Kaza

Kaza (arabsky قضاء‎, qaḍāʾ, osmanskou turečtinou kazâ,[1] bulharsky каза)[p 1] je dřívější územní jednotka Osmanské říše a v současné době v některých jejích nástupnických státech. Termín pochází z osmanské turečtiny a znamená jurisdikce; často se překládá jako okres, podoblast, nebo soudní okres.

Osmanská říše

V Osmanské říši byla kaza původně geografickou oblastí podléhající právní a správní jurisdikci kádího.(turecky kadı).[1] S prvními tanzimatskými reformami z roku 1839 byly administrativní povinnosti kádího přeneseny na guvernéra (turecky kaymakam), přičemž kádiové nadále působil jako soudci islámského práva.[2] Podle zákona o reformě provincií z roku 1864 se kaza stala správním obvodem a tento stav trval po několik následujících desetiletí.[3] V jediné správní jednotce tak byla soustředěna jurisdikce guvernéra, jmenovaného ministrem vnitra,[4] pokladníka (finančního ředitele) a soudce.[3] Byla to součást úsilí vysoké porty zavést jednotnou a racionální správu celé říše.[3]

Kaza byla jednotkou podřízenou sandžaku[1] a zhruba odpovídala městu s okolními vesnicemi. Kazy se dále dělily na nahije[p 2] a vesnice.[p 3][4] Revize správního zákona z roku 1871 zavedla nahije[p 4] jako mezistupeň mezi kazou a vesnicí.[4]

Současnost

V arabštině má slovo formu qaḍā'.

  • Irák: druhá úroveň, pod guvernorátem
  • Jordánsko: třetí úroveň, pod guvernorátem a okresem
  • Libanon: druhá úroveň, pod guvernorátem

Minulost
  • Mandátní území Palestina
  • Sýrie: dřívější správní jednotka druhého stupně, nyní nazývaná mintaqā.
  • Turecko: v počátcích Turecké republiky se termínu kaza nadále užívalo, dokud ve dvacátých letech nebyly přejmenovány na ilçe.

Odkazy

Poznámky
  1. Bulharsky také околия, okolija, arménsky աւան, awan, řecky υποδιοίκησις, hypodioikēsis anebo δήμος, dēmos, ladinem kaza
  2. Nahija byla řízena müdürem anebo mütesellimem.
  3. Vesnice (karye) byla řízena muhtarem.
  4. Nadále byly řízeny müdüry.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kaza na anglické Wikipedii.

  1. Somel 2010, s. 151.
  2. Somel 2010, heslo Kadı, 144-145.
  3. ROGAN, Eugene L. Frontiers of the State in the Late Ottoman Empire: Transjordan, 1850-1921. [s.l.]: Cambridge University Press, 2002. 292 s. (Cambridge Middle East Studies; sv. 12). ISBN 9780521892230. S. 12. (anglicky)
  4. ÇETINSAYA, Gökhan. The Ottoman Administration of Iraq, 1890-1908. [s.l.]: Routledge, 2006. 256 s. (SOAS/Routledge Studies on the Middle East). ISBN 9781134294954. S. 8–9. (anglicky)

Literatura
  • SOMEL, Selçuk A., 2010. The A to Z of the Ottoman Empire. 7. vyd. [s.l.]: Rowman & Littlefield. 399 s. (A to Z Guides; sv. 152). ISBN 9780810875791. (anglicky)
  • FAROQHI, Suraiya. Approaching Ottoman History: An Introduction to the Sources. [s.l.]: Cambridge University Press, 1999. 262 s. ISBN 9780521666480. (anglicky)
  • QUATAERT, Donald. The Ottoman Empire, 1700-1922. 2. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 2005. 262 s. (New Approaches to European History; sv. 34). ISBN 9781139445917. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.