Karol Antolík

Karol Antolík se narodil v Studenci. Studoval na gymnáziích v Levoči, Prešově a Velkém Varadíně, matematiku a fyziku na budapešťské univerzitě, kde jeho učiteli byly Štefan Anián Jedlík a Oto Petzval. Zejména první z nich měl na jeho pozdější vědeckou dráhu mimořádný vliv výběrem předmětu výzkumu i experimentálním zaměřením. Absolvoval také roční studijní pobyt na německých univerzitách – mimo jiné v Berlíně pracoval v Helmholtzových laboratořích a v Heidelbergu, navštěvoval přednášky Roberta Wilhelma Bunsena a Heinricha Quinckeho. Působil jako profesor na středních školách v Kaposváru, Košicích, Aradu a nakonec v Bratislavě, kde byl od roku 1893 až do své smrti ředitelem reálky.

Věnoval se experimentálnímu zkoumání elektrického jiskrového výboje, zpočátku zejména metodou Lichtenbergových obrazců, později vlastní originální metodikou. Dráhu klouzavého jiskrového výboje zachycoval na začouzený povrch skleněné destičky, případně jiných těles a ze zanechaných stop výboje se pokoušel vysvětlit některé vlastnosti elektrické jiskry. Výsledky svých pokusů publikoval i ve známém Poggendorffově fyzikálním časopise Annalen der Physik, kde upoutaly pozornost Ernsta Macha a jeho spolupracovníků. Ernst Mach v Antolíkově metodě objevil možnost využití k akustickým výzkumům, a tak se pokusy zručného středoškolského profesora staly východiskem víceleté série experimentů s explozemi, které prostřednictvím zkoumání rázových vln dovedly Macha k několika důležitým objevům moderní aerodynamiky. Karol Antolík se později stal umělcem Lichtenbergových obrazců a věnoval se i dalším pokusům z oblasti elektrostatiky a akustiky. Pozoruhodné jsou jeho výsledky, které dosahoval při zkoumání chvění napnutých blan (membrán) různými modifikacemi Chladniho metody zvukových obrazců. Kromě celé řady studií byl autorem učebnice experimentální fyziky a sbírky demonstračních pokusů.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karol Antolík na slovenské Wikipedii.

• Matematický ústav Slovenské akademie věd