Karel Ignác Fanfrdla

Po maturitě na českém státním klasickém gymnáziu v Brně vstoupil v roce 1913 do noviciátu řádu sv. Augustina na Starém Brně. Kněžské svěcení přijal 5. července 1918. Po vysvěcení studoval práva na Univerzitě Karlově i Masarykově univerzitě, dva roky také studoval teologii v Innsbrucku. Jeho kněžským působištěm pak byly především brněnské farnosti. Byl kaplanem na Starém Brně či katechetou na českých a německých školách na Starém Brně. Po vysvěcení kostela svatého Augustina v Brně-Masarykově čtvrti zde působil jako první duchovní správce, od roku 1938 se zde stal farářem. Na VI. valném sjezdu Orla v roce 1934 zvolen jeho prvním ústředním jednatelem, tuto funkci vykonával až do svého zatčení gestapem v roce 1939 v Brně v rámci akce Albrecht der Erste. Vězněn byl postupně na Špilberku, v Dachau, Buchenwaldu a poté znovu v Dachau. Zde byl vězněn až do dubna 1945, kdy byl tento koncentrační tábor osvobozen. Po druhé světové válce byl činný i v komunální politice za Československou stranu lidovou. V letech 1945–1948 byl náměstkem předsedy Zemského národního výboru pro Zemi moravskoslezskou v Brně, předsedou krajské rady ČSL v Brně, předsedou Cyrilometodějské záložny v Brně. Vykonával také funkci prvního náměstka brněnského starosty. Po únoru 1948 (konkrétně v červnu 1949) ho Okresní soud v Brně odsoudil na dva roky do vězení za údajnou zpronevěru. Propuštěn byl v lednu následujícího roku, neustále však byl sledován státní bezpečností. V roce 1961 byl donucen opustit farnost u sv. Augustina a stal se administrátorem ve farnosti Kobylí. V době politického uvolnění v roce 1968 se mohl vrátit do Brna, vypomáhal ve starobrněnské farnosti až do konce života.[1]