Johann Pachelbel

Pachelbelův dopis

Johann Pachelbel se narodil roku 1653 v Norimberku jako syn vinaře Johanna Pachelbela a jeho druhé manželky Anne Marie Mair. Přesné datum jeho narození není známo, ale podle data jeho křtu (1. září 1653) se usuzuje, že se narodil pravděpodobně na konci srpna roku 1653. Patrně pocházel z rodu, jehož člen Wolfgang byl do pobělohorské rekatolizace posledním evangelickým purkmistrem Chebu.

Již v mládí se u Pachelbela projevovaly intelektuální schopnosti a hudební talent. Při studiu ve škole u norimberského chrámu sv. Vavřince (Sankt Lorenz) se učil základní hudební teorii u Heinricha Schwemmera, pozdějšího norimberského kantora, a kompozici a hru na varhany u G. C. Weckera. Navštěvoval také Auditorium Aegidianum, další výuku pro studenty z městských kulturních rodin.

29. června 1669 započal své studium na univerzitě v Altdorfu a stal se zároveň varhaníkem místního kostela. Z této univerzity byl však donucen odejít ještě dříve než dokončil první rok studia, protože jeho otec si už nemohl dovolit platit Johannovi vzdělání.

Ve studiu ale pokračoval dále, protože získal stipendium na Gymnasiu Poeticu v bavorském Řezně. V průběhu tohoto studia se učil hudbě u Kaspara Prentze, žáka Johanna Caspara Kerlla, který byl pravděpodobně ovlivněn významným italským skladatelem Giacomem Carissim. To je možná jeden z důvodů, proč se Pachelbel začal zajímat o soudobou italskou a také církevní hudbu.

V roce 1673 se stal zástupcem varhaníka v katedrále Sv. Štěpána ve Vídni, kde hrál díla katolických skladatelů, přestože sám se hlásil k luteránství. 4. května 1677 se stal dvorním varhaníkem v Eisenachu v zaměstnání vévody Saska-Eisenachu. Po smrti vévodova bratra však byla omezena hudební činnost na dvoře a Johann Pachelbel musel opustit Eisenach a od května 1678 našel na 12 let zaměstnání jako varhaník v luteránském kostele Predogerkiche v Erfurtu. Tam se také 25. října 1681 poprvé oženil, a to s Barbarou Gablerovou. Barbara zemřela spolu s Pachelbelovým synem v září 1683 na mor. Předpokládá se, že tato nešťastná chvíle zapříčinila vydání Musicalische Sterbens-Gedancken. 24. srpna 1684 se oženil s Judith Drommer, se kterou měl pět synů a dvě dcery.

Během svého pobytu v Eisenachu a Erfurtu se stýkal s rodinou Bachů. Ambrosius Bach, otec Johanna Sebastiana Bacha ho dokonce požádal, aby se stal kmotrem jeho dcery Johanny Judity a učitelem hudby Ambrosiova syna Johanna Christopha.

Pachelbel byl v Erfurtu velice oblíbený a úspěšný varhaník, ale přesto nastoupil roku 1690 jako dvorní varhaník ve Stuttgartu, odkud musel na podzim 1692 odejít kvůli francouzské invazi do Porýní. Už v tom samém roce se ale vrátil do Durynska a stal se městským varhaníkem v Gotě. Během svého působení zde dostal nabídku místa varhaníka v Oxfordu a také nabídku vrátit se do Stuttgartu. Oba tyto návrhy odmítl.

Po smrti Georga Caspara Weckera, varhaníka v norimberském chrámu svatého Sebalda, nastoupil na jeho místo právě Pachelbel, který na tomto místě setrval až do smrti. Za jeho výdaje na cestě do Norimberku mu městská rada vyplatila 30 guldenů.

Přestože Pachelbela po celý život zaneprazdňovala hra na varhany, byl to velice produktivní skladatel. Psal skladby pro varhany, cembalo, pro komorní soubory a různé vokální skladby.

Skládal liturgickou varhanní hudbu k luteránským bohoslužbám. Například fugy Magnificat vnikly, aby obohatily a zkrášlily večerní mše v norimberském Sebaldově chrámu. Ve varhanních skladbách můžeme najít tokáty, fantasie, fugy a chaconny. V jeho dílech pro ostatní klávesové nástroje najdeme fugy, suity a sady různých variací. Pachelbel se také velmi věnoval vokální hudbě, kde se projevuje jeho snaha o jednoduchou, jasnou a průzračnou hudbu plnou výrazu.

Jeho první zaznamenané skladby, dvě árie pochází z roku 1679.

Motiv z Kánonu v D dur použila řecká hudební skupina Aphrodite's Child ve skladbě Rain and Tears (1968).[2]