Josef Osvald III. Thun-Hohenstein

Zámek Klášterec nad Ohří (1911)

Pocházel ze starého šlechtického rodu Thun-Hohensteinů, patřil ke klášterecké rodové větvi. Narodil se na zámku v Klášterci nad Ohří jako nejstarší ze tří synů Josefa Osvalda II. Thun-Hohensteina (1849–1913), matka Kristina Alžběta (1859–1935) patřila k rodině Valdštejnů. Studoval na vídeňské akademii Theresianum, po maturitě na gymnáziu studoval práva na Karlově univerzitě a v roce 1905 dosáhl tiulu doktora práv. Krátce sloužil v armádě a dosáhl hodnosti nadporučíka. V letech 1909–1913 byl poslancem českého zemského sněmu a po otci v roce 1914 získal dědičné místo v rakouské panské sněmovně. Spolu s otcem užíval od roku 1897 alianční příjmení Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheidt. V roce 1913 zdědil několik velkostatků v severních a východních Čechách a na Vysočině (Klášterec nad Ohří, Žehušice, Benešov nad Ploučnicí, Světlá nad Sázavou, Hanšpach).

Hned po převzetí rodového dědictví přistoupil k rozprodeji zadlužených částí majetku. V roce 1913 prodal Žehušice, o rok později inkasoval od židovského průmyslníka Richarda Morawetze dva a půl miliónu korun za velkostatek Světlá nad Sázavou.[2] Po vzniku Československa prodal rodový palác v Thunovské ulici v Praze vládě Spojeného království, od té doby zde sídlí britské velvyslanectví. Po provedení pozemkové reformy na velkostatku Lipová (dříve Hanšpach) prodal i zámek v Lipové. Po pozemkové reformě prodal v roce 1927 i zámek v Benešově nad Ploučnicí. Hospodaření na značně zmenšeném majetku vykazovalo stále pasivní bilanci, mimo jiné kvůli nutným investicím do rodinné porcelánky Thun v Klášterci nad Ohří. Josef Osvald III. zemřel svobodný a bezdětný během druhé světové války na zámku v Klášterci nad Ohří. Dědicem majetku se stal jeho adoptovaný synovec Matyáš Osvald Thun-Hohenstein (1914–1991), jemuž byly velkostatky zestátněny v roce 1945 na základě Benešových dekretů.