Josef Groz

Rok 1950 byl pro řeholní společenství katastrofální, neb se uskutečnila Akce K čili násilné zabírání klášterů a internace řeholníků. Josef Groz, tehdy ještě řeholní bratr a nikoliv kněz, byl internován v jednom ze zřízených "internačních klášterů" – na Hoře Matky Boží u Králík.

Z Králík byl o pár měsíců povolán k výkonu vojenské služby. Jeho místem působení se stalo slovenské Komárno. Ani na vojně však dlouho nepobyl, onemocněl a byl propuštěn. Po propuštění z vojny žil v Brně u rodičů.

Velkou zálibou Josefa Groze bylo fotografování a filmování. Jelikož se mu nedostávalo lidí ochotných v jeho filmových pracích hrát, začal se věnovat filmu animovanému, s čímž mu pomáhal P. Břetislav Vaněk, jeho kamarád od dětství a řeholní spolubratr - redemptorista. Ten byl již v té době knězem i Josefu Grozovi se nabízela možnost tajného svěcení. Ten tuto možnost ale odmítal.

V roce 1961 byl on a P. Vaněk zatčeni a ve vykonstruovaném procesu byli i odsouzeni. V roce 1962 se dočkali propuštění. Na rehabilitaci ale čekali až do roku 1969.

Josef Groz začal v roce 1968 studovat na jediné státem povolené bohoslovecké fakultě v Litoměřicích a o rok později jej brněnský biskup Mons. Karel Skoupý vysvětil na kněze. První Mši svatou (primici) slavil P. Josef Groz v Brně – Židenicích.

Byl ustanoven kaplanem farnosti Lomnice u Tišnova, později působil jako farář v Tasovicích u Znojma (v místě, které je spjato s redemptoristy – narodil se zde sv. Klement Maria Hofbauer). V Tasovicích jej také zastihla změna režimu v roce 1989.

V první polovici 90. let zastával službu magistra noviců v redemptoristickém noviciátě, který vznikl právě v Tasovicích. V roce 1996 byl zvolen provinciálem a jako takový se stěhoval do sídla provincialátu, kterým je poutní místo Svatá Hora u Příbrami. Službu provinciála vykonával až do roku 1999.

Po odchodu ze služby provinciála ještě krátce působil na Svaté Hoře a následně ve Frýdku, odkud přešel na Horu Matky Boží u Králík, kde byl kdysi internován, aby byl superiorem (představeným) tamní redemptoristické komunity.

Na Hoře Matky Boží působil jako superior do roku 2004, kdy v březnu onoho roku vážně onemocněl. Vrátil se na Svatou Horu a 9. června 2004 zemřel v příbramské nemocnici. Pohřben byl v Tasovicích u Znojma.