Johanna Gabriela Habsbursko-Lotrinská
Johana Gabriela Habsbursko-Lotrinská (4. února 1750 Vídeň – 23. prosince 1762 Vídeň) byla dcera královny Marie Terezie a císaře Františka I. Štěpána Lotrinského. V necelých třinácti letech zemřela na neštovice.
| Johanna Gabriela Habsbursko-Lotrinská | |
|---|---|
| Rakouská arcivévodkyně | |
 Johanna Gabriela | |
| Úplné jméno | Maria Joanna Gabriella Josepha Antonia |
| Narození | 4. února 1750 Hofburg, Vídeň |
| Úmrtí | 23. prosince 1762 Hofburg, Vídeň |
| Pohřbena | Císařská hrobka ve Vídni |
| Dynastie | Habsbursko-Lotrinští |
| Otec | František I. Štěpán Lotrinský |
| Matka | Marie Terezie |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Johanna Gabriela Josefa Antonie byla princeznou z královské krve a náležel jí titul Její Královská Výsost arcivévodkyně rakouská. Narodila se na císařském dvoře ve Vídni jako osmá dcera (jedenácté dítě) císařského páru v početné rodině, měla patnáct sourozenců. Výchova a vzdělání malé arcivévodkyně podléhalo přísnému řádu stanovenému Marií Terezií, jejímž výchovným krédem byla poslušnost, zbožnost a kázeň. V necelých třinácti letech podlehla neštovicím.
Dětství
Johana Gabriela byla dosti svéhlavá, ale velmi nadaná, stejně jako většina dětí císařského páru. Od tří let věku byla vzdělávána. K předmětům patřily čtení, psaní, latina a francouzština, náboženství, historie, geografie a zeměměřičství, matematika, vojenská architektura, hudba, tanec a gymnastika. Zatímco bratři hráli povinně na hudební nástroje, Johanna Gabriela zpívala. Zbožnost každého ze sourozenců ve věku 8-11 let vyzdvihli jezuitští vydavatelé encyklopedie svatých Acta sanctorum v Antverpách, když otiskli v úvodu knihy portrét a připsali mu věnování, v případě Johanny Gabriely to byl svazek 46, část sedmá, věnování podepsali její klienti. Svazek byl věnován světcům druhé poloviny měsíce září, mimo jiné sv. Václavovi a sv. Ludmile.[1]
Její vychovatelka hraběnka Walpurga Lerchenfeldová s ní měla zřejmě potíže stejně jako s její sestrou Josefou, která se matce zdála dosti hrubá a tvrdohlavá. I ona, tři roky po Johanině smrti, těsně před svatbou s Ferdinandem Neapolským, zemřela na stejnou nemoc, v té době častou a většinou smrtelnou.
Víme také, že Johana nesnášela ryby. Často po nich zvracela a jelikož v matčiných poučeních bylo: "co přijde na stůl, to se také sní", malá arcivévodkyně velmi trpěla. Když si císařovna blíže všimla potíží, poradila se se svým dvorním lékařem Gerardem van Swietenem o malém výchovném experimentu. Marie Terezie se pokusila nechuť k rybím pokrmům omezit, a proto Johanu brala do podniku na chov pstruhů, kde malá arcivévodkyně mohla sledovat pohyb ryb a také v učivu se objevovala často anatomie těchto tvorů. Dokonce ji matka vzala do kuchyně, aby sledovala, jak se rybí pokrmy připravují. Tento postup nechuť k rybám pomohl odstranit.
Vzdělání
Mala arcivévodkyně musela zvládnout velký obsah učiva. Denně měla výuku psaní, čtení a francouzštiny, třikrát týdně po hodině náboženství, zeměpisu a tance. Později přibyly hodiny dějepisu, hudební výchovy a dalších cizích jazyků.
Sňatková politika a smrt
Předčasná Johanina smrt poněkud narušila matčinu sňatkovou politiku. Johana byla zasnoubena s Ferdinandem Neapolsko-Sicilským; když dívka zemřela, nahradila ji její mladší sestra Marie Josefa. I ona však podlehla neštovicím a nakonec se Ferdinandovou manželkou stala další mladší sestra, Marie Karolina.
Smrt arcivévodkyně nejvíce zasáhla Marii Josefu, jež s ní vyrůstala a měla společnou chůvu, a první manželku Josefa II., Isabelu Parmskou.
Vývod z předků
Odkazy
Reference
Literatura
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Johanna Gabriela Habsbursko-Lotrinská na Wikimedia Commons
