Karel Orleánský

Narodil se 24. listopadu 1394 v Paříži jako syn Ludvíka, vévody z Orléans a Valentiny Visconti. Poté, co byl zavražděn jeho otec, se ve věku 13 let stal jeho nástupcem a vévodou. Zločin spáchaný na jeho otci nikdy nebyl potrestán a Karel musel přihlížet žalu své matky, která za krátkou dobu podlehla nemoci. Karel a jeho bratři přísahali pomstit svého otce.

V prvních letech své vlády byl silně ovlivňován svých tchánem Bernardem VII. z Armagnacu. Po válce s Anglickým královstvím která byla obnovena roku 1415, byl jedním ze šlechticů, kteří se dne 25. října 1415 zúčastnili Bitvy u Azincourtu. Po boji byl nalezen nezraněn, ale uvězněn pod hromadou mrtvol neschopný vstát kvůli těžkému brnění. Byl zajat angličany a strávil následujících čtyřiadvacet let ve vězení. Byl přesouván z hradu na hrad včetně hradu Pontefractu, kde byl uvězněn a kde zemřel anglický král Richard II. Podmínky jeho vězení nebyly přísné; bylo mu dovoleno žít tak, jak žil předtím. Nemohl být propuštěn např. způsobem výměny z důvodu příkazu krále Jindřicha V. Plantageneta; Karel byl rozenou hlavou Armagnacu a jeden z následníků francouzského trůnu a proto bylo pro krále důležité, aby se nevrátil zpět do Francie.

Během svého veznění psal poezii a jedno z jeho děl je např. En la forêt de longue attente.

Propuštěn byl roku 1440 a to díky snaze jeho bývalých nepřátel Filipa III. Dobrého a Isabely Portugalské. Filip před jeho propuštěním vznesl podmínku, že jeho otec nebude pomstěn a to Karel přijal. Zemřel 5. ledna 1465 v Amboise.

Karel Orleánský byl také proslulým mecenášem. Mezi jeho chráněnce patřil mj. proslulý básník François Villon.

Karel se oženil třikrát. Jeho první manželkou byla Izabela z Valois, dcera krále Karla VI. Francouzského a vdova po anglickém králi Richardu II. Oženil se s ní roku 1406 v Compiègne. Izabela zemřela při porodu. Jejich dcera Johana se vdala za vévodu Jana II. z Alençonu.

Podruhé se oženil s Bonou z Armagnacu, dcerou hraběte Bernarda VII. z Armagnacu. Zemřela dříve než se vrátil ze zajetí.

Poté, co se roku 1440 vrátil do Francie, se oženil s Marií Klevskou, s dcerou Adolfa Klevského. Spolu měli tři děti:

• Marie Orleánská (1457–1493), sňatek s Janem z Foix, vikomtem z Narbonne
• Ludvík XII. (1462–1515)
• Anna Orleánská (1464–1491), abatyše z Fontevraultu