Kardinální aritmetika
Kardinální aritmetika je součást teorie množin, která definuje operace kardinálního součtu, kardinálního součinu a kardinální mocniny jako rozšíření běžných aritmetických operací s přirozenými čísly na všechna kardinální čísla a zabývá se jejich vlastnostmi především na nekonečných množinách.
Definice kardinálního součtu a součinu
Jsou-li dvě kardinální čísla, pak definujeme jejich kardinální součet a kardinální součin vztahy:
Lidsky řečeno:
Kardinálním součtem dvou kardinálů je mohutnost jejich sjednocení, ve kterém si pomocí operace kartézského součinu s jednoprvkovou množinou zajistím jejich disjunktnost. Kardinálním součinem dvou kardinálů je mohutnost jejich kartézského součinu.
Vlastnosti kardinálního součtu a součinu
Vztah kardinálních a ordinálních operací
Zápis kardinálního součtu a součinu se nápadně podobá definici ordinálního součtu a ordinálního součinu (viz článek Ordinální aritmetika). Rozdíl je v tom, že u ordinálních operací se zajímám o typ dobrého uspořádání výsledné množiny - a dostávám tedy ze dvou ordinálních čísel opět ordinální číslo, zatímco u kardinálních operací se zajímám o mohutnost výsledné množiny - a dostávám tedy ze dvou kardinálních čísel opět kardinální číslo.
Protože každé kardinální číslo je zároveň ordinálním číslem, je třeba mezi oběma sadami operací rozlišovat, neboť výsledky se mohou lišit - shodují se pouze na konečných množinách.
Snadno se můžeme přesvědčit, že následující vztahy platí pro kardinální i pro ordinální operace stejně (stačí si dosadit použité množiny do definice součtu a součinu):
Existují ale poměrně jednoduché příklady, kde se ordinální a kardinální operace neshodují:
- pro ordinální součet, ale
- pro kardinální součet.
- pro ordinální součin, ale
- pro kardinální součin.
Trivialita kardinálního součtu a součinu
Kardinální součet a součin jsou poměrně triviální a nezajímavé (z pohledu teorie množin) operace. Jejich vlastnosti se dají shrnout do dvou řádků:
- pro dva konečné kardinály (tj. pro přirozená čísla) odpovídají kardinální součet a součin běžně používaným operacím součtu a součinu
- pokud je alespoň jeden ze sčítanců (resp. jeden z činitelů) nekonečný je hodnota součtu i součinu rovna maximu z obou sčítanců (resp. činitelů):
Pokud použiji zápis nekonečných kardinálů pomocí funkce alef, dostávám tvrzení
Definice kardinální mocniny
Jsou-li dvě kardinální čísla, pak definujeme jejich kardinální mocninu jako mohutnost množiny všech zobrazení množiny do množiny .
Základní vlastnosti kardinální mocniny
Kardinální mocnina má podobné základní vlastnosti jako běžná mocnina na přirozených číslech nebo ordinální mocnina:
- pro
Stejně jako součet a součin, i mocnina se na oboru nekonečných kardinálů začíná podstatně lišit od ordinální mocniny:
- pro nekonečné a konečné
- pro nekonečné a
První z těchto dvou vztahů nám říká, že konečné exponenty pro nekonečný základ nejsou zajímavé, neboť dostanu opět původní číslo.
Pokud do druhého vzorce dosadím a , dostávám výsledek
,
což znamená, že všech zobrazení z přirozených čísel do přirozených čísel je stejně jako zobrazení přirozených čísel do množiny - a to je vlastně totéž, jako potenční množina
Dá se ukázat, že má stejnou mohutnost jako množina všech reálných čísel, tj. - proto je tato mohutnost obvykle označována jako mohutnost kontinua.
Co víme o kardinálních mocninách čísla 2
Nabízí se zdánlivě jednoduchá otázka: který kardinál je mohutnost kontinua, tj. (přeloženo do značení pomocí funkce alef, kde ) pro které platí
?
Tato zdánlivě jednoduchá otázka nemá z běžných axiomů teorie množin (ZF) odpověď. Jednu z možných odpovědí dává hypotéza kontinua: , což je intuitivně asi nejpřijatelnější. Tato hypotéza se nedá dokázat ani vyvrátit z axiomů teorie množin, je na nich nezávislá. Stejně tak je nezávislá i hypotéza nebo .
Jediné, co lze spolehlivě zjistit z axiomů teorie množin o průběhu funkce jsou následující tři údaje:
- , kde je kofinál kardinálu kde
Zobecněním hypotézy kontinua získáváme lepší představu o tom, jak se chovají kardinální mocniny čísla 2 pro všechny kardinály:
pro každý ordinál
I tato hypotéza je však nezávislá na axiomech teorie množin. Nezávislé je dokonce i tvrzení, které vypadá na první pohled velice podezřele:
Kterýkoliv regulární kardinál může být první, na kterém bude porušena zobecněná hypotéza kontinua.
Například tedy můžeme klidně tvrdit, že
ale
Takováto „hypotéza“ je opět nezávislá na axiomech teorie množin - udivující v tomto případě je především to, že ji nelze vyvrátit.
Související články
- Kardinální číslo
- Ordinální aritmetika
- Hypotéza kontinua
- Zobecněná hypotéza kontinua
- Regulární kardinál
- Singulární kardinál
- Hypotéza singulárních kardinálů
- Kofinál
- Funkce gimel