Karel Šváb

Pocházel z dělnické rodiny. Otec Martin Šváb byl zedník, matka se živila jako šička prádla. Starší sestra Marie se později stala komunistickou političkou. Otec se angažoval v sociální demokracii, za kterou ve volbách roku 1907 kandidoval do Říšské rady.

Později odešel otec pracovat do Německa, následoval ho i zbytek rodiny. V Německu bydleli zpočátku v Chemnitzu, poté v Sterkrade (dnes část Oberhausenu). Zde Karel Šváb absolvoval sedm tříd obecné školy, pak pracoval v muniční továrně a v dole. Vyučil se strojním zámečníkem. Na konci první světové války, v roce 1918, se v Porýní zúčastnil dělnických nepokojů.[1]

Do Prahy se vrátil v roce 1919. Vstoupil do sociální demokracie, ve straně patřil k příznivcům levicové frakce (tzv. marxistické levice). Po odtržení levice a vzniku KSČ roku 1921 se stal jejím členem. V letech 1922 až 1931 pracoval v administraci Rudého práva. Poté zastával vysoké funkce v komunistické sportovní organizaci. Na rok byl vyslán do Moskvy ke studiu na Státním tělovýchovném ústavu. Od roku 1935 až do německé okupace působil v organizacích, které pomáhaly německým uprchlíkům před nacistickým režimem.[1]

Záhy po okupaci, 25. března 1939, byl zatčen gestapem. Byl vězněn na Pankráci, v Drážďanech, Berlíně a od 19. prosince 1939 v Sachsenhausenu. V koncentračním táboře se stal členem vězeňské samosprávy, zpočátku jako tzv. stolový velitel, pod kterého spadalo zhruba třicet vězňů. V samosprávě zastávali významné pozice členové KPD, Šváb zajišťoval jejich spojení s českými komunisty. Na počátku roku 1944 povýšil do funkce Vorarbeitera v kovodílně, zde vedl asi 150 vězňů.[1] Po pochodu smrti ze Sachsenhausenu byl 2. května 1945 osvobozen Rudou armádou.[2]

Po osvobození ho někteří spoluvězni obvinili z nevhodného chování během působení ve vězeňské samosprávě. Tato obvinění nebyla podrobněji vyšetřována, ani neovlivnila jeho další kariéru v KSČ po válce.[2]

Od června 1945 Šváb pracoval v sekretariátu KSČ. V roce 1946 se stal se vedoucím evidenčního odboru, vzniklého na návrh Rudolfa Slánského. Odbor fungoval jako zpravodajská služba v nekomunistických stranách Národní fronty a řídil činnost tajných členů KSČ v jejich řadách. Zvláštní pozornost věnoval získávání kompromitujících materiálů z období nacistické okupace.[3] Později získal Šváb i funkci vedoucího bezpečnostního oddělení sekretariátu ÚV KSČ. Význam jeho pozice ve straně se postupně zvyšoval. Shromažďoval informace nejen o příslušnících armády, SNB a dalších státních orgánů, ale i o funkcionářích KSČ. Pomáhal také vytvářet nelegální propojení KSČ a bezpečnostních složek.[2]

25. února 1948 v podvečer jako funkcionář ÚV KSČ navrhoval „pokropit samopaly“ průvod několika tisíc studentů, který se vydal k Pražskému hradu vyjádřit podporu demokracii a prezidentu Edvardu Benešovi. Josef Pavel však s takovým postupem nesouhlasil, a tak studenty v Nerudově ulici rozháněli příslušníci SNB bez použití zbraní, pouze jeden student byl zraněn na noze výstřelem pro výstrahu.[4]

Po komunistickém převratu v únoru 1948 jeho moc dále rostla. Stal se členem bezpečnostní pětky a organizačního sekretariátu ÚV KSČ. Během roku 1949 se podílel na vyšetřování, jehož cílem bylo odhalení nepřátel uvnitř strany. To v Československu i dalších zemích sovětského bloku začalo po zatčení maďarského ministra László Rajka. Na počátku září 1949 ho Klement Gottwald vyslal do Budapešti na jednání o Rajkovi s nejvyšším maďarským představitelem Rákosim. Koncem září byl Šváb jmenován do čela zvláštní skupiny Státní bezpečnosti, která měla provádět vyšetřování v rámci KSČ. Nebyla podřízena ministerstvu vnitra, ale přímo Gottwaldovi a Slánskému. Během svého působení v StB byl Šváb odpovědný za používání nezákonných postupů, např. provokací nebo mučení, a osobně se zúčastnil výslechů s použitím násilí.[2]

Vrcholu kariéry dosáhl Karel Šváb 5. září 1950, kdy byl jmenován náměstkem ministra národní bezpečnosti.[2] Již na podzim 1950 ale Komise stranické kontroly obvinila představitele StB, včetně Švába, že kryjí spiklence v případu Otto Šlinga. Švábovi přitížilo také to, že ve Šlingově případu již probíhalo vyšetřování jeho sestry Marie Švermové. V prosinci nastoupil na dovolenou, 16. února 1951 byl zatčen a 4. července vyloučen z KSČ.[5]

„... takhle hned zkraje, přišel mezi nás vyšetřovatel Šváb (Šváb byl v té době členem bezpečnostní komise ÚV KSČ. Jemu byly referenty předkládány vyšetřující protokoly, on určoval další postup výslechů a má nesporně zásluhu i na rozsudcích. O dva roky později byl sám odsouzen v procesu se skupinou R. Slánského a popraven) a začal na nás řvát: Nikam to nevede, vy snad myslíte prdelí a ne hlavou. Dejte si pozor, abyste se nedostali k nim ...“ [6]

V připravovaném vykonstruovaném procesu měli být Šling a Švermová odsouzeni jako hlavní postavy „protistranického spiknutí“ s cílem převzetí moci v KSČ a odstranění Gottwalda a Slánského.[7] Na jaře 1951 byl scénář procesu změněn a za vůdce spiknutí byl označen Slánský.[8]

V procesu se Slánským byl Šváb obviněn z velezrady, 27. listopadu 1952 odsouzen k trestu smrti a 3. prosince 1952 oběšen na Pankráci. Jeho poslední slova před popravou zněla: „Ať žije Sovětský svaz, ať žije Komunistická strana Československa“.[5]

Po přezkoumání případu rehabilitačními komisemi byla prokázána nesmyslnost obvinění a 24. května 1963 byl rozsudek Nejvyšším soudem zrušen. Občansky byl Šváb rehabilitován 12. července 1963, vyloučení z KSČ zůstalo v platnosti kvůli jeho podílu na nezákonných praktikách StB.[5]

• Biografický slovník představitelů ministerstva vnitra v letech 1948-1989 : ministři a jejich náměstci. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2009. ISBN 978-80-87211-25-0. Kapitola Šváb Karel, s. 181–183.
• KAPLAN, Karel; KOSATÍK, Pavel. Gottwaldovi muži. Praha - Litomyšl: Paseka, 2004. ISBN 80-7185-616-9. Kapitola Zavražděný tajemník Rudolf Slánský.
• Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1953. 547 s. Dostupné online.

• Proces se Slánským