Zdeněk Kryzánek

Jednalo se o člověka s velmi bouřlivým životním osudem, který kromě herectví vykonával v životě i řadu občanských povolání – např. výpravčí, stavební dělník nebo zámecký kastelán. Herectví se věnoval již od dětství jakožto nadšený jindřichohradecký ochotník. Během druhé světové války chtěl po maturitě na zdejším gymnáziu studovat herectví na Pražské konzervatoři, toto své studium sice řádně zahájil ale nikdy je nedokončil. Po válce vystřídal několik angažmá v oblastních divadlech (Most, Plzeň). Na počátku 50. let 20. století hostoval v pražském Národním divadle. Tuto jeho slibně se rozvíjející kariéru přerušil zákaz a vězení za činnost neslučitelnou s tehdejším vládnoucím socialistickým systémem. Po této tragické události a po nucené odmlce následovalo krátké angažmá v divadle v Karlových Varech, poté se stal na několik let členem činohry Divadla na Vinohradech, odkud se v roce 1970 přes herecký soubor Filmového studia na Barrandově vrátil zpět do karlovarského divadla. Na počátku 70. let však v důsledku probíhající normalizace s divadelní činnosti skončil definitivně.

Osobnost Zdeňka Kryzánka však nesmíme zapomenout ještě v souvislosti s další uměleckou profesí a sice spisovatelskou. Byť tato skutečnost není až tolik známá, stal se Kryzánek také dramatikem, neboť je autorem jediné divadelní hry s názvem Oklamanci. Jedná se o příběh, který se odehrává v Jindřichově Hradci krátce po II. Pražské defenestraci, tedy na počátku třicetileté války v 1. polovině 17. století. Hlavním hrdinou je zde mladý student Adam Václav Michna z Otradovic. Pokud je Vám toto jméno velmi povědomé, nemýlíte se. Je totiž autorem známé české vánoční ukolébavky „Chtíc, aby spal“. Tuto skutečnou historickou postavu si tedy Kryzánek zvolil jako figuru do své divadelní hry, v níž Michna prožívá lásku k Dorničce, patřící mezi protestanty. Celý příběh je podložen politickou situací své doby, kdy proti sobě stáli katolíci a protestanti.

Zdeněk Kryzánek též pracoval na své vlastní biografii. Psal knihu s názvem Paměti neposlušného herce, která však ke škodě čtenáře a milovníka české kinematografie nikdy nevyšla! Kryzánkovy vzpomínky vycházely pouze v roce 2001 na pokračování v Listech Jindřichohradecka, avšak klasické knižní podoby se doposud nedočkaly. To je přirozeně velká škoda, neboť jistě mnoho příznivců filmového herectví by rádo nahlédlo do profesních vzpomínek neprávem opomíjeného herce.

V českém filmu a v televizi vytvořil přes 60 různých rolí, vždy se ale jednalo o role drobné, epizodní nebo vedlejší.

• 1940 maturita na gymnáziu v Jindřichově Hradci
• 1940–1941 studium, Státní konzervatoř v Praze, studium nedokončeno
• 1941–1945 výpravčí na dráze
• 1945–1946 Městské divadlo v Mostě
• 1946–1959 Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni
• 1950–1953 Národní divadlo
• 1959–1961 vězněn za činnost proti socialistickému zřízení
• 1962–1964 dělník na stavbě 3. základní školy a kastelán na zámku v Jindřichově Hradci
• 1964–1966 Divadlo Vítězslava Nezvala Karlovy Vary
• 1966–1967 Divadlo na Vinohradech Praha
• 1967–1968 Krušnohorské divadlo Teplice
• 1967–1970 Československý státní film Praha
• 1970–1971 Městské divadlo Karlovy Vary (dříve: Divadlo Vítězslava Nezvala Karlovy Vary)
• 1971–1975 svobodné povolání – (důchod)

Po Zdeňku Kryzánkovi je pojmenována ulice v Karlových Varech, která souvisí s jeho působením v Divadle V. Nezvala.