Zeměměřič

Zeměměřič (geodet, zastarale také geometr) je odborný pracovník, zabývající se měřením (a zobrazením výsledků tohoto měření) částí povrchu zemského a objektů na něm. Zeměměřič je absolvent střední průmyslové školy ve studijním oboru geodézie a katastr nemovitostí (nejčastěji na Střední průmyslové škole zeměměřické a Geografickém gymnáziu Praha nebo stavební) a nebo vysoké školy v oboru geodézie a kartografie.

Zeměměřič při měření s totální stanicí

Výraz zeměměřič se skládá ze slov Země a měřit, proto je jeho význam „ten, který měří Zemi“. V laické veřejnosti se používá místo slova zeměměřič i termínu geometr. Mezi odborníky je zaměnitelný i termín geodet, který však přísně vzato spíše odkazuje na vědní obor geodézie. (obdoba: lékař-medik, zeměměřič-geodet). V období starověkého Říma se užívalo pojmu agrimensor (latinsky)[1]. Počátek oboru geodézie (zeměměřictví) se klade do období vzniku a rozvoji egyptských civilizací: druhé tisíciletí před Kristem[2].

Významní zeměměřiči

George Washington se stal zeměměřičem, bylo to jeho první zaměstnání.

Úlohy

Zaměření, tj. měřením v terénu a výpočty získáme souřadnice
Vytyčení, tj. známé souřadnice vyznačíme v terénu
- měření a zobrazení částí (pozemků) povrchu zemského pro účely katastru nemovitostí. Zpracování výsledků se děje v souřadnicovém systému (v ČR závazný S-JTSK = systém Jednotné trigonometrické sítě katastrální). Nejčastějším výsledkem prací pro katastr nemovitostí je geometrický plán a vytyčení hranic pozemků.
- zaměřovací a zobrazovací práce pro účely stavebnictví a investiční výstavby. Jedná se např. o zaměřování inženýrských sítí, vytyčování stavebních objektů před stavbou, měření sedání a mikropohybů staveb, měření a výpočet vytyčovacích sítí.
- měření
  - trigonometrických bodů
  - bodů podrobného polohového bodového pole
  - zhušťovacích bodů
  - nivelačních bodů

Úřední ověření

Veškeré výsledky zeměměřické činnosti musí být ze zákona ověřeny, že svými náležitostmi a přesností odpovídají právním předpisům. Toto ověření je stvrzeno kulatým razítkem úředně oprávněného zeměměřického inženýra a zapsáním osoby na seznam zeměměřičů[3]. Oprávnění uděluje Český úřad zeměměřický a katastrální na základě úspěšně složené zkoušky. U vojáků z povolání uděluje toto oprávnění Ministerstvo obrany České republiky. Uchazeč musí mít vysokoškolské vzdělání zeměměřického zaměření a praxi v oboru minimálně pět let.

Reference

MARŠÍKOVÁ, Magdalena; MARŠÍK, Zbyněk. Dějiny zeměměřictví a pozemkových úprav v Čechách a na Moravě v kontextu světového vývoje. první. vyd. Praha: Libri,s.r.o., 2007. 182 s. ISBN 978-80-7277-318-3. S. 161.
HÁNEK Pavel. 250 století zeměměřictví (Data z dějin oboru). První vydání. Praha: Klaudian, 2000. 72.s. ISBN 80-902524-0-0. S.5
ČÚZK: Seznam všech úředně oprávněných zeměměřických inženýrů Archivováno 12. 8. 2020 na Wayback Machine

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu zeměměřič na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem jsou geodeti
Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický (VÚGTK)
Český úřad zeměměřický a katastrální (ČÚZK)
časopis Zeměměřič

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] MARŠÍKOVÁ, Magdalena; MARŠÍK, Zbyněk. Dějiny zeměměřictví a pozemkových úprav v Čechách a na Moravě v kontextu světového vývoje. první. vyd. Praha: Libri,s.r.o., 2007. 182 s. ISBN 978-80-7277-318-3. S. 161.

[2] HÁNEK Pavel. 250 století zeměměřictví (Data z dějin oboru). První vydání. Praha: Klaudian, 2000. 72.s. ISBN 80-902524-0-0. S.5

[3] ČÚZK: Seznam všech úředně oprávněných zeměměřických inženýrů Archivováno 12. 8. 2020 na Wayback Machine