Josef Petřík (geodet)

Josef Petřík (22. březen 1866 Praha–16. květen 1944 tamtéž)[1] byl český geodet a vysokoškolský pedagog, který se stal profesorem geodézie na Českém vysokém učení technickém v Praze. Pro akademický rok 1926–1927 byl zvolen rektorem ČVUT.

Prof. Ing. Josef Petřík, Dr. techn. h.c.
Narození22. března 1866
Praha
Úmrtí16. května 1944 (ve věku 78 let)
NárodnostČeši
Povolánívysokoškolský učitel a zeměměřič
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

Absolvoval první českou reálku v Ječné ulici, kde maturoval v roce 1884. Poté studoval na stavebním odboru císařské a královské české vysoké školy technické v Praze. Studium zakončil druhou státní zkouškou v roce 1890. Absolvoval jednoroční vojenskou službu. V roce 1891–1892 se podílel na mapování města Písku pro účely katastru nemovitostí, které vedl František Novotný. Zde byla poprvé použita metoda polygonových pořadů pro číselné určení souřadnic podrobného bodového pole. V dalších letech spolupracoval s Ing. Novotným na polohopisném mapování měst Roudnice nad Labem, Kostelec nad Orlicí a Louny. Po složení autorizačních zkoušek v roce 1895 pracoval jako stavbyvedoucí horské silnice v Korutanech. Ve stejném roce postihlo město Lublaň zničující zemětřesení a Josef Petřík přešel na stavební úřad města, kde mimo jiné vybudoval novou trigonometrickou a polygonovou síť města.

Později pracoval na vodních stavbách u firmy Vojtěcha Lanny mladšího a u firmy Vering-Hamburg. Od roku 1899 byl zaměstnancem Kanceláře pro kanalizování řek Vltavy a Labe. Zpracoval mapové podklady pro projekt kanálu Vltava – Dunaj v úseku České Budějovice – Velenice a pro projekty zdymadel na Vltavě v úseku Roudnice nad Labem – Mělník.

Pedagogická činnost

V akademickém roce 1900–1901 byl povolán na Císařskou a královskou českou vysokou školu technickou v Praze, aby suploval přednášky z geodézie a nauky o katastru za profesora Josefa Líčka, který odešel na českou techniku v Brně. V roce 1904 habilitoval prací Užití methody nejmenších čtverců při výpočtu nivellací. V roce 1905 byl jmenován mimořádným a v roce 1910 řádným profesorem nižší geodézie a nauky o katastru. Byl též pověřen vedením Ústavu praktické geometrie.

Zasloužil se o rozvoj studia geodézie a jeho jednotlivých oborů. V roce 1906 zřídil samostatný předmět pro pozemkové úpravy. V roce 1911 pak osamostatnil i nauku o zastavovacích plánech, což vedlo ke vzniku samostatného předmětu stavební geodézie. Podílel se na tvorbě českého geodetického názvosloví. Přispěl i k rozšíření studia geodézie ze čtyř na šest semestrů v roce 1927. Celkem sedmkrát byl zvolen děkanem a pro akademický rok 1926–1927 rektorem ČVUT. Na odpočinek odešel v září 1936.

Mezi jeho žáky a nástupce patřil Pavel Potužák.[2]

Spolková činnost
  • v letech 1912–1933 byl předsedou Spolku českých zeměměřičů,
  • v roce 1930 byl zvolen místopředsedou Mezinárodní federace zeměměřičů (La fédération internationale des géomètres - FIG),
  • ve stejném roce byl zakládajícím členem a prvním předsedou Společnosti pro fotogrammetrii (dnes Společnosti pro fotogrammetrii a dálkový průzkum),[3]
  • v letech 1931–1934 byl předsedou Národního komitétu geodetického a geofyzikálního

Ocenění díla

Spisy
  • Užití methody nejmenších čtverců při výpočtu nivellací, Praha : nákladem Spolku posluchačů inženýrství, 1902
  • Základy geodesie nižší, Praha : Vydává R. Hambalík, 1903 – přednášky, pozdější vydání: 1914, 1921
  • Předpisy měřičské, Praha : Spolek posluchačů inženýrství na čes. vys. škole techn., 1906, 1912
  • Scelování pozemků, Praha : vlastní náklad, 1915
  • dále byl autorem přednášek o geodetických výpočtech, pozemkovém katastru apod.

Publikoval například v časopisech Zeměměřický věstník a Technický obzor. V Technickém obzoru působil v letech 1904–1907 jako technický redaktor a v letech 1907–1913 jako redaktor odborný. Byl rovněž přispěvatelem do prestižního francouzského časopisu Journal des Geométres – Experts.

Jeho koníčkem byly dějiny geodézie, o kterých publikoval asi 50 článků a statí.

Odkazy

Reference
  1. Prof. Dr. Josef Petřík zemřel. Lidové noviny. 18. 5. 1944, s. 3. Dostupné online.
  2. Jeřábek, Ondřej, Ing, CSc., katedra mapování a kartografie, FSv ČVUT v Praze: Vývoj samostatného zeměměřického studia na ČVUT v Praze, In: Geodetický a kartografický obzor, 130, ročník 28/70, číslo 5/1982 [online]. gama.fsv.cvut.cz [cit. 2012-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-19. (česky)
  3. Historie společnosti na stránkách Společnosti pro fotogrammetrii a dálkový průzkum
  4. Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 2011-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04.

Literatura
  • HÁNEK, Pavel. Dějiny zeměměřictví [online]. Praha: stavební fakulta ČVUT, 2011-01-24 [cit. 2011-03-06]. Kapitola Ke 140. výročí narození rektora Josefa Petříka. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  • POTUŽÁK, Pavel; PUDR, Jaroslav. Organizátor a budovatel novodobého československého zeměměřičství. Acta polytechnica. Roč. 4, s. 137–152.
  • Prof. Ing. Dr. techn.h.c. Josef Petřík sedmdesátníkem. Technický obzor. 1936, s. 191–192.
  • Šedesátiny prof. Petříka. Zeměměřičský věstník. 1926, roč. 14, čís. 3, s. 33–34.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.