Hypotéza singulárních kardinálů
Hypotéza singulárních kardinálů (někdy také označovaná zkratkou SCH) je tvrzení z oboru teorie množin, které (pokud je přijato) zjednodušuje výpočet kardinální mocniny.
Toto tvrzení bylo formulováno R.Solovayem v roce 1974 v následujícím tvaru:
Formulace hypotézy
Pro každý singulární kardinál platí
- je zápis pro funkci alef používanou pro označování nekonečných kardinálů
- je zápis pro funkci gimel
- je zápis pro kofinál kardinálního čísla
Hypotézu lze ekvivalentně formulovat také:
- Jestliže pro nekonečné kardinální číslo platí nerovnost , pak , kde značí následníka .
Postavení hypotézy v teorii množin
Jak sám název napovídá, jedná se o hypotézu – tj. tvrzení, které zatím nebylo dokázáno z axiomů teorie množin a jsou dobré důvody se domnívat, že ani dokazatelné není.
SCH je důsledkem zobecněné hypotézy kontinua, což mimo jiné znamená, že je bezesporná s axiomy ZF – to vyplývá z bezespornosti samotné zobecněné hypotézy kontinua. Mezi oběma hypotézami ale neplatí ekvivalence – SCH je tedy „slabší“ tvrzení.
Menachem Magidor roku 1977 dokázal, že SCH není dokazatelná v ZFC, pokud je existence superkompaktního kardinálu bezesporná s axiomy ZFC.
Význam hypotézy
Hlavním významem SCH je, že podstatným způsobem zjednodušuje výpočet kardinální mocniny. Jsou-li a libovolné nekonečné kardinály, pak (za předpokladu přijetí SCH) platí:
- , pokud
- , pokud a
- , pokud a