Tajemství řeči

Jednalo se o svého druhu ojedinělý pokus Československé televize o seriál zaměřený na mateřský jazyk, který tematicky navazoval na předchozí experiment z let 1963 až 1964.[2] Tehdy se jednalo o pětiminutová okénka o češtině uváděná jednou za 14 dní vždy na konci zpravodajské relace Televizní noviny.[2] Tyto krátké pasáže ale proběhly bez většího diváckého ohlasu.[2] Inspirací pro Tajemství řeči byly jistě i pravidelné relace (mající formu besed) maďarské televize nazvané Ptejte se, jazykovědec odpovídá, kde na dotazy diváků vždy k určité jazykové problematice maďarštiny odpovídali vybraní odborníci.[2]

Cílem seriálu Tajemství řeči bylo přístupnou, zábavnou a přitažlivou formou prohloubit a rozšířit znalosti diváků o češtině.[2] S myšlenkou zábavné formy přišel herec a režisér Karel Pech; jednotlivé díly seriálu se opíraly o redakční spolupráci s různými pracovníky Ústavu pro jazyk český ČSAV; spoluprací s televizí za ÚJČ byla pověřena Miloslava Knappová.[2]

Maximální ohlas divácké obce získaly ty díly seriálu Tajemství řeči, které se dotýkaly běžné každodenní jazykové praxe a obsahovaly současně i nějaké poučení (nebo návod).[2] Kladně byla hodnocena přístupná, vtipná a přitažlivá forma jednotlivých epizod.[2] Pořad vyprovokoval silnou korespondenční odezvu diváků.[2] Jejich dotazy a připomínky byly Československou televizí předávány k vyřízení do ÚJČ.[2] Autenticita projevu Karla Pecha vzbudila v některých divácích falešný dojem, že on je pracovníkem Ústavu pro jazyk český a jako takový je i tvůrcem textů pořadu jako celku.[2] Obdobný, velmi živý ohlas veřejnosti vzbudil i Jazykový koutek Československého rozhlasu za redakce českého bohemisty profesora Aloise Jedličky, jenž byl vysílán původně denně od roku 1946.[2]

• Úvodní díl byl zaměřený na funkční tvoření pojmenování zakončených na příponu –ex (prof. PhDr. František Daneš, DrSc., tehdejší ředitel Ústavu pro jazyk český ČSAV[2])[1] Premiéra: 15. února 1969.[2]
• V čem bydlí špaček (Špaček) – Marie Racková[pozn. 1] (zaměřeno dialektologicky, pestrost češtiny demonstrovaná na variantách regionálních výrazů pro ptačí budku);[1][4] Premiéra: 5. dubna 1969.[4]
• Věrný druh (Pes) („pes“ – různé významy a odvozeniny tohoto slova i četných spojení, ve kterých se objevuje[4]) – PhDr. Miloslav Churavý;[1] Premiéra: 12. dubna 1969.[4]
• Umíme se vyjadřovat? (Vyjadřování) – PhDr. Miloslava Knappová, CSc. (zaměřeno na problematiku s předáváním a sdělování informací a na jazykovou kulturu a výchovu);[1] Premiéra: 19. dubna 1969.[4]
• Pryč s cizími slovy? – PhDr. Miloslava Knappová, CSc. (o aktuálním problému užívání přejatých slov v češtině; jazykoví puristé a převzatá slova);[1] Premiéra: 3. května 1969.[4]
• Čeština v uniformě – (autorem byl PhDr. Karel Richter, CSc. z ministerstva národní obrany); o vojenské mluvě a některých slovech, která dala čeština světu;[1] Premiéra: 10. května 1969.[4]
• Malý Démosthenes (Demosthenes) – Dr. Antonín Tejnor (díl poukazující na různé řečnické vady a nedostatky; řečnické umění a chyby při vystupování na veřejnosti);[1] Premiéra: 17. května 1969.[4]
• Pošta Tajemství řeči (Pošta) (odpovědna na dopisy a dotazy televizních diváků; příklady prohřešků proti češtině v novinách a v názvech některých výrobků)[1] Premiéra: 24. května 1969.[4]
• Šišlání – Ve spolupráci s Logopedickým ústavem byl vytvořen díl pojednávající o odstraňování některých výslovnostních vad.[1] (Vady řeči a jejich odstraňování. Návštěva foniatrického oddělení a nácvik výslovnosti písmene Ř.); Premiéra: 31. května 1969.[4]
• Jazyk v číslech (Čísla) – PhDr. Marie Těšitelová, DrSc. (o významu kvantitativní lingvistiky; kolik slov má čeština? Nejčastěji užívaná slova v běžné komunikaci.)[1] Premiéra: 7. června 1969.[4]
• Od tura k Turkovi – Slavomír Utěšený[1][pozn. 2]
• Vybledlé metafory (podstata a funkce metafory) – PhDr. Běla Poštolková, CSc.[1][pozn. 3]
• O původu jména Brno (zaměřeno etymologicky)[1]
• Jak vzniklo slovo bambula – Prof. PhDr. Jan Chloupek, DrSc. (zaměřeno etymologicky)[1]
• Také zdrobňujete? (zaměřeno na jazykovou kulturu a výchovu)[1]
• Křestní jméno, prosím (zaměřeno na jazykovou kulturu a výchovu)[1]