvi.[6] Obraz Prvního zjevení se stal ikonickou součástí mormonismu.[7] Vyvolala kontroverze kvůli antropomorfizaci Boha Otce, který podle Josepha Smithe má věčné tělo z masa a kostí.[8]

"Spatřil jsem sloup světla přesně nad svou hlavou, převyšující jas slunce, který ponenáhlu sestupoval, dokud nespočinul na mně. Když světlo spočinulo na mně, spatřil jsem dvě Bytosti, jejichž jas a sláva se vymyká veškerému popisu, stojící nade mnou ve vzduchu. Jedna z nich ke mně promluvila, nazývajíc mne jménem, a řekla, ukazujíc na druhou – Toto je můj Milovaný Syn. Slyš Jej!" Životopis Josepha Smithe 1:16-17

Panuje také diskuze ohledně existence 4 verzí tohoto příběhu a toho, zda si navzájem odporují či ne.[9][10][11][12]

Jedno ze starších vyobrazení anděla Moroniho, jak předává Zlaté desky a další posvátné předměty Josephu Smithovi

V dalším vidění roku 1823 se mu zjevil anděl jménem Moroni a pověděl mu o knize, psané na zlatých deskách, podávající zprávu o dřívějších obyvatelích Ameriky.[13] Joseph Smith měl tuto knihu přeložit pomocí nástrojů, které získá spolu s deskami. Joseph Smith tento zážitek popisuje ve vlastním životopisu:

„Měl volné roucho nanejvýš pronikavé bělosti. Byla to bělost přesahující cokoli pozemské, co jsem kdy viděl; aniž věřím, že by jakákoli pozemská věc mohla vypadati tak nesmírně bělostně a zářivě. Ruce měl holé, a paže také, trochu nad zápěstí; rovněž, také, měl holá chodidla, stejně jako nohy, trochu nad kotníky. Hlavu a krk měl také holé. Mohl jsem si povšimnouti, že na sobě nemá jiného oděvu než toto roucho, jelikož bylo rozhaleno, takže jsem mohl viděti jeho hruď.

Nejenže jeho roucho bylo nesmírně bílé, ale celá jeho osoba byla nepopsatelně nádherná a tvář jeho vpravdě jako blesk. Pokoj byl nesmírně jasný, ale ne tak velmi zářivý jako bezprostředně kolem jeho osoby. Když jsem na něj poprvé pohlédl, bál jsem se; ale strach mne brzy opustil.

Nazval mne jménem a řekl mi, že je poslem poslaným ke mně z přítomnosti Boží a že se jmenuje Moroni; že Bůh má pro mne dílo, které mám vykonati; a že mé jméno má býti pokládáno za dobré i zlé mezi všemi národy, pokoleními a jazyky, neboli že má býti mezi všemi lidmi vyslovováno jak v dobrém, tak ve zlém.“ Životopis Josepha Smithe 1:31-33

[14]

Znaky, které Joseph Smith opsal a které jsou derivacemi hebrejského, egyptského, chaldejského a fénického písma

Roku 1827 získal podle svého vyprávění od anděla Zlaté desky a do roku 1828 je překládal z reformní egyptštiny démotického typu. O totožnosti tohoto jazyka se vedou veliké diskuze.[15][16][17]

Joseph Smith nazýval překladatelské nástroje, jež získal od anděla, Urim a Thummim.[18] Členy mormonské církve je Smith nahlížen jako „Vidoucí“, neboť byl podobně jako někteří proroci ze starověku oprávněn používat kameny Urim a Thummim. O těchto kamenech se píše Bibli i Knize Mormonově.[19][20][21][22][23][24][25]

Ohledně překladu Knihy Mormonovy vzniklo mnoho kontroverze. Hlavním tématem těchto diskuzí o pravdivosti překládání bývá často téma „vidoucích kamenů“, které Joseph Smith k překladu prý používal.[26][27][28][29] Jedna z nejvlivnějších mormonských církví, CJKSPD, existenci „vidoucích kamenů“ nepopírá.[30] Často vzniká zmatek kvůli tomu, že lidé nerozlišují mezi Urim a Thummimem, daným Josephu Smithovi andělem, a Vidoucími kameny, které Joseph nalezl sám pomocí inspirace.

V roce 1829 vyšel údajný překlad jako Kniha Mormonova.[31][32] Tato kniha popisuje příběh 3 velkých civilizací ve starověké Americe – Nefitů, Lamanitů a Jareditů.[33]

Stejně jako Bible je i Kniha Mormonova rozdělena na jednotlivé knihy (1.Nefi,[34] 2. Nefi,[35] Jákob,[36] Mosiáš, Alma,[37] Helaman,[38] Eter[39] apod.), které se odehrávají v různých časových obdobích na rozličných částech amerického kontinentu.

Většina příběhu se odehrává v 1. století před a po n. l. Vrcholnou událostí Knihy Mormonovy je příchod vzkříšeného Krista na americký kontinent v knize 3.Nefi.

O několik měsíců později došlo k podobné události i s „vyšším“ kněžstvím, kdy mu údajně vzkříšení bibličtí apoštolové, Petr Jakub a Jan, udělili pravomoc Melchisedechova kněžství.[41] Joseph Smith byl nucen tento zážitek několik let tajit. Sám o tom napsal: „Prozatím jsme byli nuceni zachovávati v tajnosti okolnosti týkající se toho, že jsme obdrželi kněžství a byli pokřtěni, kvůli duchu pronásledování, který se již sám o sobě v sousedství projevoval.“

Narůstaly útoky Josephových nepřátel, zatímco docházelo k šíření prvních několika set výtisků Knihy Mormonovy.[42] Největším misionářem raného období, před založením oficiální církve, byl Josephův bratr Samuel Smith.[43]

Dům Whitmerových, kde byla 6. dubna 1830 založena Církev Kristova (The Church of Christ)

Dne 6. dubna 1830 Joseph Smith oficiálně založil Církev Kristovu (Church of Christ). Stalo se tak v domě rodiny Whitmerů. Whitmerovi byli jedni z mála lidí, kteří kromě Josepha Smithe údajně viděli Zlaté desky Knihy Mormonovy. Někteří členové rodiny Whitmerů za Josepha později položili život, zatímco jiní jej zavrhli.[44] Nejprominentnější z rodiny, David Whitmer, se později s Josephem Smithem rozešel kvůli jeho praktikování polygamie.[45]

Oficiální název mormonské církve se poté několikrát změnil a dnes se k založení církve roku 1830 vztahuje více různých církví (viz heslo mormonismus).

3 svědkové Knihy Mormonovy

Již od prvních zjevení začalo pronásledování Josepha i jeho rodiny. Byl napadán, a to především ze strany jiných církví. Když Joseph Smith získal Zlaté desky pro překlad Knihy Mormonovy, započala nová éra útlaku. Útoky se stupňovaly, mnohdy bylo Josephovi usilováno o život. Podle výpovědí rodiny Smithových se někteří lidé dokonce snažili Zlaté desky ukradnout, aby na nich mohli zbohatnout. Neváhali při tom zničit Josephův dům nebo na něj střílet.[46]

Tyto příběhy mnohdy vycházejí z historie mormonské církve. Kritici však poukazují na to, že důvodů nepřátelství mezi Smithovými a jinými lidmi mohlo být víc, než tato církev oficiálně připouští.[47]

Joseph se musel se svou ženou Emmou přestěhovat ze státu New York do Pensylvánie, a pokračovat s překladem v novém státu. I tam však brzy začaly nepokoje, a Joseph musel opět uprchnout, skrytý ve voze. Když byla oficiálně založena Církev Ježíše Krista, došlo ze strany protivníků Josepha Smithe k narušování shromáždění, boření křestních hrází na potoce, urážení a pronásledování bylo na denním pořádku. Joseph byl v této době dokonce dvakrát uvězněn za „narušování veřejného pořádku“. Během tohoto raného období zemřelo Josephovi a Emmě jejich první narozené dítě, stejně jako dvojčata, která se jim narodila o chvíli později.[48] Při jednom z nočních lynčování, kdy byl Prorok unesen z domu tlupou mužů, mu bylo vyraženo několik zubů při pokusu mu do úst nalít jed, byl zbit a pomazán dehtem. Byl to právě tento incident, který stál život další, již čtvrté dítě rodiny Smithů.

Kritici poukazují, že některé útoky mohly souviset s tím, že Joseph Smith začal praktikovat polygamii, což vyvolalo bouře nevole.[49] Prorok Joseph Smith učil, že už na samotném počátku „znovuzřízení“ mu andělé i Bůh řekli o posvátné praktice plurálního manželství. Proto již v roce 1832 navázal minimálně 2 polygamní známosti (Marinda Nancy Johnson a Fanny Alger)

Jeden z mužů, kteří podnikli noční útok na Smithe, později tvrdil, že jej chtěl vykastrovat jako odplatu za „zneuctění jeho sestry“, Marindy Nancy Johnson.[50][51][52] Smith byl totiž u dané rodině na návštěvě a v průběhu ní nezletilé dívce (17 let) nabídl tajné plurální manželství, které pobouřilo určité části její rodiny.

Kvůli nočnímu útoku se Joseph s Marindou po určitou dobu neviděli a navázali styk až později, když se Marinda stala manželkou mormonského apoštola Orsona Hydea (Marinda byla zároveň sestrou dalšího mormonského apoštola, Luke S. Johnsona). Joseph Smith se s Marindou nakonec oženil, a to v nepřítomnosti jejího stále žijícího manžela, když právě sloužil misii v Palestině. Orson Hyde však po svém návratu polyandrické manželství Smithe s Marindou posvětil a sám si vzal 2 nové polygamní ženy.

Fanny Alger byla buďto milenkou nebo první plurální manželkou Josepha Smithe. Bylo jí 14 let, jemu 28[53] (CJKSPD se k polygamii Josepha Smithe vyjadřuje na své oficiální stránce[54])

Smithovy rané pokusy o polygynní vztahy vyústily v mnoho problémů. Josephova manželka Emma Smith se dozvěděla o tajném vztahu tak, že přistihla Josepha s Fanny při milostném aktu ve stodole, a Josephův nejsilnější pomocník při znovuzřizování mormonské církve, Oliver Cowdery, se k němu za tuto nevěru obrátil zády, bral jeho vztah s Fanny jako porušení zákona cudnosti a nazval vztah s Fanny Alger „špinavou aférou“. Z těchto důvodů se Joseph Smith na určitou dobu přestal aktivně snažit o získání nových plurálních manželek.

Pohled na místo, kde Joseph Smith údajně mluvil se 4 nebeskými bytostmi

Ačkoliv byla stavba kirtlandského chrámu pro Svaté velkou těžkostí, dostavila se podle mnohých výpovědí velkolepá zjevení.[61] Sám Joseph Smith měl zjevení 4 nebeských bytostí. V mormonském svatém Písmu, knize Nauky a smluv, je toto zaznamenané jako Oddíl 110.[62] Joseph Smith svůj zážitek popsal slovy:

„ZÁVOJ byl sňat z mysli naší a oči porozumění našeho byly otevřeny. Viděli jsme před sebou Pána stojícího na hrazení kazatelnice; a pod nohama jeho bylo vydlážděné dílo z ryzího zlata v barvě podobající se jantaru... A hlas jeho byl jako zvuk valících se velikých vod, a to hlas Jehovův, řkoucí: Já jsem první i poslední; jsem ten, kdo žije, jsem ten, kdo byl zabit; jsem přímluvcem vaším u Otce... Když toto vidění skončilo, nebesa se nám opět otevřela; a před námi se ukázal Mojžíš a předal nám klíče shromažďování Izraele ze čtyř částí země a přivedení deseti kmenů ze země severní. Po tomto se ukázal Elias a předal dispensaci evangelia Abrahamova řka, že v nás a semeni našem budou všechna pokolení po nás požehnána.

Když toto vidění skončilo, náhle se nám otevřelo další veliké a slavné vidění; neboť Eliáš, prorok, jenž byl vzat do nebe, aniž okusil smrti, stál před námi a pravil: Vizte, již nadešel čas, o němž bylo promlouváno ústy Malachiáše – který svědčil, že on [Eliáš] bude poslán, dříve než přijde veliký a hrozný den Páně – Aby obrátil srdce otců k dětem a dětí k otcům, aby celá země nebyla stižena prokletím. Tudíž, klíče této dispensace jsou předány do rukou vašich; a tím můžete věděti, že veliký a hrozný den Páně je blízko, dokonce ve dveřích.“[63]

Po zasvěcení Chrámu trvalo jen několik týdnů, než došlo k tragickým událostem. Joseph Smith měl vidění o odpadnutí třetiny Svatých v Kirtlandu a objevila se žena, která v domě Whitmerových pomocí Vidoucího kamenu tvrdila, že Joseph Smith se stal falešným prorokem.[64][65]

Smith v té době zažíval několik různých zákonných stíhání a musel dohlížet na různé církevní komunity. V roce 1837 žili mormoni ve státech New York, Pensylvánie, Ohio a Missouri. Problémy v samotném středu mormonismu, Kirtlandu, znamenalo velké ohrožení Smithovy autority[66]

Bankovka kirtlandské banky

V Kirtlandu pokračovalo nepřátelství mnohých členů k Josephu Smithovi do té míry, že musel nakonec uprchnout. V roce 1837 totiž došlo ve Spojených státech k ekonomické recesi a Kirtlandská banka zkrachovala.[67] Ztráta veškerého majetku byla u mnohých Svatých důvodem k odchodu z mormoského hnutí.[68] V letech 1837–1838 se stal život Svatých v Kirtlandu natolik neúnosný, že musela většina Svatých odejít na nové místo. Mnozí odešli s prorokem Joseph Smithem do státu Missouri.[69]

Podle Smithových proroctví měla být Missouri zemí, kde bude zbudováno město Nový Jeruzalém.[70] Určil dokonce i přesné místo sionského Chrámu[71] i geografické umístění Adamova údolí Adam-Ondi-Ahman, kde podle Smithových slov Adam před nanebevzetím žehnal potomkům.[72][73]

Svatí pobuřovali svoje sousedy neotřelou a novou vírou, svědectvím o Knize Mormonově a kromě jiného také odporem vůči otrokářství. Na druhou stranu také bouřili tím, že při hromadném stěhování ovládali radnice a pozice starostů menších missourských měst. Tyto spory vyvrcholily ve vzniku extrémistické mormonské sekty Danitů, která začala zbraněmi chránit mormonské komunity.[74]

Obava ze zednářství panovala v době Josepha Smithe, ačkoliv jeho otec byl členem tohoto bratrstva

Rozrůstaly se také případy Josephových plurálních manželek. V roce 1838 pojal svou druhou plurální (tedy třetí celkovou) manželku, Lucindu Morgan Harrisovou. Ta se 4 roky předtím, tedy v roce 1834, přistěhovala spolu s manželem do Missouri jako členové mormonské církve.[75] Lucindin manžel, George W. Harris, o tomto paralelním manželství pravděpodobně věděl. Lucinda i po zpečetění se Smithem nadále žila se svým prvním manželem. Takovéto případy polyandrie (soužití jedné manželky a více manželů) byly pod vedením a dohledem proroka Josepha Smithe běžné.[76]

V tomto období Smithovo vystupování a učení převládá všeobecná nedůvěra vůči zednářství. Tento silný anti-zednářský prvek vznikl důsledkem některých pasáží Knihy Mormonovy, celkovou náladou v tehdejší Americe a bývalým manželem Lucindy Morgan Harrisové, Smithovy druhé plurální ženy, který byl významným kritikem zednářství[77] a byl za tyto aktivity zavražděn krátce před vznikem mormonské církve.

Joseph Smith sám před koncem svého života vstoupil do řádu Svobodného zednářství a se svými následovníky představoval jednu z největších zednářsých komunit v USA (viz Smithův život v Navoo).

Již dříve se zformovala skupina ozbrojených mormonů, nazvaná Danité.[79]

Danité vznikli proto, aby ochraňovali Svaté před ozbrojenými útoky zvenčí. S postupem času se Danité stali radikální organizací, která prosazovala vraždění mormonských odpůrců. Joseph Smith se o změně ve skupině Danitů dozvěděl skrze zjevení – v té době byl ve vzdáleném vězení, bez možnosti získat aktuální zprávy z Missouri. Neměl však možnost dění ovlivnit.[80]

Danité začali v roce 1838 na některých shromážděních prosazovat zabití některých mormonských odpadlíků. Jednalo se mnohdy o Smithovy přátele, kteří se s ním rozešli kvůli plurálním manželkám, krachu kirtlandské banky nebo jiným prvkům mormonského vývoje. Mezi těmito „odpadlíky“ byl například Oliver Cowdery, který zapsal většinu Josephova překladu Knihy Mormonovy. Byl jedinou osobou, která byla spolu s Josephem Smithem přítomna znovuzřízení kněžství v této dispensaci a byl Bohem nazýván jako „druhý starší Církve“ po Josephu Smithovi.[81] Dalšími z odpadlíků byli někteří členové rodiny Whitmerových, u nichž doma byla Josephova církev oficiálně založena.[82]

Originální dekret o vyhlazení mormonů

Hlavním odpůrcem Danitů se v Missouri stal Thomas B. Marsch, předseda Smithova Kvora 12 apoštolů. Thomas B. Marsch byl jakýmsi novodobým „Petrem“. Ostře vystoupil proti napadání „odpadlíků“ a stal se trnem v oku mormonských extrémistů.[83]

V neděli, 17. června 1838 došlo k něčemu, co se nazývá „SALT SERMON“ – „Kázání o soli“. Tehdy missourský vedoucí Sidney Rigdon přednesl proslov, v němž v podstatě odpadlíky označil za „sůl, která má být rozšlapána“.Během týdne z mormonských komunit a měst utekli všichni, kteří byli označováni za „odpadlíky“. Dostali totiž dopis, podepsaný 84 členy Církve, kde jim bylo jasně vysvětleno, že pokud okamžitě neodejdou, přijdou strašlivé následky. [84]

Události vyvrcholily, když pod vedením apoštola Davida W. Pattena (který byl s Thomasem B. Marschem v rozporu), 80 mormonských teroristů ze skupiny Danité napadlo Gallatin, město ležící hned u posvátného údolí Adam-ondi-Ahman. Město Gallatin bylo středobodem odpůrců církve, kteří si nepřáli, aby mormoni ovládli mocenské pozice v některých amerických městech.

Danité město Gallatin za trest vypálili a srovnali se zemí.[85]

V důsledku toho i mnoha dalších věcí nahlásil Thomas B. Marsch spolu s dalším apoštolem, Orsonem Hydem, tyto věci zákonným autoritám v Missouri.[86] Důsledkem toho byl guvernérem státu Missouri v roce 1838 vyhlášen tzv. Vyhlazovací dekret,[87][88] který umožnil a přikazoval každému obyvateli tohoto státu vyhnat nebo zabít jakéhokoliv mormona, neboť všichni Svatí byli prohlášeni za „nepřátele státu“.[89] Lákadlem k tomu měl být i fakt, že si lidé mohou ponechat majetek a pozemek každého mormona, jehož vyženou či zabijí.[90][91]

Joseph Smith v roce 1841 vstoupil do řádu Svobodných zednářů[92] a v roce 1842 se stal Mistrem Zednářem (Master Mason). Do dvou let bylo v Navoo už téměř 1500 do zednářství zasvěcených mormonů (srovnej:v roce 1840 bylo v celých USA pouze 2000 zednářů celkem).[93]

V období Navoo Prorok poprvé prezentoval obřad Obdarování, který byl inspirován zednářskými obřady[94] a měl za cíl dovést členy církve k božskému oslavení.

Obdarování je jedním z vrcholných obřadů v mormonismu (ačkoliv ne všechna mormonská odvětví tento obřad uznávají).[95] Byl zaveden roku 1842 mormonským zakladatelem Josephem Smithem jako součást tajných vnitřních obřadů v rámci mormonské církve. V současné době prochází Obdarováním v CJKSPD každý dospělý člen, pokud je toho hoden. Každý je také pobízen k tomu, aby vykonával obřad Obdarování za své zemřelé předky.[96] Obřad byl v průběhu historie několikrát modernizován.[97]

Illinois se neukázalo být vhodným místem k bydlení. Prorok byl – jako již mnohokrát předtím – zatčen a v roce 1844 zbaběle zavražděn ozbrojeným davem, spolupracujícím s vládními silami. Svatí se tedy pod vedením předsedy kvóra 12 apoštolů Brighama Younga po vzoru starozákonních proroků, jakými byl Abrahám či Mojžíš, vydali na dlouhý exodus mimo území Spojených států. S pomocí Pána se několik desítek tisíc Svatých dlouze a velice těžce odhodlalo odejít do tehdy neznámého „indiánského území“ na západě dnešních USA. Svatí měli s indiány dobré vztahy, ať již skrze svou vlídnost či skrze Knihu Mormonovu, která vypráví o předcích moderních indiánů. V naprosté pustině a takřka poušti se Brigham Young vůlí Hospodina zastavil a rozkázal vybudovat město. Právě na tomto místě dnes stojí slavné Salt Lake City, hlavní město „mormonského“ státu Utah. A přestože vláda Spojených států ještě několikrát vyslala armádu k vyhlazení mormonského města, vše bylo s pomocí Boží překonáno a nic tak nemohlo zabránit šíření Království Božího a Pravého Evangelia na Zemi.

Kniha Nauky a smluv je souborem kanonizovaných zjevení mormonských proroků.

Již krátce po založení Církve začal Joseph Smith se Sidney Rigdonem pracovat na Inspirovaném překladu Bible. V rámci tohoto projektu vydal Smith několik delších i kratších textů, kterými nahradil některé biblické pasáže.[98]

První kapitoly Inspirovaného překladu Bible se dnes u CJKSPD nachází v Knize Mojžíš v Drahocenné perle.

Inspirovaný překlad příběhu proroka Enocha (Kniha Enoch) se u CJKSPD dnes nachází v Knize Mojžíš v Drahocenné perle.

Kniha Abrahám, včetně 3 egyptských faksimilií, je součástí mormonského svatého Písma. Jde o údajný překlad z egyptského papyru, k němuž se Joseph Smith dostal.[99] Někteří ho zařazují jako další část Inspirovaného překladu Bible.

Články víry jsou seznam základních bodů mormonské víry, který sepsal americký teolog Joseph Smith.

Joseph Smith přijal a zapsal velké množství zjevení, které se z rozmanitých důvodů nedostaly do moderních verzí mormonského Písma.[100]

• Ivins, Anthony W. (1934), The Relationship of "Mormonism" and Freemasonry, Salt Lake City, UT: Deseret News Press, Online reprint at shields-research.org.

• Církev Ježíše Krista Svatých Posledních dnů
• Polygamie v mormonismu
• Kristova komunita
• Brigham Young

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseph Smith na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Joseph Smith na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Joseph Smith
• Životopis Josepha Smithe na stránkách mormonské Církve
• Oficiální film o životě Josepha Smithe na stránkách mormonského kanálu
• Oficiální stránka o Josephu Smithovi
• Všechny oskenované historické dokumenty, týkající se Josepha Smithe
• Všechna zveřejněná díla Josepha Smithe
• Svědectví Josepha Smithe na Internetovém archivu
• Mormon-wikipedie