Ciaccona

Ciaccona /tʃakˈko:na/[1] (španělsky: chacona /tʃa'koˑna/; ve francouzské, anglické a německé hudební literatuře: chaconne /ʃaˈkɔn/), je druh hudební formy. Původně se jednalo o charakteristický tanec ze Španělska, či Latinské Ameriky 16. století.[2].

Původ

Původně tanec spíše živého a žertovného charakteru v trojdobém taktu na vystavěný na ostinátním basu,[3] později u francouzského dvora získal poněkud přísnější obrys a na počátku 17. století se objevuje v baletu, opeře a instrumentálních suitách.[2].

Později se výraz vztahoval na jakoukoli skladbu v mírném ¾ tempu, a která se rozvíjela do několika variací nad basovou linkou.

V 17. století se můžeme setkat s několika spíše výjimečnými případy ciaccon u Claudia Monteverdiho (Zefiro torna) a Heinricha Schütze (Es steh Gott auf, třetí část).[4]

Bas charakterizující ciacconu podléhá pravidlu: pohybuje se od tóniky k dominantě vzestupným či sestupným pohybem, chromaticky neboo diatonicky. Může být také skrytý, umožňuje-li harmonie ve vrchních hlasech vnímat její přítomnost.

Passacaglia

Ciaccona 17. století, jak nacházíme ve Frescobaldiho modelu, je zpravidla v durové tónině, zatímco passacaglia je obvykle v moll.[5] Ve francouzské praxi 18. století, se passacaglia více opírá o melodické basso ostinato, zatímco ciaccona, "v italské praxi na sklonku [17. století], je v mnoha ohledech vedena volněji".[6] -->

Reference
  1. ciaccóna, vocabolario etimologico, vocabolario Gabrielli, vocabolario Sabatini Coletti.
  2. La nuova enciclopedia della musica Garzanti, Milano 1988
  3. Alexander Silbiger, "Chaconne," The New Grove Dictionary of Music and Musicians, ed. S. Sadie and J. Tyrrell (London: Macmillan, 2001)
  4. Gerald Drebes: ‘‘Schütz, Monteverdi und die „Vollkommenheit der Musik“ – „Es steh Gott auf“ aus den „Symphoniae sacrae“ II (1647)‘‘. In: ‘‘Schütz-Jahrbuch‘‘, Jg. 14, 1992, p. 25-55, spec. 42-50, online: Archivováno 16. 1. 2013 na Wayback Machine
  5. Silbiger 1996, §6.
  6. Fischer 1968, 34.

Literatura
  • Jaap Schroder, Bach’s Solo Violin Works, a performer’s guide, Yale University Press, 2007.
  • Renato Ricco, L’evoluzione stilistico-formale della Ciaccona per violino solo (parte prima), in «A tutto arco», (rivista ufficiale di ESTA Italia-European String Teachers Association), anno 2, numero 3, 2009, pp. 13–21.
  • Renato Ricco, L’evoluzione stilistico-formale della Ciaccona per violino solo (parte seconda), in «A tutto arco», (rivista ufficiale di ESTA Italia-European String Teachers Association), anno 2, numero 4, 2009, pp. 18–23.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.