Karel Hojden

Narodil se jako páté dítě manželů Františka Hojdena (1848 Kašperské Hory – 1916 Březové Hory) a jeho ženy Marie, rozené Pilousové (1855 Nová Hospoda u Příbrami – 1933 Příbram). Obecnou školu začal studovat v roce 1900.[3] V Příbrami vystudoval měšťankou školu. V roce 1908 odejel do Prahy, kde navštěvoval soukromou školu malířství ve Vinohradech[4], žák Jana Minaříka.[5] V letech 1909–1912 studoval na Umělecké-průmyslové škole v Praze. Na studiích jej podporovaly jeho sestry. V letech 1913–1921 studoval na Akademii výtvarných umění u Maxe Švabinského (1873–1962). Studium bylo přerušeno první světovou válkou. V roce 1915 byl odveden. S Rakousko-uherskou armádou byl v Dalmácii, později převezen do lazaretu v Čechách.[6][7] Po válce na vlastní žádost prodloužil studium u Maxe Švabinského a studium ukončil v roce 1921. V době studia v roce 1919 obdržel povolení Báňského úřadu ke vstupu do dolů horního závodu v Příbrami.

Hlávkovo stipendium, které obdržel v roce 1919, mu umožnilo vydat se na studijní cesty do Paříže a Itálie, v letech 1923–1924 získal druhé stipendium a vydal se opět na cestu do Paříže, kde se seznámil s Františkem Kupkou (1871–1957). Po návratu se vydal na studijní cestu na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Po dokončení studií v roce 1921 působil v Praze a v roce 1922 v Dvoře Králové u svého mecenáše Zlatníka.

Pak jako pedagog gymnasia v Hlučíně 1923, na měšťanské škole v Třinci a gymnasiu v Českém Těšíně.[4][8][6]

V 1929 vrátil do Příbrami[3] a krátce působil jako učitel kreslení na gymnáziu v Městských (Jiráskových) sadech a pak jako samostatný výtvarník. V padesátých letech 20. století jeho grafické listy byly součástí Putovní výstavy české grafiky ve Vídni, Švýcarsku, Švédsku a Finsku.

Sestry Karla Hojdena: Marie (* 13.09.1879); Kristina (*09.11.1889/1899); Anna (*16.07.1891); Helena (* 10.08.1918)[7]

V roce 1930 se oženil s Ludmilou Bendákovou (1897–1965), se kterou se seznámil v Českém Těšíně. Ze svazku vzešly dvě děti: dcera Ludmila narozená 1930 a syn Jindřich narozen 1933.

Zemřel v Příbrami ve věku 82 let, je pochován v Březových Horách.[9]

Soupis jeho díla obsahuje na tisíc kreseb a grafických prací.[2] Věnoval se hornické tematice, portrétování a ilustracím knih (např. sbírka Strž autora Fráni Kučery, román Havíři Františka Zpěváka a kniha textů věnovaných hornickému kraji Po stopách utrpení a slávy hornictva na Příbramsku Karla Valty)[10]. Ilustroval časopis Svatá Hora.[5] Zpracovával i témata biblická, která byla veřejnosti představena až v roce 1990.[2]

• grafický cyklus Havířské písně 1930–1966 cyklus vznikal 35 let
• 6 litografických listů havířů v kroji 1930–1933
• grafický cyklus Hornické písně 1938–1954
• portréty v rodině továrníka Zlatníka ve Dvoře Králové,
• výzdoba kostela sv. Prokopa na Březových Horách
• knižní ilustrace (7),
• lepty (119, z toho 35 s hornickými motivy),
• suchá jehla (77, z toho 14 s hornickými náměty),
• akvatinta (15, 3 z toho s hornickými motivy),
• mezzotinta (12, z toho 1 s hornickým námětem),
• litografie (74, z toho 17 s hornickými náměty),
• kresby (381, z toho 80 s hornickými náměty),
• plakáty (13,z toho 5 s hornickými náměty),
• ex libris (111/116, z toho 11 s hornickými náměty).

• V roce 1971 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec
• Člen čestného předsednictva 3. sjezdu rodáků na Březových Horách v roce 1948.

• Člen Syndikátu československých výtvarníků