Josef Lidumil Lešikar

Narodil se jako Josef Leschinger v Herborticích nedaleko Cotkytle, poblíž Ústí nad Orlicí ve východních Čechách, v nábožensky smíšené rodině. Otec byl kalvinistou, matka římskou katoličkou. Roku 1817 se rodina na čas přestěhovala do Napajedel u Uherského Hradiště, poté se vrátila zpět na východ Čech, do osady Horní Čermná.[1] Josef se vyučil krejčovskému řemeslu, následně pak na dva roky odešel za zkušenostmi pracovat do Uher. Aby se vyhnul vojenskému odvodu, spěšně se oženil. Ve vsi se posléze stal jedním z jejích nejvzdělanějších obyvatel a zastával pak pozici místního notáře a písaře (zdejší rychtář údajně neuměl ani psát). Následně se začal zapojovat do českého vlasteneckého hnutí, mj. četl české knihy a časopisy, rovněž se osobně či korespondenčně setkal se spisovatelkou Boženou Němcovou, básníkem Ladimírem Klácelem, tehdy třebovským evangelickým farářem Bedřichem Košutem a dalšími členy někdejšího spolku Svornost založeného Karlem Havlíčkem Borovským.

V rámci revolučních událostí roku 1848 a 1849 v Rakouském císařství agitoval ve svém rodném kraji za zvolení dvou českých poslanců do tzv. Kroměřížského sněmu, a sice A. L. Šlesingera v Ústí nad Orlicí, a lékaře Dr. Rybičky v České Třebové. Oba kandidáti se však stali nakonec náhradníky a sněm se kvůli dalším revolučním událostem, především Pražskému červnovému povstání, neuskutečnil.

Kvůli politickému angažmá a kontaktům s bývalými členy s Svornost byl pod dohledem rakouské policie a čelil politickým perzekucím. Což jej s manželkou přimělo k myšlenkám na emigraci. Odmítli možnost možného vystěhování do oblasti Banátu u hranic se Srbskem, na základě dopisu původem pruského faráře Josefa A. Bergmanna vyzývajícího k emigraci do amerického státu Texas.[2] O prvním vystěhování uvažovali již v rámci tzv. Valentinovy výpravy, údajně prvního emigrantského odjezdu z východních Čech a Moravy, kvůli nerozhodné paní Lešikarové však odjezd neusutečnili. Dobrá polovina členů této výpravy posléze zemřela na emigranty přeplněné zaoceánské lodi vinou zkaženého jídla poté, co byli podvedeni zprostředkovatelem cesty.[3] Lešikar se nicméně myšlenky české emigrace do USA nevzdal: z jeho invence byl v Klácelových Moravských novinách otištěn roku 1852 Bergmannův dopis, který následně vyvolal výraznou emigrační vlnu českých a moravských osadníků do Texasu, především z Valašska a dalších evangelických oblastí.

K odjezdu do Spojených států se nakonec po manželčině svolení jali Lešikarovi spolu s dalšími 16 nebo 17 rodinami. Přesvědčit jich měl z Čermné a okolí na 110 zdejších lidí, k cestě do Texasu se jich však nakonec vydalo jen 66. Z Brém vypluli v říjnu 1853 na německé lodi Suwa,[4] která je s mezipřístáním převezla do texaského přístavu Galveston, odkud se rodiny s volskými povozy přesunuly do vznikajícího městečka New Ulm, pojmenovaného dle města Ulm v Německu. Zde začala rodina obhospodařovávat vlastní farmu, kterou zde začala budovat. Také si zde rodila změnila příjmení na Lešikar.[4] Na začátky živobytí v Texasu sám Lešikar vzpomínal jako na velmi těžké a náročné. I ve Spojených státech pak pokračoval v aktivitách okolo české krajanské komunity. Když v lednu 1860 vyšlo v St. Louis první číslo Národních Novin, vůbec druhého česky psaného krajanského periodika v USA, zpočátku vedeného redaktorem J. B. Erbenem, dostal se s jeho vydavateli do kontaktu a následně se stal jednatelem tohoto listu pro celý Texas.

Byl přesvědčeným abolicionistou, tedy kritikem otroctví, za což čelil v Texasu šikaně a politické persekuci. V tomto duchu byly vydávány také Národní Noviny, včetně podpory prezidentské kandidatury Abrahama Lincolna, což ještě více zvýšilo napětí okolo jeho osoby poté, co se Texas stal součástí Konfederovaných států amerických.[5] Z hospodářství musel odvádět válečné dávky, farma byla texaskými milicionáři opakovaně vyrabována. Jeho synové byli násilně odvedeni do armády Konfederace, podařilo se jim však záhy uprchnout a po zbytek války se skrývali v lesích poblíž rodinné farmy. Nejmladší syn byl z války propuštěn a uprchl do Mexika, kde se však neuživil a zemřel. Uvádí se také, že Lešikar měl údajně dopomoci několika uprchlým otrokům k cestě za svobodou na americký Sever či do Kanady.

Po skončení války roku 1865 pak pokračoval v hospodaření na rodinné farmě a posléze dosáhl jistého jmění díky pěstování bavlny.

Josef Lidumil Lešikar zemřel 21. října 1887 v New Ulmu ve věku 81 let a byl zde patrně také pohřben.

• ČAPEK, Tomáš. Naše Amerika: (Kritické posouzení hospodářského a sociálního stavu a politické, církevní, národní a spolkové činnosti amerických Čechů a Slováků se zřetelem ke všem americkým Slovanům : Statistický přehled stěhování amerických Čechů a Slováků. V Praze: Národní rada československá, 1926. s. 65.
• ČAPEK, Tomáš. The Čechs (Bohemians) in America: a study of their national, cultural, political, social, economic and religious life. Boston: New York: Houghton Mifflin Company, 1920. s. 49.
• ŠILAR, Jan, JANSA, Vladimír a VYHNÁLEK, Vlastislav. 700 let obce Čermná. Čermná: Obec Čermná, 2005]. s. 80. ISBN 80-239-3135-0.

• Mezi starou vlastí a Amerikou. Počátky české krajanské komunity v USA 19. století v transatlantické perspektivě - Disertační práce
• Kalendář Amerikán (1904)
• Vzpomínky v časopise Duch času (1. část, 1887)
• Vzpomínky v časopise Duch času (2. část, 1887)